Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Clio RS prošlo změnami, které mu značně pošramotily reputaci. Verze Cup se v našem testu pokusila o zázrak - tento stav změnit.

Nemyslím si, že by auto, které udělá radost zapálenému řidiči, muselo stát majland. A nejsem ani toho názoru, že by za každou cenu mělo jít o zadokolku s výkonem minimálně tří set koní, šestiválcovým či ještě větším motorem, který řevem z výfuků prozradí na kilometry daleko, že si zrovna dopřáváte za volantem svoje „ilegální“ kratochvíle. Jistě, taková auta mám také rád (kdo by neměl), ale jsem si vědom toho, že nejsou úplně pro každého, a je docela jedno, zda kvůli pořizovací ceně, provozním nákladům nebo omezené praktičnosti.

Z tohoto důvodu jsem také vždycky měl rád kategorie hot-hatchů, které si v naprosté většině vystačily s předním pohonem, menším oturbeným motorem a také s méně početným stádem pod kapotou. Nezruinovaly vás už při prvním pomyšlení o jejich nákupu a na to aby pobavily, využívaly daleko jednodušší techniky. Těžily především z ještě docela nízké hmotnosti a vzrušení už při rychlostech, které v případě nehody nemusely znamenat takřka jistou smrt. A přesně taková auta vždycky stavěli i francouzští nadšenci z Renault Sportu v Dieppe.

Že nešlo jen o umělé modly, po kterých toužíte, aniž byste pořádně věděli proč, potvrdili jejich majitelé tím, že s nimi poměrně často vyráželi na závodní okruhy. Nebyla to auta pro pozéry ani miláčky městského posouvání, ale primárně se jednalo o nástroje pro řidiče. Potkávat je dodnes není takřka žádný div, a proto se mimo jiné ani nelze divit poprasku, který u nich Francouzi vzbudili ohledně souboje o titul předokolkového krále Severní smyčky Nürburgringu. Vzhledem ke stále se rozrůstající skupince vozů podobného ražení, jejíž největší trumfy nás ještě čekají, to nebude mít Mégane RS vůbec jednoduché, nicméně vraťme se zpět k mému původnímu toku myšlenek.

Oproti běžným modelům bývaly Renaulty s písmeny RS kouzelně ostré, čisté i snadno řiditelné a za jejich volantem jste se bavili, i když se jednalo o nejmenší Twingo. Bývaly hbité, správně tuhé a pro akci zapálené, jakoby je snad ani nevyráběli u Renaultu. Nerad bych použitím minulého času naznačoval, že už tomu tak dávno není, ale v poslední době se událo mnoho změn. Snad jen Mégane zůstal Méganem, třebaže v aktuání konkurenci už není tak nedostižný. Twingo RS už ale není (a zřejmě nebude) a Clio RS? To je po mezigenerační obměně naprosto jiné než předtím a už někdejší první svezení na českých silnicích ukázalo, že lepší výše zmíněnou optikou rozhodně není.

Podstatná změna v přístupu ke konstrukci způsobila, že je pryč jeho točivý atmosférický dvoulitr, třídveřová karoserie a také manuální převodovka. Downsizing byl už v období příchodu prvních informací poměrně velkým hitem, a tak se s ním počítalo, málokdo ale čekal, že jedinou volbou kromě turbomotoru nakonec opravdu zůstane automatická převodovka. Poslední generace Clia RS se tímto způsobem ihned po uvedení stala naprosto kontroverzním tématem, které polarizovalo motoristickou společnost.

Clio posléze řadu srovnávacích testů prohrálo, některé samostatné recenze hovořily o tom, že nakonec zůstává králem subkompaktních hot-hatchů, v jiných testech jste se zase mohli dozvědět, že si o něj v podstatě nemá ani cenu opírat kolo. Že od začátku patříme spíše do druhé zmíněné skupiny, není třeba dodávat, automobilka se ale přesto chtěla pokusit o reparát a letos nám zapůjčila Clio v nejostřejší verzi Cup. Chtít za daných okolností uspět u nadšených řidičů našeho smýšlení je pokusem o zázrak, ale pojďme se na malého Francouze podívat bez předsudků. Jak velkým tedy ústupkem pro původní zapálenou klientelu a o co lepším vozem je v každodenním životě? Bude Cup lepší než klasická verze? Snad už není třeba déle otálet, vrhneme se na něj.

