Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Kupé je řidičsky poutavější než roadster. Je ale i jako milenka uspokojující vaše touhy, která za to na oplátku nežádá málo.

Kabina nepůsobí zrovna prémiově

Začíná to slibně, klika se po odemknutí ovladačem pěkně vysouvá, jenomže všechno není tak slavné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Kdo by totiž od dvoudveřového šviháka lázeňského čekal zvláštní podání i uvnitř, dočká se, jen to možná nebude plně v shodě s jeho původními představami. Že se do dvoumístného interiéru velmi nízko posazeného auta s vysokými prahy špatně leze a ještě hůře vylézá ven, to je jistá daň, se kterou musí být zákazník smířen už při prvních hrátkách s konfigurátorem.

Nejsem si však jistý, že by v kabině tak erektivní a přitažlivé karoserie vozu za 2,5 milionu mělo být tolik laciných detailů. Zřejmě nemělo, jen už prostě Jaguar do vývoje zbývajících částí vozu nacpal tolik peněz, že na pomyslnou muchlolapku k úplnému vychytání všech mušek prostě nezbylo. Copak kožené čalounění většiny segmentů, nebo kvalita zpracování, obojí působí poctivě. Řeč je však primárně o odfláknutém plastu středového tunelu, konkrétně o jeho krycím víčku skrývajícím prostor pro nápoje.

Mnoho parády pak neudělala ani napevno (a pro mě moc vysoko) instalovaná loketní opěrka. Ano, teď už chápu, proč se tento segment u nových verzí s manuální předovkou pro příští rok přepracovával. Úsměv ostatně nevyčarují ani některé ovladače v čele s pogumovanými plastovými pádly řazení a tlačítkem pro ovládání víka zavazadelníku. Na fotce to tak nevypadá, jenomže kontakt s ním v reálu nebyl u dlouhonohých postav výjimečným jevem.

O moc více mým dojmům nepřilepšilo ani standardní provedení pedálů, které vypadá jako by se sem nastěhovalo ze starých škodovek. Naštěstí lze příplatkem tuto konkrétní věc zahojit a podle dvou fotografií celé palubní desky, které fotograf zapomněl v té euforii vyfotit, je dojem s kovovými podstatně lepší. To se však nedá tvrdit o ovladači elektrického sloupku volantu ani o ploškách, kterými stahujete okna, nakonec ani grafikou centrálního dotykového displeje F-Type příliš parády pro posádku vyčarovat nesvede.

Řeč by se mohla dále stáčet k telemetrickému rozhraní vozu s G-metrem a monitoringem míry stlačení brzdového a plynového pedálu, ovšem na jeho konto už se pobavil minimálně jeden z mých kolegů, a tak raději přistoupím k tomu, co se líbí. Například ono ovládání klimatizace zajišťované prostřednictvím trojice „centrálních kol“, po jejichž stisknutí nastavujete kromě obvyklé teploty vaší zóny také vyhřívání sedadel, je chytré a ušetří hledání příslušných samostatných tlačítek. Bez ohledu na logicky vyšší hmotnost elektromotorků mi ani nevadí vyjížděcí výdechy klimatizace, ani ta opticky chudá sedadla bez „ušatých“ opor v oblasti ramen.

Byť se to tak nemusí na první dobrou zdát, oporu tělu poskytují měrou vrchovatou a každému jistě bude po chuti, že u nich lze přizpůsobovat dofukem přesně na míru bočnice i bederní opěrku. Jsou tužší, avšak marně byste jim to mohli vyčíst. O to více se hodí také bohatý rozsah nastavení a zejména řidiči budou vítat jejich příjemně nízké ukotvení, umístění obou pedálů a celkově výtečnou pozici za volantem korunovanou pohledem na dlouhou kapotu. Volant sám o sobě není vůbec špatný, ale znovu škoda, že v testovacím voze disponoval spodním úkosem. Pokud mohu něco s ohledem na jízdní dojmy předeslat, pak jen to, že ideální bude pouze jeho zcela kulatá varianta, o to lepší, že s ní ještě ušetříte.

Zrovna po chuti mi nebylo převážně černé provedení celého interiéru, kterému z čistě pocitové stísněnosti neubrala příliš ani panoramatická střecha. Jak už bylo naznačeno, zvenčí umí nepatrně vylepšit dojem z celého vozu, avšak uvnitř její přítomnost mnohdy ani neregistrujete. Řešením pro klaustrofobiky jsou jistě důkladnější hrátky při konfiguraci, které nabízejí takřka neomezené barevné možnosti. Napsal jsem však pocitové stísněnosti, čímž jsem chtěl naznačit, že ve skutečnosti jde o poměrně prostorný vůz, který vás jen tak úmyslně obklopuje, aby vás více zapojil do dění. Ve skutečnosti se do něj skutečně posadí i Arnold Schwarzeneger a třebaže si neumím představit, jak by dovnitř lezl, věřím, že „ouha” by ale po akrobatickém výkonu už déle neříkal, protože F-Type je vhodný i pro lidi s jeho šířkou ramen.

