Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Už víme, že Evropská unie nezřídka „vaří z vody”, obvykle ale aspoň může říci, že její ambiciózní záměr lze za určitých podmínek splnit. V tomto případě ale pod hrozbou pokut vymáhá něco, co se splnit vůbec nedá.

Nejspíše nikomu neuniklo, že politici tlačí elektrická auta jako jediné myslitelné dopravní prostředky budoucnosti. Nezaměřují se pouze na individuální osobní dopravu, ale i na tu nákladní. A necílí primárně na privátní motoristy, protože ti by mohli odporovat, začíná u veřejných institucí typu městských samospráv, které musí předepsaným způsobem elektrifikovat svůj vozový park stůj co stůj. Pochopitelně se to neobejde bez pokut, to už známe, zrovna v tomto případě ale politici ukazují, že skutečně nežijí ve stejném světě jako my. Žijí v tom svém, vybájeném, kde lze poručit větru, dešti a kdo ví, čemu ještě.

Připomíná to nová direktiva EU zabývající se tzv. čistými vozidly. Ta přímo určuje, jaké elektrické kvóty, kdy a v jakých oblastech mají samosprávy naplnit. A pokud se to nestane, riskují citelný zásah do svých rozpočtů. Třeba rakouskému Salzburku nyní hrozí pokuta přes 400 tisíc Eur (cca 9,77 milionu korun), kterou velmi pravděpodobně dostane. A to přesto, že požadované elektrovozy nemůže nakoupit, i kdyby sebevíc chtěl.

Politici svá nařízení opírají o studii organizace Transport & Environment, která uvádí, že do roku 2025 bude každý druhý náklaďák v evropském vozovém parku poháněn alternativním pohonem. Ba co více, hned 60 procent dotázaných společností počítá s tím, že do tří let budou jejich vozy užívat elektrický, vodíkový nebo alespoň hybridní pohon. Jejich ambice nicméně sahají dokonce až za tuto kvótu. Nemělo by nás tak překvapit, že jen zhruba 28 procent dopravců počítá i po roce 2025 s dieselovými vozy.

Jak nicméně dodává Dirk Engelhardt, šéf spolkové organizace dopravců BGL, zmiňovaná studie má hned několik trhlin. V prvé řadě byl totiž průzkum proveden v Německu, Francii, Velké Británii a Španělsku, ovšem největší flotila nákladních aut a kamionů je registrována na firmy sídlící ve východní Evropě. Onen zájem je tak vlastně jen menšinový. Ve finále je nicméně nicneříkající. „Jaký má totiž smysl ptát se firmy, zda si v roce 2024 koupí vodíkový náklaďák, když jeho sériová výroba začne možná v roce 2027?“ ptá se Engelhardt.

Šéf BGL mimo to poukazuje na problémy spojené s výrobou a dodávkami elektřiny. Němci totiž chtějí letos zcela odstavit jaderné elektrárny, přičemž totéž má v brzké době čekat i ty uhelné. Namísto toho mají vše obstarat obnovitelné zdroje, což je ovšem totéž, jako kdyby rybář mířil k řece s tím, že mu ryby sami naskáčou do sítě. Stačí si totiž jen uvědomit, že v loňském roce bylo vygenerováno méně větrné energie než dříve. Zaskočit tak musely uhelné elektrárny, načež se v Německu emise CO2 dokonce zvýšily.

Tento problém přitom nastal ve chvíli, kdy elektrická flotila tvoří jen zlomek národního vozového parku. Ve chvíli, kdy by na ni měly připadat desítky procent, rázem země stojí před energetickým kolapsem. „Jen pro elektrifikaci silniční dopravy by bylo třeba dalších 190 tisíc turbín, tedy šestinásobek současného množství,“ vypočítává Engelhardt. Něčeho takového nelze v jakkoli kratším časovém horizontu dosáhnout, navíc tu stále bude nejistota, a proto bude třeba i uhelná záloha.

Aby toho nebylo málo, je třeba připomenout růst cen vzácných kovů. Jen lithium totiž za posledních pár týdnů podražilo o 400 procent. Mimo to razantním způsobem roste i poptávka a spotřeba. Proklamované zlevnění alternativního pohonu je tak momentálně naprostou utopií, místo toho se ve všech kruzích již počítá se zdražením. I proto politici vyslali do světa celé týmy expertů, které dopravcům vypočítávají, kterak jim jednou elektrický či vodíkový náklaďák začne snižovat náklady. Vážně by nás zajímalo, co na toto téma říkají...

Jsou to nesmyslné sliby, stejně jako ty týkající se splnění některých podmínek dopravců. Ti by totiž u elektrických aut ideálně viděli dojezd 900 km a jeho opětovné doplnění za maximálně 2 hodiny. Něco takového ale při současných technologií nelze zajistit. A pokud dojde v nejbližší době k „velkému třesku“, je více než jisté, že minimálně zpočátku s ním budou spojené opravdu vysoké ceny. Jsme v politickém začarovaném kruhu, z nějž zřejmě nelze uniknout - direktiva je holt direktiva.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec