Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Honda testovanému provedení Civicu říká Sport. No, přenosy z olympiády v něm asi poslouchat půjde, ale jinak tu jde o něco docela jiného.

Kosmický interiér

Jestliže zevnějšek vozu je prostě nějaký a předpokládám, že z funkčního hlediska nepřipouští větší kompromisy, interiér takto neutrálně vnímat nemohu. I ten dostal do vínku dosti svérázně střižené pojetí, že by to nebylo na úkor praktickému použití ale nemohu říci.

První pohled dovnitř vlastně není špatný, tedy alespoň pro příznivce moderny a výrazně obestavěných pracovišť řidiče. Přirovnat zde Civic ke kosmické lodi či spíše letadlu už není nemístné, máte pocit, že do něj musíte více zapadnout než nastoupit. Kosmický vzhled ale bohužel provází i adekvátní množství všemožných displejů a ovladačů a to už za jízdy fungovat přestává.

Především jsem nepochopil, proč v kabině najdete celkem šest míst, na kterých se zobrazují důležité informace spojené s jízdou. Jde předně celkem o tři samostatné tubusy, které jsou věnovány výlučně teplotě chladící kapaliny, otáčkám motoru a množství paliva v nádrži. Obsahují i nějaké dílčí signalizace toho či onoho (často se překrývající se s tímtéž signalizovaným dále zmíněnými displeji), ale jinak nic dalšího neříkají. Teplotu chladící kapaliny může ukazovat malá ručička kdesi v ústraní, tady na to máte tubus jak z Hubbleova teleskopu.

K nim se přidává zcela oddělený, monstrózní digitální tachometr umístěný v horní části palubní desky, extra výstup palubního počítače a ještě úplně samostatný dotykový displej navigačního a komunikačního systému. V podstatě polovinu palubní desky zabírají jen displeje a když jsem k tomu všemu usedl poprvé, připadal jsem si jako naklonovaný Sergej Rachmaninov, před něhož poprvé postavili elektronické klávesy. Čekal jsem, že se někde ještě otevře kryt klaviatury a budu se do ní moci opřít a rozehrát tu partu displejů do všech barev, kterými přirozeně hrají.

Je to prostě moc, přijde mi to zbytečné, polovina displejů s vícero informacemi by bohatě stačila. Už zorientovat se v tolika ukazatelích je dosti obtížné a i když nepochybuji o tom, že si na to každý zvykne, vše je provázeno dosti podstatným neduhem - velmi komplikovaným ovládáním.

Ergonomicky nepřesvědčí

Automobilky často a rády hovoří o ideálním rozhraní člověk-stroj, v tomto případě se ale Japonci někde zapomněli. Tohle je stroj-stroj-stroj-stroj-stroj a malý nebohý člověk se ve vší té záplavě techniky topí kdesi uprostřed s kruhem s nápisem Titanic kolem hrudníku. Podívejte se na levý ovladač na volantu, je to celkem sedm tlačítek, která nabírají rozličné funkce. Už to je dosti nestandardní, ale i na to by se dalo zvyknout, jakkoli samotný fakt, že jednou pracují s pravým displejem na palubní desce, podruhé s tím spojeným s navigací na středové konzole a potřetí třeba jen mění hlasitost audiosystému vyžaduje více soustředění.

Ale řekněme, že jej budete používat především pro ovládání palubního počítače (navigaci a další obsloužíte i skrze dotykový displej), přesto vám z toho půjde hlava kolem. Přepnout prakticky cokoli v zobrazení palubního „PC” znamená vstoupit do mnohaúrovňového menu. Chcete přímo z volantu přejít z jednoho měření (Trip A/Trip B) na druhé? Šup do menu. Chcete jen přehodit zobrazení průměrné spotřeby paliva a zbývajícího dojezdu? Šup do menu. Zkrátka chcete-li přepnout cokoli, musíte do menu, ve kterém se nedá zrovna orientovat po paměti, a to přesto, že palubní počítač jinak nabízí jednoduché přepínání mezi několika zobrazeními - rádio, informace o jízdě, hodiny... Takto jednoduše ale mezi elementárními údaji spojenými s jízdou přepnout nejde.

A to pořád není vše. Některá nastavení lze totiž měnit jen na místě, za jízdy je menu „ořezané”. Pokud se tedy jen chcete místo průměrné spotřeby podívat na to, kolik vám ještě zbývá dojezdu, musíte zastavit, vstoupit do asi třetí úrovně menu, přepnout a jet dál. A až budete chtít další změnu, můžete si to zopakovat. Co to je „stát na místě” Civic navíc vyhodnocuje lecjak, takže vás do menu s přepínáním spotřeby, dojezdu apod. údajů pustí jen někdy. Když to neudělá, musíte vypnout a znovu nastartovat motor, pak se to spraví.

A to vybírám jednu věc, která za jízdy zajíma snad každého - spotřeba a dojezd. Podobně obtížně se manipuluje s kde čím. Teď si to dejte do kontextu s výše zmíněným - máte přímo před sebou pět displejů a nedokážou najednou zobrazit ani dojezd a průměrnou spotřebou? A dokonce mezi těmito údaji ani nezvládnou za jízdy přepínat? To je opravdu bídný výsledek.

Interiér Civicu na mě v tomto ohledu působí jako kdyby jej dělali tři lidé naráz a na konci se, s nevelkými úspěchy, pokusili vše sladit. Jendotlivé subsystémy nějak spolupracují, ale velmi omezeně, rozhodně ne intuitivně a není to ani „o zvyk”. Nikdy si nezvyknu na to, abych zastavoval kvůli přepnutí výše zmíněného, jako kdybych chtěl sundat střechu kabrioletu.

Tento interiér může pro někoho vypadat dobře, ale ergonomicky správně nefunguje pro nikoho, v tomto případě je zkrátka konkurence jinde. Ve zbylých záležitostech dodám k odkazu na kolegův test snad jen tolik, že pro dvoumetrového řidiče resp. spolujezdce je vepředu místa tak tak, spíše by se hlavně v podélném směru hodilo pár centimetrů navíc. Dozadu se za pak za podobně vzrostlé jedince vejde už jen někdo velikostně maximálně „konfekční”. Na kompakt asi v pořádku, ale je to zkrátka průměrný stav, nic více a nic méně.

Pokud máte pocit, že jsem interiér seřezal jako prašivého psa, věřte, že bych se jeho, diplomaticky řečeno funkčním svéráznostem mohl věnovat ještě mnohem déle. Vybral jsem jen ty nejkřiklavější podivnosti a to musím říci, že jsem člověk, který vyrostl u počítače. Jak se v tom všem zorientuje někdo starší, kdo nemá podobné systémy v krvi, to vůbec netuším. Asi nijak, konec konců, ani jeden kolega z redakce vůbec nepřišel na to, jak přepnout palubní počítač na dojezd.

Naštěstí ne všechno na tomto autě si zaslouží podobné hodnocení.