Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je to k nevíře, ale Citroënu trvalo 20 let, než vytvořil pojítko mezi svými sportovními aktivitami a sériovým autem. Je ale toto pouto dost silné?

Citroën je mistrem světa v promarněných příležitostech. Momentálně si nevzpomínám na žádnou automobilku krom té francouzské, která by se tak úporně bránila přenosu technických poznatků a dlouhodobých zkušeností na svá sériová auta z veleúspěšného působení v motoristickém sportu.

Před možnou diskusí na téma „Citroën a hrdinové minulosti“ bych rád dodal, že mám značnou slabost pro nepatřičné chování ZX 16V, AX GT anebo Saxa a Xsary VTS, jenže dávat kontra volantem a nezašpinit si přitom spodky není to samé co hurónský smích z pořádného nášupu výkonu. A ten zákazníci nedostali ani po čtyřech vítězstvích v Dakaru, spoustě vavřínů v rallyecrossu a nezměnilo to ani sedm titulů WRC. Citroën zkrátka na rozdíl od Subaru, Fordu a Mitsubishi považoval za velmi důležité propojit špičkový motorsport s automobilovou konfekcí hlavně nálepkami „Mistři světa v rally…“.

Nové spojení

Zásadní změny technických předpisů pro vozy WRC a nová identita značky DS ovšem vytvořily jistý dosud neexistující průnik. Závodní stroje musely adoptovat menší přeplňované šestnáctistovky, které mají pramálo společného se sériovými agregáty, ale minimálně objem a příprava směsi jsou pro obě jednotky stejné. S čtyřkolkou se pro sériovou DS3 počítalo leda v nejdivočejších představách příznivců Sebastiana Loeba, ale zase mohla vypadat odvážněji, aby se odlišila od zbytku Citroënů a navíc se měla stát novým základem pro soutěžní sport. Jak je vidět, spojení WRC s běžnými silnicemi je i v tomto případě spíše marketingové, i když evidentně o kus bližší než se v komunitě zapálených majitelů vozů značky Citroën ještě před pár lety doufalo.

Ten nejtěsnější kontakt Citroënů z jedné i druhé stany by mělo podle automobilky ztělesňovat docela nedostatkové zboží jménem DS3 Racing (v ČR jich bude k mání pouze sedm). Tedy alespoň podle karbonových štítků na motoru a v kabině, které vám nezapomenou připomenout, že máte tu čest být ve společnosti výjimečného produktu oddělení Citroën Racing honosícího se titulem „World Rally Champion“. Pokud je měřítkem oné výjimečnosti množství použitých komponentů z nelakovaného karbonu, exkluzivnější stroj tato značka zatím nepostavila. Ze skutečného uhlíkového kompozitu jsou lemy blatníků, nástavce prahů, imitace difuzoru nebo spoiler pod předním nárazníkem a dokonce boční ochranné lišty. Ani v kabině se nešetřilo, černá tkanina zapečená v pryskyřici obepíná ovládací prvky středové konzoly, doplňuje volant i vnitřní dveřní kliky.

Když se pak podíváte na cenovku auta, patrně vám dojde, proč je tak nehorázná a vyšší i ve srovnání s už tak docela drahým přímým konkurentem Mini John Cooper Works. Na jedné straně to vskutku nevypadá špatně a patrně ani nezvyšuje hmotnost, nebo alespoň ne o moc, ale tím se nezbavíte myšlenky, jestli by nebylo účinnější vzít všechen ten karbon a použít jej na výrobu střechy ve stylu BMW M3. To by hmotnost a těžiště prokazatelně snížilo a s radikálně menším počtem forem možná i celkovou výrobní cenu. Jenže pohled na karoserii v křiklavé kombinaci černá-oranžová říká, že o to tady nešlo, protože DS3 Racing má být v první řadě vizuální připomínkou účasti Citroënu v motoristickém sportu, až potom to může i fungovat na silnici. Jestli opravdu funguje, si povíme už za chvíli, předtím ale se nejdříve porozhlédneme v kabině.

Interiér odlišují hlavně sedadla

Oproti jiným DS3 nepřináší vnitřek provedení Racing mnoho nových prvků. Barevně i nálepkami byla důsledněji sladěna s exteriérem a dostala dobře rozmístěné kovové pedály s - na můj vkus - poněkud menším než ideálním odporem. Nejvýraznější jsou přední sedačky, které mají s karbonovou výbavou hodně společného. Jmenovitě asi to, že vypadají dobře, s jejich funkčností je to malinko horší.

Místo plnohodnotných skořepin se sem dostala v podstatně normální sedadla s výraznějším bočním vedením. Potíž je v tom, že bočnicím chybí pevná výztuž, která by podržela jejich tvar, což poznáte nejen při nastupování, ale hlavně v zatáčkách. Nedrží špatně, ale rozhodně ne zdaleka tak dobře, jak jejich tvar slibuje. Alespoň však nejsou ukotvená příliš vysoko. Mít k tomu o kousek větší rozsah nastavování volantu v podélném směru, mohl bych pochválit pozici řidiče, ale v tomto uspořádání si zde své místo určitě nenajde jakýkoli typ postavy. Nejdéle budou s páčkami aretace laborovat ti vyšší, s delšími nohami nebo kratšíma rukama.