Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Moudří praví: pokud chcete prověřit limity zdánlivě dokonalého silničního sporťáku, zkuste jej na Nordschleife. Tak jsme to udělali.

Manuální převodovka automat převyšuje o parník

Nadpisem této části jsem vás asi nepřekvapil, ale opravdu to není jen mými preferencemi. Dnes existuje více než dost mizerně poskládaných manuálních převodovek, které jsou zvlášť ve spojení s neovladatelným motorem leda pro zlost. A dobrý automat, který se do M135i nabízí, může být klidně lepší volbou. Jenže v tomto případě jí rozhodně není.

Jak už jsem zmínil, vykopání automatu z blízkosti motoru a jeho nahrazení přímo řazenou skříní s pedálem ukáže v plné nahotě, co ten který motor dovede. Nezřídka to nebývá hezký pohled, ale u BMW to pěkná podívaná je. Vážně mám blíže k ženám, ale tohle je taková socha motorového Davida, dobového ideálu siláka svého druhu. Teprve teď mohu zcela jednoznačně říci, že lepší přeplňovaný šestiválec dnes nikdo nedělá.

Řada jeho pozitivních aspektů byla zřejmá i „přes automat”, dodatečné vjemy dodané díky přítomnosti manuální převodovky ale vše jen umocňují. Tenhle motor je především poslušný a to za všech okolností. Přímost jeho reakcí je turbem mařena jen velmi mírně. Nechci říci vůbec, malá prodleva je citelná, ale je tak titěrná v nízkých, středních i nejvyšších otáčkách, že bych se vůbec nedivil, kdyby ji část zákazníků vůbec nevnímala. Co je pro mě ale ještě příjemnější - motor nádherně reaguje na plyn na volnoběh i za jízdy a to znamená, že řadit si vlastními silami je čistá radost.

Otáčky jednak docela rychle klesají, ale tohle spíš jen „není problém”, skutečné neobvyklá je ochota motoru jít do otáček a také rychlost, s jakou to činí. Důležité přitom je, že tohle nefunguje jen někdy, ale vždycky. S jedním vztyčeným prstem (vyberte si...) mohu pozdravit konstruktéry 130i po faceliftu, kteří ji krom celkově poněkud zfetovaného motor managementu nadělili tu „báječnou” schopnost, že když jste pod plnými brzdami potřebovali řadit s meziplyny (právě tehdy to má největší smysl), reagoval motor na vaše pokyny jako přejetý králík. Takže skoro vůbec - kopnete do něj a hne se, tím show končí. Jindy to šlo, za těchto podmínek ne a užít si s takovým autem maximálně rychlou jízdu na okruhu prostě nebylo možné, nefungovalo.

U M135i, s turbem, je práce s motorem paradoxně mnohem přesnější a snazší a to klidně i za těchto podmínek. Trefovat přesné meziplyny pod plnými brzdami je snadné jako se poškrábat v uchu bez zrcadla - naprosto samozřejmě uděláte to, co chcete, a nemusíte tomu věnovat ani procento mozkové kapacity. To je pro účinnou, maximálně rychlou jízdu strašně důležitý předpoklad a u M135i je splněn na výbornou.

Zatím jsem mluvil více o motoru než o samotné převodovce, ale souvislost mezi těmito dvěma aspekty je opravdu zásadní. Bez dobře ovladatelného motoru po manuálu toužit moc nebudete, vážně výjimečně dobrý projev třílitrového šestiválce nejmenšího vybledlého M ale nutí k pravému opaku. Převodovka samotná navíc prochází bez vážných připomínek, přesto, nebo možná právě proto, že je stejně jako zbytek auta naladěná v rytmu písní Pavla Vítka. Obvykle bývají manuály BMW sice mechanicky kvalitní, ale uživatelsky tuhé až tvrdé, a to tím spíše, čím kratší mají dráhy. Kulisa šestikvaltu v M135i má dráhy o něco delší, především se ale pohybuje až nemístně lehce a jemně. To nezní špatně, ale může to být někdy i problém (když řadíte v zatáčkách za vysokého bočního přetížení, je vám spíše milejší, že převodovka tak nějak sama míří, kam má a vaše poletující ruka na tom mnoho nemění), já jsem na Nordschleife míjel rychlosti jen velmi zřídka (a to si myslím, že vlastní chybou), takže vyčítat není co.

A ještě je tu jeden důvod, proč automat nechtít. Jeho zdánlivou výhodou je, že má místo šesti delších kvaltů sedm krátkých (ten osmý je dlouhý navíc), což by přirozeně mělo pomoci dynamice v přímce. Asi ji to i pomáhá, ale výhoda je mnohem menší, než by mohla být třeba u atmosféricky plněné jednotky. Jednak musím říci, že přímo řazený šestistupeň je zpřevodovaný naprosto racionálně, není to žádný bruselský bastard, hlavní roli ale hraje znovu motor, který existující rozdíly ve zpřevodování prakticky stírá. Ještě se k tomu dostanu, ale přeplňovaná jednotka má tolik výkonu v nižších a středních otáčkách, že by mohla pracovat klidně se čtyřkvaltem a stejně by vám to nepřipadalo nemístné. Dlouho jsem přemýšlel, jak motor nazvat, nakonec jsem došel k závěru, že je prostě trapný. Je trapně pružný, můžete dát na šestku plný plyn ve dvou až třech tisících otáčkách a dočkáte se neskutečně přesvědčivé dynamiky.

Racionální důvod chtít do M135i automat prostě není, manuál proti němu nic podstatného neztrácí a dopřává vám neopakovatelnou možnost kontroly auta. Vlastně jeden důvod by tu byl - že neumíte řadit. Žádný jiný přede mnou neobhájíte.

