Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tohle není auto z filmu, ale základní vstupenka do světa CLA. Malá foukaná šestnáctistovka s manuálem ovšem svede oslnit jen juniory.

Malé turbo opět krotí „ekologická“ převodovka

To nejdůležitější, co jsem chtěl na testovaném voze vyzkoumat, byla právě funkčnost a efektivita kombinace motoru a u Mercedesu poměrně málo vídaného manuálního šestikvaltu, jenž je u CLA 180 jedinou možnou volbou. Označení by mohlo dávat nápovědu, že se bude jednat o osmnáctistovku, jenomže na to už se dnes člověk u německého trojlístku nemůže spoléhat a tohle auto není výjimkou. Ve skutečnosti se totiž jedná o foukanou šestnáctistovku s výkonem 122 koní (90 kW), která má mít hlavní výhodu v relativně široce využitelném pásmu otáćek. Jak byste tipovali, že pojede?

Downsizovaná čtyřválcová turba obvykle dokážou předvádět solidní dynamiku, avšak většinou na úkor všeho ostatního. Bývají ploché, mívají velký rozptyl spotřeby a nulový charakter. Drobné výjimky se přesto občas najít dají. Z tohoto důvodu jsem se trochu obával, co mi bude vstupenka do světa CLA předvádět v akci. Bohužel se ukázalo, že překvapení se u něho (minimálně v pozitivním slova smyslu) konat nebude. Problém přitom nelze hledat v kultivovanosti agregátu, je dobře utlumený, „nemele sebou” a rozhodně se k pleti na parkovišti stojícího Mercedesu hodí více než stále lehce „natvrdlá“ (rozumějte hrubější) čtyřválcová CDI.

Benzinovému turbu se však příliš nechce pochodovat z nízkých otáček zrovna ochotně a navzdory výkonu pramenícímu z nízko položeného vrcholu točivého momentu, který by naznačoval úplný opak, máte pocit, že vstává až s budíkem nastaveným na 1 600 otáček. Do té doby je zahrabán v turbodíře a abyste ho tohoto neduhu zbavili - aby se probudil dříve, museli byste nekompromisně zadupnout plyn do koberečku už při rozjezdu z úplného klidu. Ve zbytku otáčkového spektra by člověk mohl čekat zásadnější oživení, snad nějakou gradaci, ale tenhle motor je ve finále dost plochý a rozvážný, o žádném rváči se bavit nelze. Chybí mu jakýkoliv výraznější vrchol, jiskra a tah, který by ho mohl rychleji přes střední pásmo dopravit až do omezovače. Tam (do 6 400 ot./min) se však spíše dobelhá, než aby do něj jakkoli narážel.

Samozřejmě chápu, že tuhle verzi nebude nikdo kupovat s vidinou ďábla schopného upalovat každému autu, ale rezervu nějakého výkonu pro předjíždění od něho zkrátka lepší nečekat, v tomto směru jsou CDI varianty jednoznačně lepší na každodenní využívání, zejména pro všechny, co nechtějí kvrdlat tak často řadicí pákou. Těch 122 koní je na téměř 1,4 tuny vážící vůz docela malá porce a projeví se to zejména na akceleraci. Zamrzí to kdykoliv si spočítáte, že vás každý ten línější oř vyšel na 5 490 korun. Na druhou stranu dlužno říci, že vozu docela dobře pomáhá zejména aerodynamická účinnost jeho karoserie diktovaná rekordně nízkým součinitelem odporu vzduchu (Cd = 0,23), která ho v rozjezdu s narůstající rychlostí neutlumí o tolik, o kolik by se dalo předpokládat. Přesto nad 100 km/h budete marně prosit, aby s sebou nějak hnul. Jen se sluší dodat, že z hlediska zvukového projevu nejde o nic znělého, ba ani rušivého.

Pokud tedy 180 zamýšlíte pouze jako přemisťovadlo, nemáte-li absolutně žádné ambice na občasné rychlejší přesuny, pak vám vyhovovat může. Obecně mě však více než cokoliv jiného vadilo, jaké výkyvy spotřeby paliva je tahle jednotka schopná předvádět. Dejte si s ním například dlouhou silnici, po které se jezdí 70 km/h, a můžete být nadšení, jelikož vám při ní bude odebírat kolem čtyř a půl litru (na 100 km), rozjeďte ho na dálniční stotřicítku a pečlivě jí udržujte, odvděčí se opět velmi nízkými 6,5 litry (započtena půllitrová odchylka palubního počítače). Jenomže to jsou konkrétní situace, které nastávají jen ve zcela ideálních případech, velmi zřídka.

Běžně se vůz nejprve musí rozjet, tu občas stojí na semaforech (start/stop zde není z nejrychlejších), tu je nutné trošku více přišlápnout plyn. V takových situacích už vás provozní efektivita dostávat na kolena nebude. Tak, jako většina malý turb, má i tohle schopnost chvíli nepít a chvíli být zcela oddaným štamgastem paliva z nádrže, na jízdní styl je náchylnější než iPhone 6 na škrábance. Skutečně, jen ve městě je opravdu velký problém jezdit za méně než osm litrů a to i při usilovné snaze, dlouhodobá spotřeba se pak pohybuje spíše kolem devíti litrů a když ho budete ždímat jako citron, patnáct pak nebude číslo Alenky z říše divů. To mi zejména při té neoslnivé dynamice nijak zázračné nepřijde.

