Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Poprvé jsme pořádně vyzkoušeli druhou generaci BMW řady 1 a máme jasněji v tom, jak si vede. Ve skutečnosti je hezčí, než se zdá, jízdně ale už tak nezáří.

Dvě verze, tři podvozky, čtyři jízdní režimy

Pro lepší orientaci v dalším textu musím ještě jednou připomenout, že nová 1er F20 je dodávána ve dvou odlišných provedeních Urban a Sport. V případě námi testovaných vozů se nelišily jen vzhledovými detaily exteriéru a interiéru, které jsme již probrali, ale i naladěním podvozku. Všechny vozy ve verzi Urban měly standardní naladění (šlo vždy o 120d), ty v provedeních Sport (vždy 118i) pak disponovaly sportovním podvozkem, který se později stane i součástí M paketu. A aby toho nebylo málo, vyzkoušet jsme mohli i vozy 118i s adaptivním podvozkem, jenž se se svými třemi režimy fungování snažil spojit obě výše zmíněné cesty a přidat ještě nějakou navíc.

Nyní to zkomplikuji docela: bez ohledu na to, zda 1er je či není vybavena adaptivním podvozkem je k dispozici volič jízdních režimů známý již z řad 7, 5 a dalších. Jmenují se Eco Pro, Comfort, Sport a Sport+ a v nastavení auta zkrátka mění co mohou. Pokud je k dispozici adaptivní podvozek, nastavují i ten, pokud nikoli, „hýbají” pouze s nastavením plynu, reakcemi řízení (to pokud je aktivní, k dispozici jsou celkem tři typy) či jeho posilovače a převodovky (to pokud je automatická).

Trochu matoucí přehled možností nastavení nové jedničky jsem nezvolil náhodou. Variant nastavení je zkrátka velmi mnoho a to je třeba přidat, že fungování vozu dozajista ovlivní i zvolená velikost kol či typ použitých pneumatik. My jsme zkusili jen tři řešení, která vám dále představíme. Cest je ale mnohem více a je třeba to mít na paměti, pokud byste o nové jedničce uvažovali - rozdíl mezi charaktery jednotlivých nabízených variant je větší než kdy dříve a co platí o 120d Urban s automatem a aktivním řízením dozajista nebude platit o 116i Sport s manuální převodovkou a Servotronicem. Ale dost už bylo teoretizování a statického přemítání, je čas vyrazit na silnice.

120d s osmistupňovým automatem nezklamala

Jako první jsme projeli BMW 120d ve verzi Urban s automatickou osmistupňovou převodovkou. Vzhledem k tomu, že jen tento vůz jsme zkoušeli za trochu rozumného počasí, je na většině přiložených fotografií k vidění právě ten.

Vzhledové aspekty jsme probrali odshora dolů, tak mi snad jen dovolte podotknout, že oranžovo-bílý zevnějšek se 17" koly s poměrně mohutnými paprsky působil opravdu svérázně. Šlo o zvláštní kombinaci usedlosti a moderny a sám bych dal přednost některému z lehčeji vyhlížejících provedení Sport, ale nechám na vás, jak se vám ten či onen vůz zamlouvá.

U naftového motoru (v tomto případě jde skutečně o dvoulitrový diesel, u BMW už spojitost mezi označením a objemem platí málokdy) si po rozjezdu začnete jako první všímat projevu motoru, už jen proto, že nikdy není k přeslechnutí. Musím ale říci, že na rozdíl o předchozí generace, v níž uměl dvoulitrový diesel udělat i dost nepěknou zvukovou kulisu, jsou zde vibrace i hluk motoru utišeny na úroveň, která mě neobtěžovala. Důležité je též odstranění většiny hřmotného projevu agregátu ve středních a vyšších otáčkách. Zkrátka a jednoduše: na radost z poslechu můžete zapomenout, ale ať už pojedete rychle nebo pomalu, motor vás při tom nebude rušit více, než je zdrávo.

Reakce motoru na plyn je vzhledem k přítomnosti automatické převodovky obtížné posoudit, charakter samotného motoru je ale typicky bavorsky-dieselový. V nízkých otáčkách mu příliš do skoku není, okolo 2 000 ot./min ale relativně distingovaně ožije a je schopen pracovat až k hranici 5 000 ot./min. Lépe to u dvoulitrového turbodieselu asi nepůjde.

