Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Mazdě 3 nejsilnější dvoulitr i vysoká výbava padnou a podvozek si chce hrát. Trpí ale též hloupými nedostatky, jsou odpustitelné?

Dobrý, ale nikoliv dokonalý infotainment

Palubní systém Mazdy, nazvaný HMI, si zaslouží uznání za většinu svých funkcí a zejména za to, jak je intuitivní a jednoduchý na ovládání. Tlačítky a velkým otočným i čtyřmi směry naklápěcím knoflíkem na středovém tunelu se s ním pracuje velmi snadno - na pěti tlačítkách vám tak nějak samy od sebe spočinou prsty, když sem položíte ruku. Přímo vás dostanou do navigace či k hudbě, nikoliv však k telefonu - ten lze s autem spárovat přes Bluetooth a dostanete se k němu jen přes domovskou obrazovku.

Palubní systém má pěknou grafiku, font je dobře čitelný a pozadí není jen černé, ale má na sobě jakési šedé fleky, které snad mají být kouřem - právě trocha kouře se totiž objevuje po nastartování, když se palubní systém spouští. Nevypadá to tak lacině, jak to zní, trochu to ubírá černému pozadí na nudnosti, což není na škodu. Také grafika navigace je příjemná, jen by šipka ukazující vaši polohu mohla být trochu méně výrazná. A když se blížíte ke sjezdu z dálnice nebo k větší křižovatce, displej ukáže, do kterého pruhu se máte řadit, a také předem zná, co je napsáno na informačních tabulích nad vozovkou.

K návrhům na zlepšení by mohla patřit možnost vypnout animace anebo jejich úplná absence. Musíte tak čekat, než začne reagovat další oblast menu, kam vstupujete. Také hlasové instrukce navigace by nemusely přepínat hudbu jen do pravého předního reproduktoru; děje se tak, i když instrukce úplně ztišíte. A pokud to neuděláte, říkají vám, že máte odbočit po jednom celém jednom kilometru i ve městě, kde takovou vzdálenost můžete jet deset minut. Také schovávání ovládacího panelu navigace je otravné; panel docela překáží a schovat ho musíte, jinak otáčením ovladače na středovém tunelu neměníte měřítko mapy, ale posouváte se v tom panelu.

Podobná situace nastává, pokud si zobrazíte informace o ekologičnosti jízdy, spojené s mikrohybridním systémem i-ELoop na palubě. Můžete se podívat, jak dlouho vůz využíval start-stop, jakou máte průměrnou spotřebu nebo jak na tom jsou baterie a zda je zrovna nabíjíte rekuperačním brzděním či motorem anebo zda energii z nich vůz spotřebovává. Ale když se chcete podívat na jiná data v rámci této části palubního systému, musíte v ovládacím panelu najít správnou ikonu a tu zvolit. Nejde se pohybovat vychylováním otočného ovladače do stran a ani se nejde vrátit o krok zpět, musíte znovu dokola.

Hlavní výtka palubnímu systému ale souvisí s absencí teploměru chladicí kapaliny na přístrojovce. Na palubní desce je displej, který umí teoreticky zobrazit úplně cokoliv a řídící jednotka zná teploty úplně všeho, tak proč tu není možnost se na ně podívat? Nebo co třeba napětí elektrické soustavy? Jednoduchým budíkem se dá odhalit drobnost, která může časem vyústit ve velký problém, ale pokud ji zachytíte včas, opravíte ji za pár korun. Teploměr chladicí kapaliny je podobná věc a teplotu oleje umí zobrazit i škodovky, tak proč ne Mazda?

Interiér není bez chyb

Interiér lze vyzdvihnout za relativní prostornost na předních sedadlech, řidiče a spolujezdce nic utlačovat nebude, to se ale netýká jejich potřeb odložit si drobnosti, které s sebou každý do auta nosí. Na středovém tunelu jsou dva držáky nápojů, ty ale tvoří jeden z mála odkládacích prostorů v interiéru. Kromě nich tu je malý prostor pod středovou konzolí, tam ale nic moc nedáte, tak nanejvýš peněženku nebo telefon, ale ne oboje, zejména pokud si pouštíte hudbu z CD - vkládají se právě zde. Pak už zbývá jen schránka před spolujezdcem, ve dveřích jsou z nějakého důvodu jen držáky na 1,5litrovou láhev. Ty fungují docela dobře a jsou i vzadu, ale marně byste na dveřích hledali odkládací kapsy. Na jejich obvyklém místě je jen plastová plocha.

Typicky japonským prvkem je absence podsvícení ovladačů oken na řidičových dveřích. Ve tmě je potřeba se krátce zamyslet, za které tlačítko potáhnout či na něj zatlačit, abyste trefili správné okno. A automaticky se pohybuje jen řidičovo boční okno, u všech ostatních musíte tlačítko držet. To je akceptovatelný nedostatek u auta této kategorie, ale tak před dvaceti lety.

Očima je potřeba také hledat to správné tlačítko, když chcete něco provést s klimatizací; nechat to na automatice můžete, ale té se z nějakého důvodu nechtělo snižovat rychlost ventilátoru, když už bylo v autě pocitově tepleji a také docela brzy přepnula proud vzduchu ze skla a nohou jen na nohy. Ne že by se čelní okno v půlce podzimu zamlžilo nějak rychle, ale po určité době si člověk kondenzace všiml a pro její odstranění bylo potřeba ventilaci nasměrovat manuálně.

Největší kritika ale bude směřovat k předním sedačkám. Ty sice mají příjemně dlouhé sedáky a dokonce jejich opěradla už nekončí někde v polovině lopatek, jak tomu bývalo dříve, jsou také vcelku pohodlné, ani příliš tvrdé, ani příliš měkké, ovšem jejich boční vedení nestojí za mnoho. Boční polštáře jak sedáku, tak opěradla jsou na sedadlech v podstatě jen na okrasu, v ostřeji projížděné zatáčce se přes ně překulíte jak přes hromádku prachového peří.