Autoforum

/

Foto: Reuters

O Carlosi Ghosnovi si můžete myslet co chcete, jeho schopnost dostat i z nepřesvědčivých produktů skvělé ekonomické výsledky je ale nepopiratelná. I díky tomu se může vozit po těch, kteří dnes Renault a Nissan vedou místo něj.

Zakrátko uplynou již dva roky od chvíle, kdy v Tokiu přistál soukromý tryskáč, na jehož palubě byl tehdy ještě šéf aliance Renault-Nissan Carlos Ghosn. Na toho však již čekali vyšetřovatelé, kteří jej bez milosti a prakticky bez vysvětlení uvrhli za mříže. Teprve v cele předběžného zadržení se pak manažer dozvěděl, že se měl nepřesně reportovat své příjmy v materiálech určených pro investory. Jako by to samo o sobě nebylo obtížně srozumitelné obvinění, byla potíž i v tom, že tyto peníze Ghosn nikdy nedostal. Aliance mu je pouze do budoucna přislíbila pár měsíců před oním zatčením, když jej lákala k prodloužení kontraktu o další čtyři roky.

Právě ono prodloužení smlouvy považuje Ghosn za stěžejní argument. Pokud by totiž byl chamtivým a arogantním šéfem, který zneužívá své postavení a firemní finance, rozhodně by opětovně nezískal důvěru dozorčí rady, v níž mimo jiné sedí i ti, kteří mu nedlouho poté spílali. Kromě toho se Ghosn rozhodl zůstat u aliance i přesto, že jej v dané době lákal koncern General Motors, který mu dokonce nabízel výrazně vyšší mzdu. Právě toho, že na tuto nabídku nekývl, Ghosn dodnes lituje.

I to zmínil v rozhovoru pro list Le Parisien, ve kterém se pořádně obul právě do svých bývalých chlebodárců. Vyčetl jim, že jejich výsledky jsou „ubohé“, za čímž stojí nedostačující pevná ruka ve vedení a nulová vize do budoucna.

„Aliance má problém s důvěrou v sebe sama. Osobně shledávám výsledky Nissanu a Renaultu ubohými. Obě firmy jsou pouze zahleděné do sebe. Management se navzájem neprolíná, místo toho je rozdělen nedůvěrou,“ uvedl Ghosn. A dodal, že jeho nástupce u Nissanu, Hiroto Saikawa, zkusil po převzetí vlády použít metody z 90. let. Právě ve snaze setrvat dlouhou dobu u letitých produktů, jenž musely být nabízeny s velkými slevami, razantně selhal.

„Od listopadu 2018 do června 2020 klesly akcie GM o 12 procent. V případě Toyoty to pak bylo o 15 procent, Nissan však klesl o 55 a Renault dokonce o 70 procent. Všichni výrobci přitom čelí té samé koronavirové krizi, ovšem Renault a Nissan jsou na tom hůře než kdokoliv jiný,“ dokumentuje Ghosn onu ubohost výsledků obou firem. A svými slovy naznačuje, že za problémy stojí hlavně lidé, kteří se jej pokusili vystrnadit. Nikoliv on sám díky tomu, že by se honil za objemy na úkor zisku.

„Mezi roky 2005 a 2018, kdy jsem byl šéfem aliance, se produkce Renaultu zvedla z 2,3 na takřka čtyři miliony aut ročně. Během těchto třinácti let se francouzská automobilka stala globálním výrobcem, který expandoval na nové trhy. Převzali jsme AvtoVAZ, pod který spadá ruská značka Lada, zdvojnásobili jsme výrobu v Brazílii a postavili továrnu v marockém Tangieru. A když jsme koupili Dacii, měla pouze jeden model, nyní je to celá řada.“

„Mohl by mi tedy někdo vysvětlit, proč mi byl v roce 2018 obnoven mandát, pokud jsem byl tak špatný? Dozorčí rada, ve které sedí dva zástupci státu, mne požádala, abych na svém postu zůstal další čtyři roky. Přitom věděla vše o mně, o mých strategiích, o mém vedení, o mé osobnosti. Nic se nezměnilo za těch 17 let, co jsem vedl Nissan, či za těch 13 let, co jsem vedl Renault, či za ty tři roky, co jsem vedl Mitsubishi.“

Jinými slovy tedy Ghosn naznačuje, že pokud by firmu vedl špatně, logicky by si toho někdo musel všimnout. A pokud by tomu tak bylo, stoprocentně by jej vedení firmy nechtělo dál v čele. Jenže na odvolání nedošlo, místo toho byl kontrakt prodloužen. To jen podporuje Ghosnovu verzi. Bývalý šéf aliance i proto chystá knihu, která vyjde letos na podzim a která má odhalit, k čemu v alianci došlo před a po jeho zatčení.

Krom toho chce Ghosn rovněž spustit webovou stránku, na které se bude moci svobodně vyjadřovat. Stále totiž touží po očištění svého jména. Po krku mu přitom již nejde pouze japonská vláda, ale také ta francouzská, která si jej minulý týden předvolala. Na slyšení ale Ghosn nedorazil, neboť jeho pas má v rukou libanonský státní návladní. Kromě toho se ex-šéf Renaultu obává o své bezpečí a vlastně i svobodu. Zdá se tedy, že tenhle zamotaný případ jen tak někdo nerozmotá.

Zdroj: Le Parisien

Petr Prokopec