Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Přechod šéfdesignéra Volva Petera Horburyho do služeb Geely uzavírá pozoruhodný příběh legalizace nemorálních aktivit čínských firem.

Bod čtvrtý: a je to doma

Je čas vrátit se na začátek k případu Geely-Volvo, což je dosud největší automobilová akvizice čínské firmy v zahraničí. Nevím, kolik přesně toho Geely ukradlo právě Volvu, ale tento případ už není jen o jednom urovnaném sporu, jde o další, čtvrtou fázi. Jisté totiž je, že Geely roky bez uzardění kradlo, stačí se podívat na jeho minulé, ale i současné modely, které najdete v galerii v další kapitole. Zračí se v nich leccos, jen ne vlastní kreativita.

Tato firma to dotáhla vůbec nejdále, když byla s to díky dříve pochybně vydělaným penězům převzít celou fungující, ještě k tomu dosti prestižní automobilku. A i když jen tímto krokem neurovnala všechny své předchozí prohřešky svému podnikání tím rázem dala zcela seriozní tvář a vyšvihla se mezi nejvýznamnější subjekty v automobilovém průmyslu vůbec. Jen jako nevýznamná tečka za celým tímto procesem proběhla minulý týden médii zpráva o tom, že dosavadní viceprezident Volva pro design Peter Horbury, autor většiny designů Volv posledních dekád, si sbalil kufry a stal se šéfdesignérem celého Geely. Nyní bude mít na starosti i design čínských modelů, a tak jistě do budoucna neuvidíme něco jako Swifto-Cooper a další paskvily, které letos Geely vystavilo v Šanghaji. Pod něco podobného by se úctyhodný muž jako Peter Horbury nikdy nepodepsal.

Historie Geely je křišťálově čistá jako původ peněz Stanislava Grosse. Svého času bez okolků kopírovalo Mercedes, Rolls-Royce, svaté mu nebylo ani logo největší automobilky světa...

Geely už prostě nemusí krást, všechno podstatné má nyní legálně ve svém vlastnictví a stěhuje si to pěkně domů. A kdyby se náhodou objevil nějaký problém, trocha zbylých peněz ho jistě vyřeší. Za pár let už si nikdo nevzpomene, že firma Geely coby producent ledniček (odtud to jméno) začala vyrábět auta až v roce 2001 a během deseti let se na špičku vyšvihlo především díky mohutnému a naprosto nestoudnému vykrádání cizího duševního vlastnictví. Jen tak vydělalo tolik peněz, že své předchozí aktivity mohlo i zpětně legalizovat a dostat se nakonec legálně k know how jedné z respektovaných severských automobilek.

Myslím, že vedle pojmu „americký sen” bychom dnes měli zavést i termín „čínský sen”. Jeho základní charakteristikou by byl vzestup na základě ukradeného duševního vlastnictví, který byl zpětně legalizován převzetím firmy, jež má tato aktiva v držení. Nebo alespoň převzetím jiné etablované společnosti, jejíž aktivity jsou obecně respektované a které pochybnému podnikání dodá rázem seriozní tvář.

Že zmiňuji jen pár výjimek mimo jinak čestné čínské podnikání? Obávám se, že realita je přesně opačná, výjimkou budou spíše případy těch, kteří se snaží férově prorazit. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a uvidíte, že tento sen si dnes v různých fázích prožívají stovky čínských společností a to zdaleka ne jen těch automobilových. Však se podívejte jen na novinky nedávných čínských autosalonů - ten krade to a ten zas tohle, není pochyb o tom, že řada firem je i dnes tam, kde Geely před pěti nebo sedmi léty. Třeba taková automobilka Yemi a její „Audi”, „Volkswageny” nebo „Infiniti”. A mám obavu, že už se s tím dnes ani nedá nic dělat, zbytek světa je příliš zaměstnán problémy se sebou samým a Číně si zvykl neodporovat.

Nevím, jestli je čeho se bát, jestli jde jen o expanzi ekonomickou, nebo - budu-li paranoidní - jde o moderní způsob prosazování svého politického vlivu v zahraničí. Však proč válčit, stačí si to koupit. Faktem totiž je, že pokud bude čínské podnikání nadále stát na těchto základech, je opravdu jen otázkou času, než si zde Číňané koupí úplně všechno. Často slýcháme, že jsou to evropské, americké nebo japonské firmy, které vydělávají na čínském ekonomickém růstu. Ano, ale jen zlomek toho, co ze stejného důvodu získávají ty čínské. A to přesně podle pravidel čínského snu nadiktovaných tamní komunistickou vládou.