Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Renaultu se nedaří, chystá snížení počtu zaměstnanců a kritizovat za to šéfa firmy není nemístné. Ministr pro průmyslovou obnovu si ale vybral jiné téma.

Někteří říkají, že je to mentální případ a retard, my jsme jej označili jen za jednoho z vícero protagonistů nedávného ohňostroje debility. Pravděpodobně je to ale jen zatvrzelý francouzský socialista, který si rovnost, svornost a bratrství vykládá po svém. O koho jde? O Arnauda Montebourga, aktuálního ministra Francie pro pro průmyslovou obnovu, který se rozhodl spasit tamní automobilový průmysl hlavně masivně dotovanými elektromobily.

Nezůstává ale jen u toho. Je zástupcem státu, a tak se snaží mluvit i do řízení firmy Renault. Něco takového mu v obecné rovině nelze vyčítat, neboť Francie je největším samostatným akcionářem společnosti (drží v rukou 15 % akcií), a tak jistou správu firmy vykonávat dokonce musí. Nepozastavili bychom se ani nad tím, že kritizuje Carlose Ghosna, který vede jak Renault, tak Nissan. Je to právě on, kdo si vytyčil nereálné plány s elektromobily a je formálně zodpovědný i za motorová zvěrstva pod kapotou konvenčních aut. Tohle ale Montebourgovi jistě nevadí, kritizovat jej začal kvůli něčemu úplně jinému - jeho platu.

Jako správný populista v televizní stanici France 2 prohlásil: „Není nesmyslné chtít po panu Ghosnovi, aby se snažil i v případě svých vlastních příjmů v momentě, kdy žádá něco podobného po svých zaměstnancích.” Nezní to na první pohled nemístně. Je jistě otázkou, jestli si šéf strádající firmy zaslouží plat 13,3 milionu Eur ročně (cca 332 milionů Kč), bez ohledu na to, co se zrovna děje s jejími zaměstnanci. Pouze povrchní sledování ale v tomto případě nestačí.

V prvé řadě je třeba říci, že Renault nikoho nepropouští, ani nikomu nesnižuje plat. Ghosn dohodl pouze čtyřleté zmrazení platových tarifů a postupný odchod 7 500 zaměstnanců - půjde ale především o lidi, kteří tak jako tak míří do důchodu a nebudou nahrazeni jinými. Sám Montebourg toto řešení loni označil za citlivé a dával jej za příklad koncernu PSA, který chce propustit 11 000 zaměstnanců o mnoho „drsnějším” způsobem.

Pak je nutné dodat, kdo vlastně Ghosnovi oněch 13,3 milionu Eur platí. Renault se na této částce podílí z mnohem menší části (2,8 milionu), většina (10,5 milionu) putuje z kasy Nissanu, který podobnými problémy netrpí, naopak má Renaultu tahat trn z paty. Japonci se chystají využít části evropských výrobních kapacit francouzské značky, aby nemusela propouštět více než naznačeným způsobem.

Sluší se dodat i to, že stát na zasedání představenstva společnosti hlasoval proti zmíněným platovým podmínkám Ghosna a z vůle většiny zbývajících akcionářů neuspěl. To by Montebourg jako samozvaný demokrat měl respektovat a nesnažit se to dále zvrátit prohlášeními v médiích. A věc má ještě jednu vtipnou stránku - šéfovi odborů Renaultu se naopak nelíbí tak velký rozdíl v platech od obou firem, které Ghosn současně řídí. Prý kvůli tomu Renault zanedbává. Že by snad chtěl přimět Nissan, aby mu plat snížil?

Především je ale otázkou, jak moc zní podobná argumentace věrohodně od člověka, který se osobně postaral o bez nadsázky brutální zdanění velké části konvenčních aut a z kapes Francouzů tahá nesrovnatelně větší množství peněz než Ghosnův plat (kdyby jej teoreticky museli platit). Pro představu - auto s papírovou spotřebou vyšší než 8,4 litru benzinu na 100 km je od 1. ledna 2013 ve Francii zatíženo lokálním poplatkem ve výši 6 000 Eur (cca 150 tisíc Kč) a třeba taková Toyota GT 86, malý, lehký, efektivní a umělým omezováním papírové spotřeby beztak ztrápený vůz, je zatížen poplatkem 2 600 Eur (65 tisic Kč). Platí zkrátka skoro všichni, a to na ty, kteří si koupí nějaký problematický elektromobil - takoví od ostatních dostanou přidáno. Vedle tohoto množství přerozdělovaných peněz je pár Ghosnových milionů pakatel.

Pokud chce Montenbourg Francouzům pomoci, měl by jim především nechat jejich peníze. Kritikou Carlose Ghosna, ať už si o něm budeme myslet cokoli, pouze poukazuje na míru „státem řízeného ožebračování” jednotlivých občanů, za které je spoluzodpovědný.

Zdroje: Le Figaro, France 2

Petr Miler