Ono to má však celé ještě jeden háček a ten je zaháknut v převodovce. Dynamikou vůz neoplývá zejména proto, že vás neustále nabádá k řazení vysokých rychlostních stupňů (čtvrtého už ve 40). Problém by to nebyl, nebýt toho, že obstojně motor zvládá v takové rychlosti pracovat pouze na jedničku, dvojku a trojku. Ta vám ostatně může při hrubiánském zacházení vystačit až nad hranici 140 km/h. Jenomže čtyřka už je dlouhá a těžká až běda (na pilovém diagramu byste ji viděli upalovat přes 200 km/h).

CLA 180 je tedy obdarováno v podstatě převodovkou 3+3, která se nápadně podobá konfiguraci 3+4 u A 45 AMG. V praxi je přeskok ze tři na čtyři doprovázen citelným úbytkem elánu, jenž motoru dává docela „pokouřit“ a jak už ostatně zaznělo, ten nemá podtáčení zrovna v lásce. Je to dobré kvůli nízkému hluku, když benzinový motor na nejvyšší stupeň točí při 130 km/h jen 2 600 otáček, ale nesvědčí mu to kdykoliv jindy. Tenhle vůz má ale hned tři rychloběžky a to je dobré možná u nafty, u benzinu (a ještě malého), který má problém jet 200 km/h, mi to zkrátka přijde zbytečné. Nakonec ani samotný chod páky v kulise nesvede řidiči nahánět úsměv do tváře, neboť dráhy jsou poměrně dlouhé a přechody mezi jednotlivými stupni neprobíhá ani v nejmenším ukázkově, ani hladce jako v bavlnce. Na vše si však ve finále zvyknout můžete, což platí i o měkčí spojce, nebo zpátečce řazené k sobě a dolů. A co tedy ten zbytek, ptám se?

Malá kola a žádný sport, to je co mu sedí

Takže motor s převodovkou nejsou zrovna tím, co by mohlo nadšené zájemce na CLA 180 lákat. Přesto se najde docela zajímavý protipól, který je zřejmě jeho největším trumfem. Bavíme se o jeho podvozku a z něho plynoucí jízdní vlastnosti. V recenzi stále připomínané verze 220 CDI zaznělo, že jde o poměrně snadno ovladatelný vůz, který sice na kvalitních silnicích není vůbec marný, na kombinaci tankodromů a všech ostatních nástrah našich cest s ním kvůli měkotvrdému naladění přesto není život vůbec jednoduchý.

Dobrou zprávou pro všechny fandy základních verzí je, že bez sportovního podvozku a na sedmnáctipalcových kolech ji situace nejen o něco, ale rovnou rapidně lepší. Primárně se bavíme o zcela běžném užívání jedinci, kteří si neříkají závodníci, avšak vzhledem k celkové povaze této konkrétní verze je naladění podvozkových součástí vskutku daleko příhodnější, harmoničtější. Druhá nejslabší motorizace (po vznětovém 180 CDI s patnáctistovkou od Renaultu) se v praxi nese po českých silnicích s brilancí sobě vlastní a filtruje takřka všechny nerovnosti naprosto statečně. Samozřejmě, že je plavnější a že se více naklání při rychlých změnách, ale zajímá to někoho, kdo chce úplný základ, se kterým je odsouzen spíše ke klidnějšímu stylu jízdy? Podle mého nezajímá.

Paradoxně se tento Mercedes jízdním projevem blíží daleko větším modelům, protože už zdaleka tolik nelomozí, od kol, neodskakuje na prvním hrbolku silnice. Ona tvrdoměkkost je konečně pryč a s ní i obavy o častější návštěvy související se srovnáváním rozhozené geometrie či kol, ze kterých musejí být se sportovním podvozkem pomalu osmičky. Co víc, verze s malým benzinovým motorem působí daleko lehkonožeji než o 130 kilogramů těžší 220 CDI, respektive o 105 kilogramů těžší 200 CDI s manuální skříní. A že je jeho řízení málo strmé a necitlivé, nebo že jeho brzdy vadnou docela rychle, to už vás rázem nemusí tolik zajímat.

Popravdě CLA na sedmnáctkách nevypadá zrovna skvěle, ale pokud nechcete na kostkách upouštět zubní plomby, pak se vyplatí daleko více než o palec a více větší kola. Možná, že by na šestnáctkách byl ještě o něco pohodlnější pro posádku, jenomže to už by pak vypadal pomalu jako dětské autíčko s velkou pihou na kráse. Podle mého se o plavnější a příjemnější jízdu také částečně staraly měkčí pneumatiky bez technologie run-flat, se kterou už si u Mercedesu (jako u BMW) také užívají své. CLA přitom stále docela dobře vzdoruje nedotáčivosti a celkově snadná ovladatelnost nadále zůstává jednou z jeho hlavních předností.

Když už jsme zrovna u ní, dá se také říci, že reakce na sešlápnutí plynu a nástup brzd se mi u tohoto kusu také jevil zatím v nejlepším světle, alespoň oproti kusům, s nimiž jsem měl tu čest dosud. Dokonce i hluk na palubě mi nad 150 km/h přišel být na palubě snasitelnější, navzdory bezrámové konstrukci dveří, tohle bych však svedl na benzinový motor a také na s přehledem nejlepší aerodynamiku karoserie ze všech verzí CLA. Pokud by vám ale někdo tvrdil, že je to jízdním projevem a pohodlím takové CLS junior, pak se raději běžte svézt, abyste věděli, že ke kočáru má vůz této velikosti s touto technikou ještě opravdu daleko.