Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Z hlediska statických dojmů je nové GS špičkou třídy, při aktivní jízdě ale padá mnohem hlouběji. Motor či podvozek za to přitom nemohou.

V poslední době se mi dostala do rukou slušná řádka japonských aut. A nebyla to žádná béčka, ale spíše to nejlepší, co Japonci v jednotlivých třídách automobilovému světu dali. Mazda MX-5, Toyota GT 86, Subaru WRX STi nebo Nissan GT-R, to jsou výjimečné sporťáky svého druhu. Mimořádné zajímavé jsou všechny, přesto nemohu říci, že by mě kterýkoli z nich dostal do kolen, jako to dokázala některá jiná auta a mohl jsem říci: ano, tohle je svým způsobem dokonalý vůz pro toho nebo onoho zákazníka.

Neříkám, že podobné potíže netrápí i řadu „nejaponských” konkurentů, to jistě trápí, v případě všech zmíněných vozů jsem se ale nemohl zbavit pocitu citelné charakterové roztříštěnosti podobného typu. Prostě se mi zdá, že si autoři kteréhokoli z těchto aut nebyli nebyli schopni říci, komu ten či onen oblek šijí na míru a spokojili se s tím, že tu rukáv zůstal trochu delší, tu nohavice trochu kratší. Však on si dotyčný podle toho koupí košili nebo boty.

Nemluvím přitom jen o mém vnímání, dokážu se vžít do kůže lecjak uvažujícího člověka, přesto jsem jasný cíl snah konstruktérů těchto aut prostě nenacházel. U některých vozů to byly zásadnější záležitosti, u jiných méně, přesto se každý ze zmíněných modelů musel potýkat s jedním, dvěma či třemi prvky, které dosti nepochopitelně narušovaly jejich jinak jednoznačné zaměření (nebo přinejmenším automobilkou avizovaný charakter). Smysluplnému naladění mnoha jednotlivostí mířících jedním směrem byla najednou zasazena rána zdánlivě drobnou záležitostí mířící směrem úplně jiným, která všechno povedené značně poškodila. Za vše jediný příklad: jaký má smysl vecpat do jinak čistého sporťáku jako Toyota GT 86 převodovku s prakticky nepoužitelnou „ekošestkou”, která není jen rychloběhem navíc, a zničit jeho parádní ovladatelnost naprosto mizerným fungováním elektronického plynu, znovu z podobných příčin? Z hlediska zákazníka rozhodně žádný - až někdo bude chtít úsporné auto, koupí si Golf TDI Bluemotion a ne metr vysoký sporťák s točivou „atmosférou”. Dynamika a rozumná spotřeba jsou slučitelné parametry, ale ne takto.

Ačkoli jisté odchylky od jasného zaměření byly u některých zmíněných aut odpustitelné (nejvíce asi u STi), začalo mi to připadat jako nějaký japonský syndrom. Byl jsem tedy zvědavý na jednu z největších chloub japonských automobilek, žhavé novinky luxusní odnože Toyoty, Lexus GS 2012. Do rukou se mi dostala verze se základní motorizací, a tak jsem rozhodně nečekal nějaký uragán silnic. Přesto jsem nemohl z hlavy vytřást prohlášení výrobce o tom, že tohle je konečně „to řidičské auto”, které nezaujme jen odrostlé toyotisty, ale také dnešní zákazníky značek jako je BMW.

Předem mohu říci, a je to pozoruhodné, že i v tomto provedení by nové GS něčím takovým být mohlo, má proto spoustu předpokladů. Přesto ve výsledku autem „pro řidiče” není a potěší hlavně tím, co už nabízely starší modely téhož jména. Čím to?

Z uhlazeného elegána predátorem silnic

Než se však dostaneme k jízdním záležitostem, musíme si odbýt klasický výlet po zákoutích karoserie a interiéru. V tomto případě ale nejde o nic nezajímavého, v obou případech se nové GS opravdu snaží.

Pokud si vzpomenete na některou z předchozích generací tohoto auta... A vzpomenete si vůbec na nějakou? Ta poslední nebyla úplně nenápaditá, přesto hrála na strunu jemné elegance a zaujmout se snažila nejvíce tím, že o sobě nedávala příliš vědět. Mezigenerační změna je tak vcelku výrazná, když se z pana Uhlazeného stal zuřivě se tvářící netvor z vesmíru. Automobilka nové přídi říká podobně jako my Špindlerovu Mlýnu, mnohem rychleji se pro ní ale zažil termín Predator Grille, neboť tyto partie vypadají jako tvář dobře známého protivníka Arnolda S. z jednoho z jeho slavných filmů.

Všimněte si ale slov „zuřivě se tvářící”, o víc tu nejde. Když se na auto podíváte zepředu, nejlépe když má puštěné výrazné LED pro denní svícení (a ještě lépe když má jinou barvu než poměrně nevinnou stříbrnou, nebo úplně nejlépe s paketem F-Sport), máte pocit, že jste právě narazili na opuštěného mimozemšťana uprostřed lovné sezóny. Když ale auto vidíte z jakékoli jiné strany, zůstávají vaše myšlenky v podobných mezích jako u předchozích generací. Nechci říci, že je to nuda a šeď, z profilu, ale ani ze ztvárnění zádě rozhodně nedostanete strach - prim zde stále hraje jakási nenucenost.

I když nemám rád laciná gesta, kterými tvář zuřivce na těle beránka tak trochu je, zůstává alespoň pro mě nové GS tím designově nejzdařilejším, které kdy Lexus vyrobil. Už nepůsobí tak obrovsky a ačkoli je vizuálně pořád trochu vyšší a záď o něco mohutnější, než by možná bylo ideální, zdá se mi být čisté, elegantní, vyvážené a přitom nějakým způsobem výrazné. Odpustil bych si pár detailů jako třeba falešné megavýfuky ve tvaru Lipna ve spodní části nárazníku, ale jinak... Nevím, jak moc se vám zamlouvá na fotkách, ale in natura to byl alespoň v mých očích sympaťák.