Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Měli jsme zato, že jeden z méně populárních prvků moderních aut lidé odmítají na základě racionálních úvah. James May ale říká, že to tak být nemusí.

Pokud vlastníte modernější automobil (a on už dnes vážně nemusí být až tak moderní), či jste se s ním alespoň svezli, pak jste jistě v praxi zažili systém start-stop. Tedy automatické vypínání a následné opětovné nastartování motoru kupříkladu v dopravních kolonách či na semaforech. Spousta lidí tomuto řešení nemůže přijít na jméno a již automaticky po usednutí do vozu mačká tlačítko spojené s její deaktivací, někteří si jej nechávají vypnout i trvale.

Jaké jsou ale důvody odporu vůči němu? My jsme ty racionální detailně probírali už před léty a měli jsme zato, že to ostatní mají stejně. James May ale nabízí jiný pohled, když říká, že lidé nad podobnými věcmi obvykle hlouběji nepřemýšlí a start-stop odmítají pocitově. Jak je u něj obvyklé, je otázkou, jak vážně jej můžeme brát, nemáme ale v tomto případě pocit, že by jen žertoval. Dle britského moderátora totiž averzí vůči technologii trpí hlavně dříve narození motoristé. Tedy lidé, pro které v minulosti jakékoliv jiné vypnutí pohonné jednotky než klíčkem či tlačítkem představovalo poruchu.

„I dnes, pokud se vůz sám od sebe náhle vypne někde na křižovatce, začínám cítit hluboko v žaludku náhlý záchvat paniky. Je to taková lehčí forma psychického otřesu, spouštěč vzpomínek na hororovou situaci z minulého života. Jak si přitom nyní člověk může být jist, že auto znovu nastartuje, když v minulých dekádách tomu tak rozhodně nebylo?“ ptá se vcelku pochopitelně May. Je přitom skoro jisté, že vůz opravdu nastartuje, nicméně naše podvědomí těch, kteří vyrostli na autech, která svou spolehlivostí měla daleko k dnešním, je v nejistotě.

„Je tu ale ještě jiný důvod. Když jsem řídil Land Rover Discovery, nechal jsem start-stop zapnutý. Když jsem přijel k přechodu pro chodce a zastavil, systém vypnul pohonnou jednotku. Zcela nevědomky jsem přitom lehce svíral volant a v něm cítil, jak pozvolna vyprchává účinek posilovače a jak se volant stává netečným. Cítil jsem, jak auto umírá. A bylo to stejné, jako kdyby vám v náručí umíral váš oblíbený domácí mazlíček. Bylo to příšerné a já ten pocit nenáviděl,“ přidává May další emotivní důvod neobliby start-stopu.

I toto osvětlení je plně pochopitelné. Pro řadu lidí zkrátka automobil i nadále představuje něco víc než věc. Každý víkend ho láskyplně myjí, dopřávají mu ten nejlepší olej a nikdy nesešlápnou plyn až na podlahu, dokud vše není v ideální provozní teplotě. Tito motoristé pak sice snesou, když za ně chytrá elektronika provádí korekce třeba v rámci stabilizace či třeba řízení, nicméně zapnutí a vypnutí pohonné jednotky chtějí mít ve svých rukou. S motorem pro ně auto ožívá a zase zmírá.

„A právě proto má každé auto, které jsem řídil a které bylo osazeno start-stopem, tlačítko, které umožňuje deaktivaci tohoto systému. Není přitom důvod, aby tady to tlačítko bylo, pokud tím důvodem není právě má generace. Nicméně ta jednou vymře. A poté bude klid,“ uzavírá své zamyšlení James. A opravdu nemáme pocit, že by mluvil jen do větru. Ostatně se rozhlédněte na křižovatkách okolo sebe, komu motor automaticky „chcípá“ a kdo jej mermomocí drží neustále při životě. A úplně nejlépe budete vědět, jak to máte vy sami. U nás v redakci nemůže start-stop vystát nikdo, nejmladší ale už také dávno nejsme...

Zdroj: Drive Tribe

Petr Prokopec