Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Neomezenou rychlost nikoli jako možnost, ale jako povinnost v pro to vyhrazených pruzích chce zavést kalifornský senátor. Argumentuje racionálně, velké šance mu ale nedáváme.

Evropané často Američanům závidí nižší ceny automobilů, za čímž stojí obecně více konkurenční prostředí a menší nepřímé daně. A podobně je to s cenami pohonných hmot. Pokud ovšem řeč přijde na rychlostní limity, situace se obrací. Zatímco starý kontinent se může pochlubit i německými Autobahny vesměs bez jakýchkoli rychlostních omezení, na tom novém můžete jet maximálně 140 km/h, a to ještě na jedné placené dálnici v Texasu. Ve všech ostatních ohledech je však země sešněrována přísnějšími limity, přičemž na západě se maxima pohybují mezi 120 a 130 km/h, na východě pak mezi pouhými 100 a 120 km/h.

Tento stav se aktuálně pokouší změnit kalifornský senátor John Moorlach, který navrhuje, aby dálnice Interstate Route 5 a State Route 99 byly rozšířeny v každém směru o další dva jízdní pruhy. Co je však mnohem podstatnější, tyto pruhy by měly být separovány od ostatních a zákonem by bylo dokonce znemožněno zavádět v nich rychlostní limity. Jinými slovy, tyto jízdní pruhy by měly deklarované neomezené tempo, jehož výše by v podstatě závisela pouze na okolnostech a odvaze řidiče.

Zajímavý je pak i důvod, proč Moorlach s tímto návrhem vyrukoval. Není jim závist vůči Němcům a jejich Autobahnům, nýbrž problémy spojené se systémem vysokorychlostní železnice. Ten měl ulevit kalifornským silnicím, nicméně tamní stavitelé se zjevně inspirovali těmi českými. Cena nové sítě totiž vzrostla ze 45 na 77 miliard dolarů (cca z 1,02 na 1,75 bilionu korun), její velikost však naopak poklesla. První trať se pak navíc má otevřít nejpozději do roku 2027.

Při pohledu na tento vývoj guvernér státu Kalifornie Gavin Newsom uvedl, že projekt se vymkl kontrole a je třeba přitáhnout otěže. Jinak ve výsledku nevznikne žádná síť, peníze nenávratně zmizí a místo nich tu bude pouze „vztek, frustrace a obviňování“. Proto již síť jako celek není prioritou, místo toho se Kalifornie zaměří na jednotlivé linky. Ta první, která má být dokončena do osmi let, přitom bude měřit 275 kilometrů a povede z Mercedu do Bakersfieldu.

I přes změny v rámci železničního projektu je ovšem již nad slunce jasné, že spolyká neuvěřitelné peníze. Navíc se hned tak nedočkáme výsledků, ty pak navíc budou v rámci dopravy na silnicích prakticky nepostřehnutelné. A právě proto Moorlach navrhuje, aby v mezičase došlo na rozšíření dálničního systému, který by navíc byl zrychlen. To by zkrátilo pobyt lidí v autech, což by se dle senátora logicky mělo odrazit nejen v rychlosti přesunu, ale také v redukci skleníkových plynů.

Kromě toho Moorlach ještě mluví o navýšení bezpečnosti, přičemž za pomůcku si bere právě Autobahny. I přes neomezenou rychlost na nich se totiž Německo může pochlubit pouze 4,1 mrtvými při silničních nehodách na 100 tisíc obyvatel, zatímco ve Spojených státech je to 12,4 mrtvých na 100 tisíc obyvatel. Senátor má tedy za to, že pokud budou stavidla uvolněna i v Kalifornii, dané číslo by se paradoxně mohlo snížit.

Jak se přitom asi dalo čekat, Moorlach se svým návrhem narazil kupříkladu u institutu IIHS monitorujícího bezpečnost na amerických silnicích. Ten totiž dodává, že Evropané daleko větší měrou používají bezpečnostní pásy. Zároveň mají povoleno řídit až od staršího věku a za volantem daleko méně popíjejí než Američané. To všechno jsou ale řešitelné záležitosti.

Přesto je otázkou, zda má Moorlachův návrh šanci na úspěch, nicméně už samotná iniciativa tohoto typu zrovna v USA, zrovna v Kalifornii stojí za pozornost. Pokud by se nejlidnatější americký stát vydal touto cestou, třeba by zjistil, že to není rychlost, co na silnicích zabíjí...

Petr Prokopec