Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vzkaz EU je výjimečně jasný - vyrábět více než 20 tisíc elektromobilů souběžně s běžnými vozy se nevyplatí. Výrobci totiž ztratí výhody supekreditů.

Tento týden se sešli členové výboru pro životní prostředí při Evropském parlamentu a opětovně potvrdili snížení limitu CO2 ze současných 130 na 95 gramů na kilometr pro rok 2020, což pro automobilky znamená nutnost snížit průměrnou spotřebu svého portfolia za necelých sedm let na přibližně 3,8 litru na 100 km.

Můžeme samozřejmě jen hádat, proč komise pořád dokolečka schvaluje svůj návrh, navíc když to samé udělala naposledy v březnu. Kdekdo by za tím mohl vidět snahu urychlit hlasování o emisní směrnici na úrovni parlamentu, ale také vytvořit patřičný tlak na získání souhlasu od jednotlivých členských států.

Pro příslušné bruselské orgány je momentálně pověstnou osinou v příslušném otvoru především Německo. Jeho automobilový průmysl se jako jeden z nejsilnějších pilířů tamního hospodářství musí vypořádat s dlouhodobým masivním propadem prodejů nových aut v EU a výrobci se proto logicky snaží vyhnout dalším sankcím a regulacím, které by jejich postavení na unijním trhu dále zhoršilo.

Poněkud nešťastné je, že se automobilky (a to nejen ty německé) nestaví k problému zpříma a nebojují proti pokutám za nadlimitní hodnoty CO2 třeba poukazováním na zjevné nesrovnalosti v argumentech o globálním oteplování či zdůrazňováním podílu osobní dopravy v celkové produkci oxidu uhličitého. Místo toho se tiše předklonily a snaží se vyjednat kompromis takzvanými superkredity.

O co přesně jde a jak jsou přidělovány, jsme již podrobně vysvětlovali v jiném článku, v principu ale nejde o nic jiného než významné úlevy na pokutách, pokud firma vyrábí elektromobily, případně plug-in hybridy s nízkými papírovými emisemi. Superkredity se jim neříká nadarmo. Pokud mají emise nějakého automobilu hodnotu nižší než 50 g CO2/km, podle tabulek EU se jeho prodej započítá do statistik ne jednou ale třiapůlkrát a získané zvýhodnění (určené trojapůlnásobkem podlimitních emisí) vytvoří pro výrobce jakýsi kredit nebo spíše slevu uplatnitelnou na jiná auta s nadlimitními emisemi.

Automobilky spoléhající na výše zmíněné pravidlo se však jaksi přepočítaly. Evropská komise a výbor pro životní prostředí navrhly snížit hranici superkreditu od roku 2020 do 2023 na pouhých 35 g CO2/km, což je ekvivalent spotřeby přibližně 1,4 litru na 100 kilometrů, dále snížit koeficient násobení z 3,5 na 1,3 a navíc bude moci každý výrobce využít na výpočet superkreditů maximálně 20 tisíc nově registrovaných aut. Jinak řečeno, automobilky vyrábějící větší a luxusnější produkty, tedy převážně ty německé, naivně věřily, že výroba plug-in hybridů a elektromobilů jim pomůže vykompenzovat pokuty za běžné modely s vyššími emisemi a zákazníkům nadále zůstane možnost vybrat si. Jistě i proto třeba BMW investovalo do vývoje jinak dost zbytné i3 a pochopitelně v tom nebylo samo.

Podle předloženého návrhu si však automobilky příliš neškrtnou, protože EU evidentně nemá zájem ponechat motoristům možnost volby a spalovací motor do jejich plánů nezapadá už vůbec. Vzpomenete si ještě na nedávný návrh Evropské organizace spotřebitelů (BEUC) žádající snížení emisí CO2 na 70 g do roku 2025, tedy úpravu spotřeby na 2,8 litru? Možná jde pouze o náhodu, ale posledního zasedání výboru pro životní prostředí se zúčastnilo hned několik „nezávislých“ členů Evropského parlamentu, kteří navrhli snížení emisí v rozsahu 68 až 78 g CO2/km, což odpovídá zhruba 2,7 až 3,1 l/100 km. Další náhodou vzápětí představitelé BEUC spokojeně konstatovali, že „hlasování z tohoto týdne by mělo znamenat nižší spotřebu paliva, které rychle vyrovná případný nárůst cen automobilů z důvodu zavádění nových technologií“. A pak že jsme paranoidní...

Zdroje: EP, Scientificamerican, Autoblog Spanish

Miro Mihálik