Autoforum

/

Foto: Pavel Janda, Autoforum.cz

Kdyby Evropská unie netlačila moc na pilu, žádný problém nehrozí. Jenže když se EU rozhodne svá pravidla vymáhat tak drakonicky, že automobilky musí zamezit provozu aut bez močoviny v nádrži, potíže jsou na světě.

Nejspíše každý už ví, že automobilkám schází čipy. V důsledku toho stojí výroba a roztáčí se tak kolečko ekonomických nejistot. Nejde nicméně o jedinou věc, která ohrožuje fungování světa. Stále bezprostředněji hrozí také kolaps veřejné dopravy či zásobování, za nímž pro změnu stojí nedostatek tzv. močoviny známé v automobilovém světě spíše jako AdBlue. Již na sklonku října totiž média začala informovat o negativních důsledcích, jenž mělo zpomalení zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Německý soud totiž rozhodl, že ruský Gazprom musí respektovat požadavky Evropské unie a disponovat právním oddělením.

V reakci na to se Moskva rozhodla zareagovat omezením dodávek plynu, kterého je tak nyní nedostatek, což ceny šponuje velmi vysoko. AdBlue je přitom vedlejším produktem výroby syntetických hnojiv, na což je používán právě zemní plyn. V Evropě jej navíc produkuje jen pár společností, ty nicméně začaly výrobu kvůli rostoucím nákladům omezovat. V důsledku toho na mnoha čerpacích stanicích již můžete narazit jen na prázdné regály, nikoliv na plné kanystry. To může ohrozit mobilitu tak řady motoristů, tak zdražit veškeré zboží v obchodech.

V případě osobní dopravy problémy ještě nejsou až tak drastické, zvláště pokud máte nádržku s AdBlue plnou. Spotřeba se totiž pohybuje okolo jednoho litru močoviny na tisíc kilometrů. Do jara, kdy by se situace měla zlepšit, tak snad většina lidí „přežije“. Větší problémy jsou ovšem spojené s nákladními vozy a autobusy, jejichž spotřeba se pohybuje okolo dvou litrů na sto kilometrů. Bez roztoku přitom moderní diesely nemohou na silnici.

Pokud máte pocit, že jde jen o legální překážku, mýlíte se. Technicky vzato tedy máte pravdu, motor AdBlue ke svému motoru nijak nepotřebuje, močovina je vstřikována pouze do výfukových plynů, což motor „nemusí zajímat”. To by ale EU nesměla být EU, neboť si pravidly vymínila, že auta musí být bez AdBlue neprovozuschopná. Pokud tedy včas nezareagujete na upozornění auta, nepůjde od určité chvíle vůbec nastartovat motor. Omezení sice lze softwarově obejít, není to ale snadné, navíc je to nelegální.

Kvůli zvýšené spotřebě AdBlue se přitom pěšáky může stát i řada lidí, kteří užívají městskou hromadnou dopravu. Německá asociace autobusových operátorů totiž v průzkumu zjistila, že hned 40 procent z jejích 415 členů hovoří o brzkém dojití zásob močoviny, a tedy pozastavení veškeré dopravy. Dalších 32,5 procenta dotázaných pak uvedlo, že již nyní na AdBlue v důsledku zvýšení ceny až o 300 procent za několik málo měsíců prodělává. Dostatek zásob pak má méně než třetina členů asociace.

Nejde nicméně jen o provozovatele městské dopravy, ale také o přepravní firmy. Spolková asociace dopravců BGL, která sdružuje sedm tisíc členů a 200 tisíc nákladních vozidel, totiž uvedla, že již 7 procent společností aktuálně trpí nedostatkem roztoku močoviny a dalších 68 procent se obává brzkého konce zásob. Trn z paty pak sice dopravcům vytrhla dohoda s producentem AdBlue, firmou SKW, nicméně i ten již musel kvůli pětinásobnému zdražení plynu zredukovat výrobu o 20 procent.

Nedostatek močoviny je tak jen další osinou, kterou nám do zadnice zapíchla Evropská unie. Nikoli ve snaze o zlepšení životního prostředí, to bychom chápali, ale způsobem vymáhání svých nařízení. Pokud by bylo ježdění bez použití AdBlue „jen” nelegální a přísně pokutované, naprostá většina lidí by jej stejně používala. A v krizi, jako je ta současná, by stačilo dočasně změnit zákon. To nyní není možné.

O smysluplnosti bruselských kroků přitom není přesvědčen mluvčí BGL profesor Dirk Engelhardt, dle kterého „nákladní vozy zajišťují 70 procent veškerých přepravních služeb v Německu. A dieselové modely budou na silnicích převládat ještě mnoho let“. Podle něj není reálné, že by se v jakkoli dohledné době na trhu objevil elektrický tahač schopný nahradit ten naftový.

Přesně na tyto problémy poukazujeme již delší dobu. Je sice hezké, že se europolitici snaží zlepšit ovzduší či pomoci přírodě, nelze tomu ale obětovat vše, jde jako vždy o minci se dvěma stranami. A zjevně ani tím způsobené nepříjemné situace nevedou sebereflexi, ale jen dalším a dalším nápadům stejného ražení.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec