Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Ani nedoufejte, že by se auta jednou mohla dostat do formy, ve které budou EU po chuti. I když už dnes v Evropě platí vůbec nejnižší limity koncentrací pevných částic - a ani ty nejsou překračovány - dají se přece snížit.

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. V poslední době to platí především o Němcích, kteří se pustili do boje se staršími dieselovými motory. Organizace Deutsche Umwelthilfe před mnohé soudy předložila data, jež pochází ze zařízení, která jsou umístěna přímo u frekventovaných silnic. Není tak vlastně překvapivé, že indikují překračování povolených limitů, třebaže jen v určité chvíle. To však aktivisté z DUH již neberou v potaz, přičemž jejich tažení zprvu nemělo mnoho odpůrců a řada měst se tak starším vozům uzavřela právě s cílem v těchto místech koncentrace snížit.

Revoltovat však začal zejména starosta Mnichova, který oznámil, že bavorská metropole zůstane otevřena všem autům. Dle Dietera Reitera by v opačném případě došlo pouze k tomu, že by starší vozy začaly jezdit jinudy. Sjely by z dálnic, v jejichž okolí nikdo nebydlí, a místo toho by zamířily do rezidenčních čtvrtí. Zákaz vjezdu by tedy šel přesně proti tomu, co organizace DUH hlásá. Tento přístup otevřel oči i jiným a v boji proti dieselovým autům začala DUH tahat za kratší konec provozu.

Neznamená to ale, že by boj proti autům byl v Evropě u konce. Do středu terče se nyní přesouvá celá automobilová doprava, neboť novým nepřítelem se po „vyřešení” NOx stávají pevné částice. Ty mají zkracovat život v průměru o 2,4 roku, což tvrdí studie Institutu Maxe Plancka. Výzkum Evropské environmentální agentury naopak pevným částicím, emisím NOx a ozónové vrstvě souhrnně přisuzuje zkrácení lidského života pouze o měsíc. V neposlední řadě pak další vědci dodávají, že nic jako „předčasná smrt“ neexistuje a není možné objektivně říci, jaký z nespočtu faktorů ovlivňujících lidský život měl v tom či onom případě vliv na jeho délku.

Dalším příspěvkem je studie německé akademie věd Leopoldina, kterou si objednala německá vláda. Závěry expertů z oblasti medicíny, životního prostředí, automobilové mechaniky i dopravní infrastruktury jsou jasné - jak zákazy vjezdu dieselových vozů do center měst, tak retrospektivní osazování starších aut novým hardwarem nedávají žádný smysl. Tento ryze politický krok totiž nevede k ničemu jinému než k tomu, že k přesunutí emisí z jednoho místa na druhé. A bohužel z neobydleného na obydlené, proto je kontraproduktivní.

Expertní skupina ovšem zároveň tvrdí, že daleko větším rizikem pro lidské zdraví jsou pevné částice. Podstatné ale je, že Leopoldina nikterak nevyžaduje jejich restrikci, pouze jmenuje skutečného nepřítele, před kterým je třeba se mít na pozoru. Otázkou však je, čím lze nápravu zjednat. Pevné částice jsou produkovány všemi vozy bez ohledu na pohon, jejich zdrojem jsou pneumatiky a brzdy. Produkují je tedy i elektromobily, zkrátka všechno.

Na první pohled se zdá, že situace je poměrně kritická, neboť hned za polovinu emisí pevných částic ve městech je zodpovědná automobilová doprava. Současně ale platí, že naprosto nikde není překračován limit ve výši 50 mikrogramů na metr krychlový. Platí to dokonce i o křížení u Stuttgartu, které je nejrušnějším a nejvíce znečištěným místem v celém Německu. Nicméně i zde roční průměr činí pouze 29 mikrogramů, přes povolený limit se pak pevné částice dostaly jen jednadvacet dní z celého roku - tedy jednou za 17 dní.

Celá Evropská unie, Německo logicky nevyjímaje, má přitom nastavené ty nejtvrdší limity z celého světa, kupříkladu v Číně či dokonce ve Spojených státech je povolen trojnásobek, tedy 150 mikrogramů na metr krychlový. Přesto je Čína i nadále nejlidnatější stát světa, a ani na druhé straně Atlantiku nedošlo k hromadnému vymírání obyvatelstva. Varování vědců tak sice je třeba brát vážně, rozhodně však není důvod k panice. To se ale stěží vysvětluje evropským aktivistům a politikům, kteří se opětovně snaží vytrhnout věci z kontextu.

EU se totiž snaží protlačit limit 25 mikrogamů na metr krychlový. Ten by způsobil problém nejen řadě německých metropolí, ale ve valné většině evropských měst. Zákaz aut s jakýmkoliv pohonem by ale asi ničemu nepomohl, neboť ještě větší koncentrace pevných částic vznikají z kolejové dopravy, především pak v podzemních drahách. Razantní změnou by tak musela projít i veškerá městská hromadná doprava, a to i tramvaje či dokonce autobusy, jež taktéž pevné částice produkují brzdami či pneumatikami.

Je tak očividné, že jediným řešením je definitivní zákaz jakékoliv dopravy, pokud se nejedná o tu pěší, neboť brzdy a pneumatiky mají i bicykly. Jak říkají vědci z Leopoldiny, četnější kropení silnic a spláchnutí pevných částic do kanálů pomáhá jen zčásti. Pokud ale máte pocit, že poté se lidské životy neskutečně prodlouží, jste na omylu. Pevné částice se totiž ve skutečnosti na lidském zdraví podepisují daleko méně než špatná životospráva, obezita, kouření, přetažení organismu nebo metabolická onemocnění.

Znamená to tedy, že cestu vedoucí k prodloužení života máme v prvé řadě ve svých vlastních rukou. Ovšem, kdyby se evropští politici smířili s takovým závěrem, přišli by o mocný nástroj, jak dokola zasahovat do života nás všech. A něco takového za své přijmout určitě nehodlají.

Petr Prokopec