Ve skutečnosti by pro mnohé mohlo být daleko větším kamenem úrazu řešení problému „kam s nimi“, rozumějte se zavazadly. Je jasné, že F-Type roadster ani kupé nejsou na cesty po Evropě bez tučné kreditky, ale při navýšení objemu u Coupe na dvojnásobek původní hodnoty a elektrickém ovládání víka byste možná mohli čekat víc. Obzvláště když nelze využít žádné zadní sedačky, když se tedy i modely Porsche jeví jako vhodnější transportéři, řekněme s vyšším podílem „cesťácké složky“.

Pokud ale čekáte další rozbor této problematiky pravděpodobně čtete jiný test. Ti ostatní nechť zůstanou a zkoumají, zda je skutečně F-Type tak příjemně pohodlný, jako se jeví jen při sezení v kabině, nebo zda by naopak měl být spartánský a orientovat se čistě na jízdu. Tlačítko startování po sešlápnutí brzdy pulzuje jako srdce, a tak nezbývá než ho zmáčknout a vydat se s Jagem na honbu za dalšími zážitky. Podstatné věci jsou v součtu zatím v pořádku, ale u vozu podobného ražení je jistě důležitější, co svede v praxi při jízdě.

Zní, jakoby vraždil, jede už o trochu hůř

Ona poutavost a všudypřítomná pozornost okolí není jen dílem oddělení, kterého sochalo křivky karoserie, velkou zásluhu na „přilnavosti všech očí“ na F-Typu, třebaže podstatně podpořené, mají ty dvě kovové věci na zádi. Nepamatuji se, že bych v posledních letech měl k testu auto s tak hlasitým akustickým projevem. Skutečně, ony dva výfuky po stisknutí tlačítka, kterým dáte klapkám v potrubí povel „ustupte“, vyluzují takové tóny, až je to chvílemi skoro nepatřičné. Tím však nechci popírat, že by mě tím tohle auto nebavilo.

Orchestr různých tónů mým uším od motoru i koncovek výfuku lahodil a bylo naprosto putna, zda ho reprezentoval vyšší baryton, výstřely ve vysokých otáčkách nebo nebo prskání a bublání při řazení dolů. Ta mechanická fontána rozmanitých melodií s vyjícím kompresorem na pozadí se vám jen tak neoposlouchá a když jí nebudete od vozu žádat, stačí zvolnit či minimálně deaktivovat systém Active Sports Exhaust. S ním vás totiž bude slyšet při akceleraci i v pětimetrové limuzíně s takřka dokonalým odhlučněním, která jede klidně půl kilometru za vámi. Na okresce pěkné, na dálnici budiž...

Nepatřičné to začíná být v situacích, kdy chcete třeba brzy ráno odjet od domu bez toho, aniž byste vzbudili sousedy. Ono vyprsknutí už v základním režimu, produkované motorem samovolně vyletivším do otáček prostě nijak nezrušíte. A jakmile si zapomenete deaktivovat zde velmi iritující start/stop, budete tuto show pořádat nechtěně i na semaforech. Ale předpokládejme, že to k tomu nějak patří. Stačí mít jen vlastní garáž nebo alespoň hluboce spící sousedy a také nadšení leštit permanentně znečištěný zadní nárazník. Co na to samotný motor?

Oproti roadsteru se pod kapotou verze S nezměnilo zhola nic. Pohonnou jednotkou, tedy zde spíše klíčem ke všem těm emocím, je nadále třílitrový vidlicový šestiválec, kterému podstatnou část energie do života vdechuje kompresor. S výkonem 380 koní F-Type rozhodně není na v běžném ani sportovním stylu jízdy dynamicky nikterak štíru a oproti zcela základní verzi má jistou ostrost navíc, která by chybět v takovém autě po mém soudu neměla. A navíc k tomu, aby s vámi pořádně zazcvičil, nepotřebuje točit více než 6 800 otáček.

Čekáte-li podle hodnoty zrychlení na stovku (4,9 sekundy) něco raketového, budete jistě potěšení. Velká část té senzace by se však mohla vypařit jako pára nad hrncem v rychlostech začínajících 180 km/h. Při nich jakoby tahle řvoucí šelma přišla o ostré drápy, kterými do té doby dokázala hravě psát své černé iniciály na asfalt.

Od takového stáda koní pod kapotou a pohonu jen zadních kol jsem v přímce čekal více a při těch všech tónech se mi razantní zátah jevil jako dostatečný jen do chvíle, kdy jsem začal sledovat rychloměr. Demonstrovanou dynamiku vám nejlépe ukáže akcelerační video z testu roadsteru, které řekne víc než tisíc slov. Zklamáním je, že i přes řešení s pevnou střechou je při vysoké rychlosti, která se však nerovná té maximální, v kabině kupé poměrně velký hluk od bočních oken.