Autoforum

/

Foto: Polestar

Mezi šéfy automobilek najdeme takové, kteří neztratili zdravý rozum a proti nařizování různých nesmyslů brojí. Pak jsou tu tací, kteří raději drží ústa a krok, i když nemusí souhlasit s tím a myslí si své. A pak je tu tento muž, který se ve škole jistě dožadoval řádného nahrazení odpadlých hodin.

Psychologové jim říkají „profesionální šplhouni”. Jsou to lidé, které známe ze škol - nadbíhají učitelům, hlásí se ve snaze být vnímáni jako ti správní a bez rozmyslu plní všechny úkoly. To vše v touze zavděčit se lidem, kteří nad jejich životy mají moc. Většina z nich z toho vyroste, neboť zjistí, jak ošidné je to pro ně samotné a jak nepopulární je to v kolektivu. Některým to ale zůstane a ze svého šplhounství si udělají pracovní náplň. Odtud ona profesionalita.

Je zjevné, že současné uspořádání zejména ekonomického světa takovým „charakterům” přeje. Ve stále větším množstvím oborů je alfou a omegou „compliance”, tedy schopnost dostát tomu, co se vám nařizuje. Vlastní invence a kreativita se nepočítá, stejně jako je stále méně oceňována i ve škole - vyčnívejte z davu a budete tak či onak potrestáni, ideálem je splnit si úkoly a neodmlouvat. Pak budete pochváleni, ve firmě povýšeni. A jednou ji možná i povedete, třebaže toho vlastně moc neumíte.

Občas vzpomínáme na automobilové manažery, jakým byl Ferdinand Piëch. Někteří z vás se pak ptají, proč dnes takoví neexistují. My bychom řekli, ze existují, ale doba jim nepřeje, nedostanou se na vrchol - jsou ubiti korporátními strukturami, které na vrchol vystrčí nějakého toho šplhouna. Ten se dokáže zavděčit těm, kteří hýbou figurkami na šachovnici, z čehož firmě snadno něco kápne. Však proč se třeba rvát o zákazníka na otevřeném trhu plném rozličných řešení aut, když můžete působit tam, kde je dovolené jen jedno jediné, ostatní nabízí víceméně to samé a alternativy ani nemohou vzniknout?

Takových lidí je dnes ve vedení vážně spousta, ne pokaždé je ale poznáte na první pohled. Chce to nějakou událost, při které se odkopou. A jedné takové snad nechtěně využil někdejší šéf Opelu a nynější generální ředitel Polestaru Michael Lohscheller, když se obořil na EU za její směšnou modifikaci jejích absurdních pravidel postupně nařizujících elektrická auta.

Kolegové z Auto Weeku Lohschellera citují, jak není nadšený z toho, že EU výrobcům povolila otěže. A to jim prakticky skoro nic nepovolila, detailně jsme rozebírali, jak malá změna to je. Firmám je dál nařizováno přejít postupně na elektrický pohon ještě dlouho před rokem 2035 pod hrozbou obrovských pokut, ty jen nepřijdou letos ani v roce 2026, účtovat se bude později. To je v zásadě celé a má to tak daleko od zrušení celého nesmyslného mechanismu, jak to jen jde. Lohscheller si ale přeje, aby vše bylo jako dřív.

Jeho argumentace? Prý si splnil domácí úkol a ostatní mohli taky! „Řada výrobců aut si udělala svůj domácí úkol a investovala do vozů s nulovými emisemi, aby rozhodujícím způsobem přispěla k boji proti změně klimatu. Tím, že EU dává výrobcům, kteří nesplní své cíle, víc času, ohrožuje konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu,” říká neuvěřitelně. Že tím onu konkurenceschopnost zabíjí, si asi nevšiml, ale obracet černou v bílou je dnes v módě.

Německý manažer pochopitelně říká, že jím řízená automobilka směr nezmění: „Polestar zůstává oddaný věci a nadále dělá to správné pro životní prostředí, pro lidi a pro konkurenceschopnost v globálním průmyslu,” uvádí dále úsměvně. A to nejlepší si nechává na konec. „Lidé v Evropě jsou před politikou: V lednu se prodalo o 34 procent víc elektromobilů než loni,” připomíná. To už je opravdu nechtěná satira.

Panu Lohschellerovi bychom připomněli pár věcí. Jednak lidé opravdu nejsou před politikou, jsou v jejím vleku a elektromobily kupují primárně kvůli tomu, že jsou do toho tak či onak tlačeni. Pokud tento tlak byť jen poleví, viz loňský vývoj v Německu, prodeje jdou okamžitě do kopru. Především bych mu ale připomněli, co řídí: Krachující krcálek, který právě s elektrickými auty nedosáhl vůbec ničeho. Není před politikou, je před bankrotem.

Polestar je na tom tak bídně, že už s ním nechce nic mít ani dříve mateřské Volvo, jeho ekonomické výsledky jsou tak mizerné, že odkládá jejich zveřejnění, a když je konečně ukáže, je to takové fiasko, že akcie padají k nule. Ani poté firma nedokázala prodeje nakopnout a musela vyměnit šéfa právě ve prospěch Lohschellera. Ten teď leda hasí požár a říká tohle? Nechápeme, kde nechal smysl pro realitu.

Obecně jeho postoj chápeme - Polestar nic než elektromobily nevyrábí a bez dirigismu EU půjde ještě víc ke dnu. Ale je tak těžké říci: „Když Brusel nenařídí elektromobily co nejdříve, zkrachujeme!?” Ne, Lohscheller si prý dělá domácí úkoly včas a teď už je asi čas „zahájit”. O takových lidech se točí filmy, v jednom z nich se jmenuje Hujer, Viktor Hujer. A ostatním bývají leda pro smích...

Zdroj: Auto Week

Petr Miler