Roztomilejší než obvykle

Nevím, jak vám, ale mně se poslední generace Clia docela líbí, alespoň pokud se bavíme o běžnějších verzích. Mají pěkné baculaté tvary, vkusné barvy laku, fešná kola a třebaže jsou o dost jiné než generace předcházející, DNA celé ságy nadále může každý vypozorovat. Trošku problém mám ale právě s verzí ověnčenou emblémy RS, protože tenhle topmodel zkrátka nevypadá jako chlapské auto podle mého gusta.

Začíná to rádoby skrytým párem zadních dveří, které na jednu stranu zvyšují praktičnost - třeba tím, že ty přední jsou kratší a nemusíte tak parkovat na místa pro kamiony, abyste vylezli - na stranu druhou ubírají vozu dřívější sexappeal. Už to podle mého není ten vůz pro muže v závodnických rukavicích, se kterým může jezdit i žena, ale spíše rychleji vypadající kabelka pro ženy do města, do kterého může čas od času usednout muž aniž by se musel cítit podivně.

Se speciálním žlutým metalickým lakem Sirius za šílených 40 tisíc a šachovnicí na střeše (za dalších 7 500 Kč) v davu RS jistě nezanikne, ale na první pohled mi ani takto vybavený kus nepřijde řekněme tak „dospěle agresivní“ jako třeba Fiesta ST. Je to takové rychleji vypadající autíčko Matchboxu, kterým se dá skutečně jezdit. A začíná to předním nárazníkem, který má podle stříbrné lišty zjevně evokovat vzpomínky na Renault a svět Formule 1. Když se na něj ale podíváte zblízka, zjistíte, že je z velké části nefunkční. Přes velké černé segmenty kolem LED pro denní svícení, totiž vzduch k motoru neproudí.

Ani ta osmnáctipalcová kola nevypadají vzhledem k velké ploše plechu tak velká, jako u 208 GTI a na bocích mi chybí nějaký ten průduch za koly, chtělo by to nějaké svalnatější blatníky. Navíc je tu ještě ono rozporuplně velké logo, a také zvláštní světlomety, které nemohou být xenonové ani kdybyste se na hlavu stavěli, co více, vy u tohoto RS nemůžete mít ani přední mlhovky. Vůbec celá tahle nastrojená příď mi přijde celkově přehnaná, třebaže se řadě lidí jistě může líbit.

Situace se o něco lepší směrem k zádi, kde narazíte na pěkně tvarovanou linii pontonu a zcela vzadu i plastový difuzor. Výfuky tentokrát v celku ale dost zanikají, protože místo dřívějšího oválného tvaru používají koncovky obdélníkový. Být to Clio GT, neřeknu ani popel, jenomže my tu máme verzi RS a ta by podle mého názoru měla budit větší emoce. Příliš mnoho nepřidává opticky ani varianta Cup s černými osmnáctkami a červenými brzdovými třmeny. Já vám nevím, od ní jsem zkrátka asi čekal s ohlédnutím do minulosti něco víc.

Třeba za to může fakt, že je opticky o dost větší než bylo, ale i kdyby nebylo, pak mu těch pár odlišovacích prvků v mých očích prostě nedává ten správný šmrnc. Mám dojem, že kde předchozí Renault Sport těžil z rozporuplného vzhledu základních verzí Clia, tam novinka ztrácí z celkem atraktivní podoby stávající generace. Znovu a ještě důrazněji ale připomínám, že co mě na první pohled nedostává, může se jinému či jiné bezvýhradně líbit. A protože je design zcela subjektivní záležitostí, raději se už vydám za volant.