Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Ve většině ohledů z řady dalších kompaktů nevystupuje, v jednom je ale roznáší na kopytech.

Výborné řazení s přijatelným zpřevodováním

Najít na dnešním trhu skutečně dobrý motor, ať už benzinový, nebo naftový, není až tak složité, jak by se v evropském naftolandu za časů regulacemi vynucené turboéry mohlo zdát. Jenže najít motor, který je spojen se smysluplně odstupňovanou převodovkou, je už pověstným hledáním v kupce sena. Pravidelně mě zaráží, jak velké ústupky dynamice, komfortu, uživatelské přívětivosti i reálné provozní efektivitě jsou ochotni strůjci některých aut udělat výměnou za jediné - nižší číslo u hodnoty průměrné spotřeby paliva dle norem. Je Civic dalším z odpadlíků? Není a jsem tomu velmi rád.

Jeho zpřevodování tedy není optimální, řekl bych, že by perfektně sedlo tak 140koňovému motoru. Ale už z rozdílu mezi touto teoretickou a skutečnou hodnotou maximálního výkonu (120) je zřejmé, že ústupek od dokonalosti není nikterak drastický. I vzhledem k popsanému širokém spektru použitelných otáček vás příliš často nenapadne, že by ten či onen kvalt mohl být kratší, to si řeknete až v momentě, kdy jednotka kolem dvoustovky točí nějakých 3,5 tisíce otáček, vůz už příliš nezrychluje a motor má to nejlepší teprve před sebou. Obávám se však, že tohle mnoho uživatelů trápit nebude a více ocení nižší hladinu hluku i menší spotřebu, které toto, ještě „racionálně prodloužené zpřevodování” dokáže zajistit. Ale k tomu se teprve dostaneme.

Zůstanu-li ještě chvíli převodovky, čímž se neodchýlím z prostoru, který jsem si pro tento test sám vymezil, musím říci, že jde z uživatelského hlediska o nesmírně povedenou skříň. Osobně mi více vyhovuje třeba precizněji vymezená kulisa benzinového Hyundai i30, tato ale velmi dobře sedí k celkově bačkůrkovitému (neplést s bačkorovitému - bačkůrky jsou příjemně mazlivá obuv, bačkora je chlap, který vaří dětem kaši, když si žena lakuje nehty u televize...) projevu auta. Je taková jemná, měkce se pohybující, ale přitom sakra rychlá, přesná a přechody postrádající. Jen trochu podivně se pohybuje pouze v extrémně pravé části svého „pytlíkového prostoru” (máte zařazenou jedničku a páka je vlevo, zařadíte pětku a páka je stejně vlevo, což chce chvíli zvyku na to, kde ji hledat), jinak je ale práce s ní radost.

Celková ovladatelnost motoru a převodovky si vyslouží v dieselové lize nejvyšší hodnocení, práce s autem mi připomněla, a teď se nesmějte, BMW 330d E46 po úpravě motoru od Hartgeho. Ten ho, asi trochu ilegálně, zbavil zábran v nejnižších i nejvyšších otáčkách, nadělil mu takřka okamžité reakce a také řazení tohoto auta bylo na poměry BMW neobyčejně měkké a lehké. Když nad tím tak přemýšlím, byl to asi nejlépe ovladatelný diesel, který jsem kdy poznal, bylo to tak v roce 2005. Fakt, že Honda dokáže něco podobného udělat v produkční podobě v roce 2013, a to ještě pod slupkou ekologické masírky, je prostě dobré. Ne všechno se tedy v Civicu ovládá tak dobře jako motor, třeba řízení je... Ale ne, řekl jsem, že zůstanu u motoru.

A je jeho 120 koní pro Civic dost? Řekl bych, že ano. Pochopitelně nemůžete počítat s nějakou drtivou dynamikou, ale vzhledem k ještě přijatelné hmotnosti vozu (1 306 kg v základní výbavě), inteligentně poskládané převodovce a širokému spektru použitelných otáček, se v praxi projevuje docela sympaticky. Absolutní dynamika dle následujícího videa není bůhvíjaká (ale také není špatná, já jsem v autě nestrádal) a docela by měl zajímalo, na jaké oběžné dráze Honda tomuhle UFO naměřila 207 km/h maximální rychlosti, na rovině se mu tak vysoko nechce. Praxe běžných přesunů ale dovoluje živou akceleraci alespoň na třetí nebo čtvrtý rychlostní stupeň bez nutnosti hnát motor do vyšších otáček a myslím, že hlavně tímto bude většině přiměřeně náročných uživatelů sympatický.

