Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Trumfem kupé byl až dosud design, na který se lepily zejména ženy. Z vozu nejasného pohlaví se až nyní podařilo namixovat koktejl s řízem.

Je to s podivem, ale letos tomu bude už 17 let, co z bran v Ingolstadtu vyjelo designově zcela originální a výrazně nadčasové kupé s liftbackovým víkem zavazadelníku a obšívanými sedadly připomínajícími v detailech rukavici na baseball. Konečně nový nápad, chtělo by se říci. To však mnozí příznivci ještě nevěděli, že Audi TT nepředbíhá jen dobu vzhledem, ale i své řidiče zádí - neposednou zádí, která ve vysokých rychlostech vytrestala nejednoho zkušeného pilota. Na přetáčivé tendence museli tehdy inženýři po sérii nehod reagovat přepracováním nastavení stabilizačního systému, korekcemi v naladění podvozku a také malým přítlačným křidélkem.

S vědomím úvodní zákeřnosti tedy mohl leckdo usuzovat, že charakterem šlo o nekompromisní sportovní nástroj s vysokými požadavky na řidiče, ze kterého do éteru tryskal testosteron. Chyba lávky. TT nikdy nejezdilo tak, jak slibovalo zaoblenou aerodynamickou karoserií a nízkou pozicí za volantem. K tomu, aby si mohlo říkat „sporťák“, mu scházela minimálně řidičská jiskra, ostrost, vytříbenost, primárně však zajímavější technická výbava.

Platforma A4 (PQ34) sdílená s prvním hatchbackem A3 (respektive Golfem čtvrté generace) s sebou totiž přinesla jen jednoduchou zadní nápravu s vlečenými rameny. Nemuselo to být rozhodně hlavní zdrojem útrap, jenomže ke skalpelům na zatáčky, jakým byla například Z4 z Mnichova, se TT zatím nikdy přiblížit nedokázalo.

O dost větší jiskru měly ostatně i leckteré hot-hatche. Použité čtyřválce 1,8 turbo byly v době uvedení dynamické, jak se ukázalo o pár let později, tak i spolehlivé, šestiválec 3,2 VR6 k tomu ještě přidával libozvučný projev, jenomže při umístění jednotek napříč před přední nápravou a s pohonem všech kol zajišťovaným tehdejším haldexem se chirurgicky přesná jízda ani velká ochota k zatáčení té-téčka netýkala.

TT bylo nedotáčivé a relativně nevýrazné, za eso v jeho rukávu se dala považovat jeho karoserie, tím to ale výčet trumfů v podstatě končil, vůz to byl jinak relativně obyčejný a vůbec ne levný. To následující generace měla ke sportování s modernějším vybavení podstatně větší nadání, jenomže dle konečného výsledku spíše toužila po tišší jízdě a pohodlí. Byla rychlejší, ale zároveň také ještě chladnější, prostá kouzel - jakoby toužila být jen dobrým kompaktním GT na každý den. Je to ale dobře nebo špatně?

R8 junior jen částečně, unisex rozhodně

Zřejmě už jste pochopili, že mi malé kupé od Audi k srdci příliš nepřirostlo, ale hloupé by bylo říkat, že jen kvůli nedostatečnému náboji. Vždyť nadání k opravdu ostré jízdě není pro mnohé klíčovým faktorem při posuzování, jak moc dobré či špatné auto je. Tak či onak, ani pozdější topverze TT RS s charakterním pětiválcem nebyla žádnou žiletkou, třebaže charakter nebyl právě tím, co by jí scházelo. Jednoduše nejezdila tak, jak si mnozí malovali. V mých očích mělo TT u petrolheadů problém především s nedostatečně vymezenou identitou a nálepkou dámského auta.

Stylovka čtyř kruhů sice chtěla být vším, ale v málokterém ohledu se v souvislosti s TT mluvilo o mimořádném voze. Být to řekněme „A3 Coupe“, řeknu „Das ist gut“, jenomže tohle... Máte-li na minulá TT jiný názor, divit se nebudu. Déle se rýpat v historii mi přijde zbytečné. Teď přichází čas odpovědět na otázku, zda se na všem zmíněném u posledního vydání něco změnilo. A jisté indicie lze vyčíst již z exteriéru.

V designovém oddělení očividně toužili, aby každý věděl, o jaký model jde, zároveň také dělali maximum pro podstatně unisexovější vzhled. Výsledkem je auto s vnějšími rozměry odpovídajícími na jednu stranu předchůdci, ovšem na tu druhou s ještě kratšími převisy a ostřeji řezanými linkami, které mohou evokovat zepředu kukuč nové er-osmičky. Právě pro testované provedení se sportovním paketem S line platí zmíněné hned dvojnásob.

Méně překvapivé je použití LED světlometů Matrix (za příplatek) korespondujících s diodovými koncovými svítilnami, totéž platí pro výraznější masku chladiče a devatenáctipalcová kola. Styl vnější skořápce rozhodně upřít nelze a přitažlivost pro oči okolí jakbysmet. Osobně se mi takový přístup líbí. Důležité přeci je, abyste od počátku neměli pocit, že řídíte auto své drahé polovičky. Na tom bylo TT až dosud bito. Situace je nyní diametrálně odlišná, stačilo přitom jen lépe vytvarovat záď, pohrát si s blatníky a dát tomu celému agresivnější tvář.

Vůz, který stojí přede mnou, vypadá tak, že tentokrát svým poutavým designem zdaleka neřekl poslední slovo. Stále to bude hezký objekt každého parkoviště, i když tentokrát bude mít jednoznačně vyšší ambice - například i jezdit tak, jak by si od počátku zasluhoval. Než se ovšem budete moci dozvědět, zda se povedlo namixovat s hojně využívanou platformou MQB konečně správný koktejl i na svezení, posadíme se společně dovnitř.