Autoforum

/

Foto: Ferrari

Jít o výrobce replik, chápeme to, tady ale šlo jen o prodej dávno vyrobeného, navíc proslulého auta relativně vysoké hodnoty. Přesto Ferrari žádalo nekompromisně jeho zničení, nakonec uspělo jen velmi částečně.

V září roku 1984 se na obrazovkách amerických televizí vůbec poprvé objevil seriál Miami Vice. Ten má pro Čechy nemalou přidanou hodnotu, neboť hudbu k němu složil pražský muzikant Jan Hammer. Pro nás ale v tuto chvíli není až tak podstatný soundtrack, z nějž skladbu Crockett's Theme zná snad každý, nýbrž vůz jednoho z hlavních hrdinů. Detektiv Sonny Crockett ztvárněný Donem Johnsonem se totiž po ulicích Miami proháněl v černém Ferrari 365 GTS/4 Daytona Spyder.

S tímto vozem však záhy vyvstal problém. Severoamerické zastoupení italské značky totiž producenty seriálu s žádostí o poskytnutí skutečných Ferrari pro natáčení odmítlo, načež se obrátili na karosárnu Toma McBurnieho. Ten jim postavil dva exempláře na podvozku Chevroletu Corvette C3, přičemž důraz kladl na špičkovou kvalitu. Seriál se prakticky okamžitě stal nadmíru populárním, stejně jako italský stroj. A sláva nemalou měrou dopadla také na americkou karosárnu, která nakonec vyrobila hned 80 replik pro zájemce o stejný vůz.

Toto podnikání se Ferrari pochopitelně nelíbilo, načež se obrátilo na soud. V případě seriálu bylo vstřícnější a chtělo vyměnit plagiát za originál. Producenti tedy přijali nabídku značky, nechali Daytonu na konci druhé série vybuchnout (byť šlo o explozi fingovanou, při níž byly užity zmenšené modely) a v další sezóně již Crocketta posadili za volant Ferrari Testarossa, jenž bylo autentické a dodané samotnou automobilkou. I když na drobnou úpravu došlo, původně černý lak filmaři změnili na bílý.

Seriál v této chvíli již opustíme, u replik společnosti McBurnie Coachcraft ovšem zůstaneme. Ferrari totiž dosáhlo svého a soudně firmě zakázalo výrobu dalších exemplářů. Na zničení původní osmdesátky, z nichž některé kousky již užívaly šasí tehdy novější Corvette C4, ovšem nedošlo. Naopak začaly repliky vcelku pravidelně měnit majitele, a to pochopitelně za stále větší peníze.

Nedávno se přitom jeden exemplář objevil i v nabídce nizozemské společnosti Veni Vidi Vici, která v minulosti už jedno takové Ferrari prodala. A znovu došlo na žalobu ze strany italské značky, která se rozhodla vystoupit proti prodeji takových aut opravdu výrazně - chtěla totiž, aby nabízený exemplář byl zničen, a to před kamerami. Dané záběry by pak Ferrari použilo k zastrašení dalších výrobců replik, kteří by tak měli přímo před očima ne zrovna lichotivou budoucnost.

Při pohledu na verdikt se ale nejspíše v Maranellu nakonec museli cítit jako sedláci od Chlumce. Soud totiž nakonec rozhodl, že replika sice je vyvedena ve stejném duchu jako originál, nicméně rozdíly jsou natolik značné, že ke zmatení publika ani nemůže dojít. Výrobce tedy ochrannou známku porušil jen v jednom ohledu, a to když použil loga Ferrari, stejně jako samotný název značky. Obojí tak musí být odstraněno.

Jelikož jde o druhý obdobný rozsudek, začíná být jisté, že italská automobilka již nemůže u soudu počítat s automatickým vítězstvím, na něž už byla pomalu zvyklá. A co více, očekávat může i větší averzi veřejnosti, neboť opětovné pitvání již takřka čtyřicet let starého případu je opravdu zbytečné. Zvláště za situace, kdy jde o repliku, která má sama o sobě svou historickou hodnotu.

… a takto replika společnosti McBurnie Coachcraft. Rozdíly oproti originálu jsou přitom patrné hlavně při pohledu z boku, stejně jako se liší obsah motorového prostoru. Italský vůz totiž užívá dvanáctiválec, americký pak osmiválec. Foto: McBurnie Coachcraft

Zdroj: de Rechtspraak

Petr Prokopec