Okouzlující setrvačnost

Pokud vás zajímá jen spotřeba, stejně už jste dávno přeskočili do třetí kapitoly, ty ostatní budu ještě chvíli napínat. Je pochopitelné, že od auta s naftovým motorem podobného objemu bude většina majitelů očekávat vysokou provozní efektivitu, sám motor by ale na něco podobného nestačil. Honda musela udělat mnohem více, aby z této verze dostala ona okouzlující papírová čísla (a tím nemyslím oblepení dveří „práskačkou” z Bauhausu) a ačkoli jsem dozajista nepřišel na vše, jeden z důvodů bije do očí - tohle auto jezdí skoro samo.

Bůh ví proč mám pověst divoké silniční zvěře, opájím se i jinými extrémy. S každým autem podstupuji takové soukromé economy runy, abych zjistil, kde leží nejen horní, ale také dolní hranice jeho provozní efektivity. Jet takovým způsobem znamená maximálně využívat energie už jednou do vozu vložené, a protože své testy tohoto druhu praktikuji bez výjimky na jediném, asi třicetikilometrovém okruhu, který nepostrádá stoupání a klesání, velmi si všímám toho, kam a jakou rychlostí jednotlivá auta dojedou s vyřazenou rychlostí. Zřejmé jsou z toho všemožné odpory od aerodynamického až po ty valivé a právě v tomto směru dokázal Civic 1,6 i-DTEC opravdu zaujmout.

Setrvačnost tohoto auta je neskutečná. Nepoznal jsem dosud jediný vůz, který by se Civicu blížil, a že někteří výrobci na umenšení všemožných odporů velmi dbají. Třeba BMW vždy dosahovalo nadprůměrné dynamiky vzhledem k výkonu motorů a při podobném testu spotřeby hned poznáte proč - auto jen minimálně ztrácí rychlost a když například z kopce ve stejném místě vyřadíte v totožné rychlosti vedle kupříkladu Octavie (a půjde o hmotnostně srovnatelné auto, pro úplnost), dojedete klidně i stovky metrů dále. To už není zanedbatelné a právě BMW byla vedle některých eko-experimentů typu GreenLine, Bluemotion a jim podobných v mém žebříčku v tomto směru nejdále. Civic je ale všechny poráží a přitom vypadá... No vypadá divně, rozhodně ne jako nějaký Greenline (tedy krom barvy, pochopitelně), ale i to jsem se dnes zařekl probírat.

Auto musí mít neskutečně malé zejména třecí ztráty, neboť v nízkých rychlostech opravdu skoro nezpomaluje. Když vyřadíte v takových 50 km/h, auto jde kilometřík po kilometříku s rychlostí níže, zastavit se mu ale dlouho nechce. Mám na testovací trati několikakilometrový úsek následující delší stoupání, na kterém se střídají roviny s menšími klesáními. Řada aut dokáže toto místo „přeskákat” jen několika krátkodobými poštouchnutími motorem, Civic jej projel celý bez jakéhokoli energetického impulsu. To je skutečně výjimečné a nepochybujte o tom, že to na spotřebu má nemalý vliv.

S rostoucí číslovkou na ukazateli aktuální rychlosti se kouzlo pozvolna ztrácí, stejně úžasnou aerodynamiku už Civic asi nemá, ale pořád je dost dobrá na to, aby i spotřeba při rychlejší jízdě byla velmi nízká. Přesto je to „král padesátky”, mezi 50 a 60 km/h dokáže rychlost udržovat s neuvěřitelnou lehkostí a jak za chvíli uvidíte, výsledek z testu nejnižší možné spotřeby už nemáte daleko k tomu, kolik si motor vezme na volnoběh.