Autoforum

/

Foto: Nissan

Jeho jmění je odhadováno na více než 900 milionů korun a může si koupit prakticky jakékoli auto, na které pomyslí. Znám je ježdění drahými Bentley, Range Rovery či Mercedesy a teď máme věřit, že jej nabíjí Nissan?

Jedněmi z osvědčených zabijáků marketingových snah je neautentičnost, neupřímnost, nepřiměřenost a z nich pramenící nevěrohodnost. Platí to ve všech rovinách, třeba když po dekádách boje s vozy typu VW Golf začnete lidem tvrdit, že jste postavili vůz lepší než Porsche - odvážné, zajímavé, ale nepřiměřené, takže nevěrohodné, i kdyby to náhodou byla pravdivé. Prosté proklamace ale ještě snesou kde co, horší je to v případě marketingových aktivit spojených se známými osobnostmi.

I to se dá uchopit různě. Pokud vám Jarda Jágr řekne: „Kup si tiket, zachráníš Rytíře,” asi s tím není problém, protože tak své zapojení míní. Když poví, že sází, aby večer viděl, jestli vyhraje 40 milionů, když má miliardy, moc lidí mu to věřit nebude. A když bude tvrdit, že ve své pozici s nadšením používá produkt značky zaměřené na masy, nebude tomu věřit nejspíše nikdo. Znovu i kdyby to náhodou byla pravda.

Toto ví každý marketér, firmy ale jako by si nemohly pomoci a nechtěly se zapojením známých tváří pracovat správně. Ješitně budou platit bohatým celebritám všeho druhu klidně za účast v reklamě na toaletní papír s přesvědčením, že si tím někam pomohou. Zrovna tohle by pro svou směšnost fungovat mohlo („Papír Jágr, to je šlágr?”), jakýkoli vážně míněný pokus ale fungovat nemůže. Přesto tu máme další.

Stojí za ním Nissan, který se nám nedávno pokusil namluvit, že novou automobilovou láskou Edena Hazarda je právě auto této značky. GT-R? Tomu bychom snad i věřili, ale on to má být Leaf, japonský elektrický Golf, který dnes s cenou startuje na 820 tisících Kč. Nyní se přidává další fotbalová celebrita, Pep Guardiola, slavný hráč, trenér a manažer, jehož jmění je odhadováno na více jak 900 milionů korun. I on prý propadl Leafu.

Podle jeho vlastních slov (nebo tak je to alespoň prezentováno) tím chce omezit svůj negativní dopad na životní prostředí, čemuž ale elektromobily příliš nenahrávají. A současně chce, aby mu řízení dále dopřávalo jisté vzrušení, čemuž zase nenahrává sám Leaf. Nic proti němu, ale vzrušující auto to opravdu není. Je to úplně obyčejný vůz, kterým dojedete do práce a zpět a večer už ani nevíte, čím jste vlastně jeli.

Jediné, čemu věříme, jsou snad slova o tom, že řídit tohle auto je větší zábava než usedat do aut, která kočíroval v době, kdy získal řidičák. To může být pravda, to se ale stalo někdy na konci 80. let. Jako pozdějšímu majiteli vozů typu Bentley Continental GT mu opravdu nevěříme, že najednou sedne do něčeho jako Leaf a bude s tím spokojený. Ostatně, fotbalisté Bayernu musí platit pokuty, když nechtějí jezdit s přidělenými elektrickými Audi e-tron, což jsou pořád zajímavější auta než Nissan Leaf.

Toto je prostě nevěrohodné a pochybujeme, že se najde jakkoli podstatné množství těch, kteří by si Leaf kvůli Guardiolově zapojení do této reklamní kampaně koupili.

Zdroj: Nissan

Petr Miler