Autoforum

/

Můžete se jistě ptát, zda rychlé kombi s pohonem všech kol není typické spíš pro Audi, přiostřené Céčko se ale ani v neprobádaných teritoriích neztrácí.

Byly doby a není tomu zase tak dávno, kdy měla většina automobilových výrobců poměrně jasně vyhraněný charakter svých aut. Nechápejte tuhle poněkud generalizující větu špatně, nechci zde vyvolávat ducha pomalu zapomenuté minulosti a nostalgicky sušit oční koutky, ale tak to zkrátka bylo.

Věděli jste, že se do prodejny Porsche chodí kupovat dvoudveřová sportovní auta. Že BMW vyrábí převážně sedany s pohonem zadních kol a dynamickou jiskrou, Mercedes zase pohodlné a spolehlivé chrámy z kůže a chromu, Land Rover nezdolné offroady a tak bychom mohli pokračovat dál. Jak říkám, je to jisté zjednodušení, nicméně tou dobou platné a nic na tom neměnily ani občasné výjimky.

Kdy, kde a proč se tohle specifické profilování značek zlomilo a dospělo do stavu, kdy se najednou téměř všichni chtějí zalíbit všem a na své někdejší jedinečnosti už pouze staví svou image, bychom vypátrat a popsat jistě dokázali. Jednak by to ale vydalo na menší diplomovou práci a navíc by to byla přeci jen zbytečná odbočka, když tím chci pouze říct zjevné: Pokud měl někdo kdysi hegemonii na poli rychlých kombíků se čtyřkolkou, bylo to především Audi, které nastartovalo tuhle kategorii modelem RS 2 Avant vyvinutým v první polovině devadesátých let ve spolupráci s Porsche.

Tou dobou společnost AMG už dávno existovala, Mercedesu ale prozatím nepatřila. Jejím primárním cílem byla - kromě ambicí v motorsportu - také snaha dodat do té doby ve své podstatě jen luxusním a komfortním strojům s třícípou hvězdou na kapotě ještě vyšší výkony a zlehka tomu přizpůsobit i podvozky.

Tohle byl recept, který firmě z Affalterbachu vydržel dlouho, a to i v době, kdy ji kompletně ovládl Daimler. Mercedesy od AMG měly a mají špičkové výkony, a přestože auta jako taková špatná nebyla, jejich potenciál bylo možné využít mnohem snadněji v přímce než kdekoli jinde.

Slouží ke cti značky, že svou schopnost přidat nejen ty koně už prokázala, přímá konkurence z Mnichova a Ingolstadtu ji nicméně opět utíkala schopností najít mezírku na trhu mezi běžnými a sportovními modely. Tento náskok však neměl dlouhé trvání. Mercedes proti vozům M Performance a S nedávno vyrukoval s automobily označeným AMG 43, jakýmsi šestiválcovým mezistupněm k vrcholným modelům s V8, a pokud si myslíte, že jde pouze o pár „Pferdestärke“ navíc oproti C 400, rád bych vám při této příležitosti řekl, že ne tak docela.

Do očí praští decentně

Záleží na osobních preferencích, jestli tmavě modré Céčko budete považovat za přehnaně vyzývavé anebo naopak zbytečně skromné a nenápadné, osobně mám ale za to, že jde sympatickou střední cestou. Náznaky mohutného nasávání vzduchu k chladičům a brzdám v předním nárazníku a devatenáctky ve všech rozích jsou po vizuální stránce možná malinko moc, ve výsledku však auto pořád vypadá docela přitažlivě.

Většina původně chromovaných dílů včetně hranatých koncovek výfukového systému, lišt kolem oken, podélných ližin na střeše i krytů vnějších zpětných zrcátek dostala černý lak a pětidveřový Mercedes je viditelně více přidřepnutý k silnici, což v kombinaci s krátkým předním převisem a směrem dozadu skutečně i opticky se zužující karoserií dělá odhodlaný dojem.

Tohle všechno by na sympatický sleeper stačilo, designéři ovšem neodolali a s nápisem AMG se jim poněkud roztrhl pytel. Najdete ho na brzdových třmenech, kolech, v přední masce, na víku kufru a to nemluvím o interiéru, ke kterému se za chvíli dostaneme anebo štítcích Biturbo 4Matic na předních blatnících. Chápu, že jim asi šlo o to říct, že jde o opravdový produkt „Aufrecht-Melcher-Großaspach“ a ne jen obyčejný exteriérový paket, nicméně mohli trochu pamatovat na to, že více proužků ani adidas lepším nedělá.

Menší zmatky pak může vyvolat označení C 43, které - jak je dnes běžným folklórem - neodkazuje na objem pohonné jednotky, stejně tak má ale daleko k mnohem užívanějšímu a tradičnějšímu 63 jiných AMG. Jak se ke čtyřiatřicítce v Mercedesu dopracovali, může mít hned několik důvodů.

Předně jde o odkaz na původní C 43 AMG se 4,3litrovým atmosférickým osmiválcem o výkonu 310 koní, který byl představen před dvaceti lety a kdy objem s označením ještě seděl. Zároveň jde svým způsobem o předěl mezi vrcholným standardním modelem C 400 a špičkovým C 63, takže ta čtyřiatřicítka zde zapadla tak nějak logicky, akorát tvůrci místo podladěného motoru 4,0 V8 biturbo dali přednost třílitru V6 s dvojicí turbodmychadel.

Interiér nejen strojený

Že bychom měli brát juniorské AMG vážně, naznačuje taktéž jeho interiér. Karbonové panely, motiv šachovnice na přístrojovém panelu či červené bezpečnostní pásy ladicí s prošíváním čalounění by u obyčejného Mercedesu možná vypadaly jako úlet z mimoňských válek a vlastně doteď nevím, co si mám o tom myslet, každopádně jsou zde i funkční, nejen esteticky se tvářící doplňky.

Volant se samoúčelně zploštěným věncem to není, místa je tady dost a to i na kolena pod sloupkem řízení, takže je to zbytečnost a polemizovat by se dalo také o hliníkových pedálech. Přední sedadla jsou ale jedním slovem výtečná. Alespoň tedy pokud jde o jejich tvar a materiály. Kombinují kůži s alcantarou, takže v nich neklouže pozadí a kromě mohutných bočnic skvěle podepírajících záda je zde také možnost prodloužit jejich sedáky.

Nejsem si zcela jist, jestli jejich šířka padne každému. Na rozdíl od jiných modelů AMG s nafukovacími vaky mají pevnou konstrukci a štíhlejší řidiči v nich možná budou trochu poletovat, zrovna s tímto ale problém nemám. S čím problém naopak mám, je způsob, jakým se nastavují. Že musíte ve voze s cenovkou skoro 1,6 milionu posouvat sedadla manuálně, to by se ještě překousnout dalo. Že je ale elektrické ovládání sklonu opěradla a výšky umístěno natolik hloupě, že k němu miniaturní spárou mezi čalouněním dveří a bočnicí podepírající nohu nelze pořádně prostrčit ruku, to mi jedno být nemůže.

Vypadá to, jakoby se zde se sportovními sedadly vůbec nepočítalo, což je docela zvláštní vzhledem k tomu, že modely AMG s přepracovanými kabinami jsou nedílnou součástí nabídky. V každém případě tohle je docela příjemné místo k žití, a pokud si dá Mercedes pozor na kvalitu zpracování a interiéry Céčka přestanou povrzávat, což se jim někdy stává, bude zde jen málo věcí, které bude možné objektivně kritizovat.