Na mokru je překvapivě čitelné

Nevím, kolikrát už jsem na Nordschleife byl, deníček si nevedu, ale bylo to mnohokrát. Vzhledem k tomu, že to beru jako příležitost skvěle poznat to či ono auto a málokdy tam vyrazím dvakrát s tím stejným (dvě výjimky by se našly, ale o tom zas jindy), různé návštěvy tohoto místa mnoho nespojuje. Až na jednu výjimku - vozy lze rozdělit na ty, které fungují po cestě na Smyčku a které fungují na ní. Auto, jež bylo více či méně dokonalým superturismem i supersportem, jsem ještě nepoznal (zato těch, která nefungují nikde, jsem poznal spoustu...).

Asi už neprolomím bobra mlčení, když řeknu, že M135i je jednoznačně tím vozem, který funguje daleko lépe na Nordschleife než cestou na ní, ale po cestě se mi to tak úplně jasné nezdálo. Byl to deštivý den a při takovém potřebujete při rychlé jízdě po dálnici přesně cítit, co auto dělá a nedělá, aby jízda byla bezpečná. Můžete namítnout, že dálniční přesun takové nároky neklade, ale odvětil bych vám slovy Miloše Bychla, který mi kdysi řekl při diskusi na téma „dálnice vs. okreska” řekl: „Ale když pojedete po německé dálnici 250 km/h, ona začne okresku docela připomínat.” Tak to prostě je, mnohé německé dálnice jsou navzdory neomezené rychlosti citelně více křivolaké než ty české a v rychlostech přes 200 km/h, zvláště na mokru, se můžete snadno přiblížit i hranici možností. A právě za těchto okolností jsem začínal mít pocit, že tahle cesta na Nordschleife skončí fiaskem.

Zaboha se mi nedařilo naučit se číst možnosti přední osy skrze řízení s proměnným převodem, až jsem měl z auta chvílemi strach. Vidina, že zrovna s tímhle bude nutné se popasovat na okruhu, kde svodidla jsou často půl metru od silnice, mi úplně dobře po těle nedělala. Nordschleife je totiž za mokra strašně zrádná. Na celém okruhu se střídá asi tři sta druhů asfaltů, z nichž některé snad ještě pamatují doby, kdy se i v těchto místech říkalo častěji führer než fahrer. Adheze je místy neobyčejně nízká a co neudělá ona, to způsobí měnící se teplota, špína a také malůvky na trati - jestli si někdo myslí, že to na těch barvách neklouže, tak klouže. Znát tohle všechno nazpaměť asi jde, ale zase tolik kol na Ringu odježděno nemám, takže je nutné povrch číst, číst a číst a permanentně se přizpůsobovat aktuálním podmínkám.

Protože i nad Smyčkou zprvu pršelo, nevypadalo to pro M135i moc dobře, realita ale nakonec byla úplně jiná. Nemyslím si přitom, že by se řízení cestou srovnalo samo se sebou a začalo něco vyprávět, důvody k přehodnocení prvotních obav nastaly podle mě dva. V prvé řadě je auto čitelné jako celek, což je další z jeho silných vlastností. Necítíte to ve volantu, ale přesto začnete zavčas vnímat, kde končí možnosti přilnavosti předních kol. K tomu je tu velmi čitelná záď a velmi důležité je pochopitelně už naznačené - výborná ovladatelnost.

Těžko si budete hrát s trakcí zadních kol v momentě, kdy motor bude umíněný jak osmidenní ministryně obrany a to vás pochopitelně omezí i ve zpětném vnímání toho, kde leží hranice vozu. Motor je opravdu poslušný a to samé mohu říci o brzdách; též spojka ani řazení nic nekazí. Tohle všechno funguje a jakkoli mě to nezbavuje pocitu, že dávat do M135i jako nutnost aktivní řízení je prostě nebetyčná škoda, ve výsledku s ním nemáte problém, protože vás opravdu neomezuje.

Druhým zásadním důvodem k přehodnocení předchozího postoje byl možná pochopitelnější fakt - na okruhu si dovolíte hranici alespoň mírně překročit, a tak zjistíte, kde vlastně je. To si na dálnici ve 220 na mokru vážně nedovolíte, takže v nejistotě tápete, jestli to či ono už náhodou nebude moc a pochopitelně se preventivně mírníte. M135i dovolí na okruhu odhalit své limity navzdory podivnému řízení velmi rychle a právě to ji spolu s výbornou ovladatelností dovoluje být relativně tím rychlejší, čím komplikovanější podmínky jsou. Jestliže se později na suchu našlo pár aut, která dokázala při našem testu držet s M135i alespoň na části Smyčky krok, na mokru byla převaha nad všemi okolo neuvěřitelně velká. Kolega tedy říkal, že se ostatní bojí, že na ně z té rozzuřené nákupní tašky začneme házet rohlíky, mám ale pocit, že to mělo trochu jiný důvod - vůz je nejen rychlý, ale dovolí vám díky své čitelnosti využít svůj potenciál i za značně nepříznivých podmínek.

Někteří na Nordschleife nejezdí na mokru rádi, mají pocit, že platí za šnečí jízdu, kterou by si mohli užít i doma na dvorku. Respektuji to, ale vidím to přesně naopak - právě díky tomu, že jsem měl možnost si auto báječně přečíst během asi osmi převážně mokrých kol, jsem pak o to snáze mohl alespoň atakovat jeho limity, když trať oschla. Byla to prostě škola a nakonec i významný impuls pro tento test, bez mokré trati bych toho zjistil mnohem méně.