Autoforum

/

Foto: Praga

Nic nevykresluje schopnosti sportovního auta lépe než to, že je rychlé, i když se ani nesnažíte. Tento stroj si měl původně střihnout ve Spa jen pár kol pro potěchu, nakonec i to stačilo k historickému zápisu mezi vozy se silniční homologací.

Pokud chce nějaká automobilka dosáhnout se vší vážností rekordu libovolného okruhu, obvykle to znamená týdny až měsíce příprav. První slovo mají meteorologové, kteří začnou hledat ideální termíny, neboť technika aut optimálně funguje jen v určitých teplotních spektrech, o povětrnostních podmínkách ani nemluvě. Samotná technika pak na okruh dorazí s armádou mechaniků s předstihem, aby si na místě připravila „nádobíčko” a byla schopná reagovat na nenadálé události. Automobilka pak typicky pronajme nejméně na hodiny celou trať, aby jí náhodou snahu o rekord nenarušil nějaký nemotora. A poté se už jen jezdí, nastavuje a piluje, přičemž ani to nutně nemusí vést k úspěchu - jeden větší déšť všechno zhatí.

Něco takového pochopitelně leze do peněz, a tak každý výrobce přemýšlí, zda se mu vyplatí do takové věci vyplatí investovat, neboť výsledkem stejně může také jen ostuda - za tu už nechcete utrácet vůbec. Přesto se občas stane, že někdo na okruh vyrazí jen tak. A jeho auto je natolik rychlé, že rekord „padne sám”, to je nakonec nejvýmluvnější počin.

Podobným způsobem se o překonání rekordu na americkém okruhu Laguna Seca před dvěma lety postaral McMurtry Speirling. A nyní to snad ještě legračněji zopakoval český sporťák na u nás známějším okruhu ve Spa-Francorchamps. Jde o brutální Pragu Bohema, která potřebovala k obkroužení trati jen 2 minuty a 21,42 sekundy. Díky tomu o 1,6 sekundy překonala předchozí rekord, který od roku drželo Pagani Huayra BC Roadster. Za volantem pak seděl tovární jezdec Aleš Jirásek.

A Praga trvá na tom, že nešlo o plánovaný počin. Česká značka totiž zamířila na okruh kvůli potěše fanoušků, před kterými si Bohema měla střihnout pár kol. Nedošlo tedy na žádné specifické úpravy či uzavření trati. Místo toho supersport vyrazil na trať na silničních pneumatikách a za standardního provozu. Přesto se Jiráskovi povedlo vyhrát v souboji se stopkami. Divit bychom se tomu ovšem neměli, kromě výkonu totiž vše hrálo v jeho prospěch.

Kde totiž Pagani má k dispozici 802 koní na 1 250 kilogramů, tam Bohema počítá s 690 kobylami a pouhou tunou. Její karoserie pak při rychlosti 250 km/h produkuje přítlak 900 kg, zatímco Huayra potřebuje jet ještě o 30 kilometrů víc, aby ji k zemi tlačilo jen 500 kil. Skutečně tak kromě výkonu tahá za kratší kus provazu, i když je o poznání dražší. Na druhou stranu je také o sedm let starší, což je při dnešním vývoji dlouhá doba, pochopitelně.

Bude zajímavé sledovat, kdy a kým bude čas Pragy překonán. Není to nic nemyslitelného, existují i rychlejší auta, předpokládáme ale, že pokud se to stane, nebude u toho taková nenucenost. Ostatně taková Praga by jistě byla o dalších pár sekund rychlejší, pokud by se na rekord připravovala. Na druhou stranu, byl by poté natolik oslňující? Nejspíše nikoli, po pár dnech by o něm už jen málokdo věděl. Takhle ovšem všichni již tuší, že Bohema je pozoruhodná skrytá hrozba.

Zdroj: Praga

Petr Prokopec