Osmistupňový automat, který byl v případě testovaných 120d na palubě vždy, známe dobře už z několika předchozích testů. Ačkoli není v žádném z jizdních režimů (tj. ani Sport+) tak rychlý jako třeba v řadě 5, je to podle mého názoru jeden z nejlepších automatů na dnešním trhu. Nejde ani tak o samotné řazení, které není dokonale hladké ani rychlé, tím spíše ne směrem dolů, ale o celkové sladění s motorem a poslušnost převodovky v režimu manuální volby převodových stupňů. Převodovka se chová konsistentně, tj. vždy to samé udělá za stejný čas (a nikoli jako dvouspojkové skříně, jejichž reakce se liší podle aktuálně připraveného stupně), řadí dostatečně rychle a čistě, v automatickém módu jedná relativně racionálně a váš případný ruční příkaz vykoná bez reptání okamžitě vždy, kdy je reálně možné jej provést.

Zejména v případě rychlosti a čistoty převodové skříni dozajista pomáhá osm převodových stupňů, které rozdíly mezi otáčkami při jednotlivých přeřazení posouvají k minimu. Ale každá mince má dvě strany a dovolím si v tomto případě říci, že osm je na jedničku zkrátka moc. Maximální rychlost 120dA se pohybuje okolo 225 km/h, tj. všech osm rychlostí lze používat jen v takto úzkém rozmezí. Že z malého kruhového objezdu ve městě vyjíždíte bez problémů na čtyřku by až tak nevadilo, to je spíše nezvyk, ale pokud potřebujete rychle změnit styl jízdy (třeba při předjíždění v pomaleji jedoucí koloně), převodovka vás vytrestá čekáním na příliš velké množství postupných přeřazení. Na osmičku lze jet pomalu i okolo 80 km/h, pro ideální předjetí ale budete v tu chvíli potřebovat čtyřku, nebo alespoň pětku. Než se dočkáte změny převodů o tři nebo čtyři stupně, dost možná už nebude kudy předjet. Samozřejmě, pomoci si lze manuální volbou stupňů, ale ani ta není samospásná. Pokud jste příležitost k předjetí nevytušili předem a nižší převod si nepřipravili, na změnu převodu si i s „pádlem” v ruce počkáte stejně dlouho. A podobných situací, kdy bude osm kvaltů spíše pro zlost, najdete při užívání auta jistě mnoho...

Rozumnou práci v testované 120dA odváděl standardní podvozek. Byl dosti měkký, což posloužilo hlavně jeho dobrému fungování na horších površích, ale při troše zvyku na jeho větší plavnost neodříkal ani náročnému využití ve vysokých rychlostech. Větší hmota na přední nápravě se v určitých momentech projevovala tíhnutím k nedotáčivosti, stačilo ale lehce ubrat plyn a docela „akčně” naladěná zadní náprava neměla problém vše srovnat svou tendencí k přetáčivosti. Jde o vcelku obvyklé naladění naftových BMW a pokud vůz nebudete drásat na limitu (což u 120d nelze očekávat), bude vám pravděpodobně vyhovovat. Příplatkové aktivní řízení, které zcela odstraňuje jakoukoli zpětnou vazbu od kol k vám už akci tak moc nefandilo, navíc je třeba si zvyknout na jeho proměnlivý převod. Ale kdo jej nechce, může zvolit standardní řízení s elektrickým posilovačem, nebo sofistikovanější Servotronic. I zde hraje prim elektřina, ale to dnes platí prakticky o všech autech a bavit se můžeme jen o tom, jestli je dané elektricky posilované řízení dobré, nebo špatné. To od BMW je dobré, pochybuji, že může být zásadně lepší...

Stručně shrnuto: testovaná 120dA Urban odvedla očekávaný výkon, snad i více než to. Možná také z toho důvodu, že jsem od této verze mnoho navíc nečekal. Spíše komfortní naladění podvozku bylo při příměstském cestování příjemné a jeho charakter při troše zvyku neodříkal ani svižnému ježdění rychlostmi okolo 200 km/h na dálnicích či náročněji profilovaných silnicích. I přes přítomnost automatické převodovky a dieselového motoru bych řekl, že jezdit s ní dokonce byla i docela zábava.

Průměrná spotřeba 13,5 litru nafty na 100 km po přibližně 250 ujetých kilometrech nezní bůhvíjak skvěle, ale z dostupných 184 koní se většinu cesty poflakovala jen menší část z nich. Ani moc, ani málo, řekl bych, na udávanou kombinovanou spotřebu okolo 4,5 litru nafty na 100 km jsem ale velmi zvědav v praxi. Taková bude vyžadovat absolutně defensivní styl pod hranicí rychlostních limitů...