Autoforum

/

Foto: SAS Absolut Cars Consulting, publikováno se souhlasem

To není projev pesimismu staromilce, ale ryzí konstatování faktu. Automobilka už s takovými vozy oficiálně skončila a mladší generace si nejspíše ani nevzpomenou, kde s nimi v v jeden čas byla. Právě tady, chce se říci.

Renault kdysi vyráběl sportovně laděná auta, která těšila řidiče každým coulem. No vážně, nelžeme, jakkoli neuvěřitelně to některým může znít. Loni s tím bohužel nadobro skončil a byť slibuje, že bude držet pro tento účel nad vodou značku Alpine, nevěříme, že by se budoucí stav mohl někdy rovnat tomu dávno minulému. Firma, která chce být nejzelenější automobilkou Evropy, drasticky omezí rychlost všech svých aut a chlubí se tím, že vám prodá jen to, co nechcete, stěží nechá ve své nabídce existovat něco, co se jejímu obvyklému přístupu bude zcela vymykat.

Z minulosti Renaultu ale půjde čerpat dlouho. Aut, která stojí za zmínku, je vážně hodně, možná absolutním vrcholem ale byl stroj, který jsme měli tu čest osobně poznat a který patří mezi dnes už poněkud zapomínané francouzské silniční rakety. Říká si Renault Clio Williams, šlo o vůbec první a podle nás jde o dodnes vizuálně i technicky nejfajnovější ostrý Renault.

Tento vůz sice nese jméno po týmu Formule 1, se kterým Renault svého času spolupracoval a dodával mu motory, ale na výrobě tohoto vozu pracovala jen právě skončivší divize Renault Sport. Clio Williams vzniklo jako homologační speciál pro rallye a bylo představeno v roce 1993. Hned na ženevském autosalonu vzbudilo velký rozruch už kvůli své vyboulené kapotě a rozšířené stavbě.

Ani jedno nebylo pro parádu - to první muselo pojmout sání dvoulitrového motoru, to druhé až o 3,5 cm větší rozchod kol. Samotný motor s označením F7R vznikl osmnáctistovky z Clia 16V, není ale jen objemnější - má mj. odlišné ventily, olejový chladič nebo klikovou hřídel. Nabízel tak celkem 147 koní výkonu a 176 Nm točivého momentu.

Nezní to dramaticky, při podutunové hmotnosti a se zkrácenými kvalty pětistupňového manuálu stačilo k maximálce 215 km/h a zrychlení na stovku za 7,8 sekundy. To není nic ostudného ani dnes, Clio Williams ale oslňovalo hlavně svým jízdním projevem, právě ten z něj postupně udělal legendu. Kolega z redakce s ním kdysi jel a dodnes na něj nemůže zapomenout.

O všem zmíněném si pořád v detailu můžete přečíst v článku věnovaném téhle ikoně. Obvykle není lepší příležitosti, jak si jej připomenout, neboť v prodeji se prakticky nevídá a když už, k novému má hodně daleko. Stroj, který máme před sebou dnes, má ale k novému vozu naopak velmi blízko. Na krku má sice už 25 křížků, ale za tu dobu najel jen 56 tisíc kilometrů. A nevypadá ani na to, působí dojmem sotva zajetého stroje.

Je to opravdu krásné auto, jeho modrý lak, zlatá kola a technická vytříbenost z něj dělají věc laskající řadu smyslů automobilového nadšence naráz. Stojí bohužel podle toho, požadovaných 45 000 euro znamená víc než 1,1 milionu korun, ale nedivíme se. Je to auto mimořádné sběratelské i „řidičské” hodnoty, kterých dnes v tomto stavu na celém světě budou možná jednotky. A jeho cena už těžko bude klesat.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler