Autoforum

/

Foto: Tesla

Nic nemaluje obrázek protežování elektrického pohonu tak barvitě, jako reakce některých médií na tuto situaci. Zima jen názorně ukázala jednu z řady situací, ve kterých na elektrická auta není takový spoleh, najednou je to ale chyba jejich majitelů, kteří svým vozům mají lépe sloužit.

Letošní zima se projevuje třeskutými mrazy, přičemž je celkem jedno, na které straně Atlantiku zrovna pobýváte. Jakkoli je třeba dodat, že v některých oblastech Spojených států bylo přece jen chladněji než u nás. Pád teplot pod -20 stupňů Celsia způsobil značné problémy hlavně majitelům elektromobilů, z nichž mnozí čekali ve frontách tak dlouho, až jim došla „šťáva“ a museli povolat do zbraně odtahovku. Ani ti, kteří se dostali až k dobíjecím stojanům, ale o štěstí hovořit nemohou. Pokud dobíjení v jejich případě vůbec fungovalo, bylo extrémně pomalé.

Psali jsme o tom a vysvětlili jsme i důvody, proč se tak stalo. Jde o kombinaci faktorů, kdy nízké teploty způsobují jak neefektivitu chemických procesů v baterii jako takové, tak vyšší nároky na její zahřívání a vyšší nároky na zahřívání kabiny samotného vozu. Spojte si to s vyšší zátěží celé elektrické sítě a problém je na světě - kombinace vysoké poptávky po nabíjení a omezené kapacity stojanů se postará o zbytek. Výsledkem je to, na co si minulý stěžovali někteří z majitelů.

„Přijedete a musíte čekat dvě hodiny, než se dostanete ke stojanu. Říkají, že dobíjení je rychlé, ale pak vám zabere dvě hodiny,“ postěžoval si jeden z majitelů Tesel zpravodajskému kanálu NBC. Další pak zmínil prakticky totéž, tedy že „dobíjení mělo zabrat jen 45 minut, ale trvalo dvě hodiny“. Tyler Beard, který je rovněž vlastníkem jednoho z aut zaštítěných Elonem Muskem, na tom ale byl ještě hůře. „Nic, žádná energie, jsem pořád na nule procent. A to jsem zde strávil tři hodiny. A tři hodiny jsem tu strávil i včera,“ uvedl.

Problém ale pochopitelně není spojen pouze s Teslami, jakkoli není překvapivé, že zámořská média zmiňuje hlavně problémy majitelů těchto elektromobilů, neboť jsou tam jasně nejčastější. Je to zkrátka technický, elektromobilům vrozený a ve své podstatě komplexně neřešitelný problém, ne se současnými akumulátory, současnou infrastrukturou apod. Sluší se na něj poukázat jako na věc, která domalovává uživatelskou nepřívětivost elektromobilů jako takových - s těmi se dá žít prakticky v jakýchkoli podmínkách, ale za jakou cenu? Můžete s nimi dojet i k moři, ale bude to chtít hromadu času navíc a spoustu plánování. A můžete s nimi jezdit i v zimě, ale raději jim postavte vlastní vyhřívanou garáž se solidní nabíječkou. Právě tato nutnost udělat ze sluhy pána je v našich očích na elektromobilech jednou z největších slabin.

Ne tak v očích některých „pokrokově” uvažujících médií. Také jako The New York Times mají jasno o jiném viníkovi situace. Není jím samotná technologie a její faktické limity, s elektromobily je přece spojován pokrok, a tak tvrdit cokoli jiného by zavánělo rouháním se. Místo toho jsou na vině majitelé a jejich nevědomost, nepřipravenost, neochota se dostatečně „ohnout” pro svůj vůz. A pokud už něco jde mimo ně, pak je problémem nanejvýš nedostačující infrastruktura. Okolo bateriového pohon je zkrátka třeba postavit svůj život a i za těchto podmínek s ním zacházet jako v bavlnce, tak to podle některých má být.

Jak jsme už naznačili, stěžejní je předehřev, plánování hodně dopředu a pak také dobíjení baterií doma. V tomto bodě NYT poukazuje na Norsko jako na ukázku země, kde to jde. Sám ale dochází k vysvětlení, proč to jde: „Většina lidí žije ve vlastních domech, nikoli v bytech, takže téměř 90 procent majitelů elektrických aut má dobíjecí stanici doma,“ uvádí NYT. Nic takového v Chicagu ale není standardem a nebude to standardem v žádném místě s vysokou hustotou zalidnění.

Podobně elektromobily brání i zástupce britské automobilové asociace, který uvedl, že „problém nebyl ani tak v elektromobilech, které by v chladném počasí nefungovaly, ale spíše v nedostačující infrastruktuře, tedy v dobíjecích stanicích“. Tak tady to máte, tolik vychvalovaná elektrická auta z toho vyšla zase skvěle a za nic nemohou, jen se o ně špatně starali. Nejde tak ale vysvětlit skoro jakékoli selhání jakéhokoli auta? Nemá to přitom být sám vůz, který v náročných podmínkách dokáže obstát, aniž by se pro něj majitel musel přetrhnout? Jedna věc je nenafouknout autu pneumatiky a nevyměnit mu olej, nedávali bychom to ale do stejné množiny s nutností postavit autu vlastní „domeček” s nabíječkou.

Pokud jde o infrastrukturu, jsou to pochopitelně spojité nádoby, lepší infrastruktura vždy pomůže. Ale není náhodou problém i v tom, že tyto vozy ještě lepší infrastrukturu vůbec potřebují? Pro provoz spalovacího auta vám bude stačit jedna zaplivaná benzinka s kýblem paliva každých 500 i víc kilometrů, pro elektromobil potřebujete hustou síť dobíjecích stanic s běžně nedostupným výkonem. Že elektromobily nejsou i proto ekvivalentem spalovacích vozů, nakonec zjišťuje i komentátor The New York Times. Jeho rodina prý vlastní hned čtyři elektrická auta, a tak přiznává, že „elektromobily nejsou pro každého, musíte mít přístup ke spolehlivé nabíječce“.

To zas jednou přiznal pravdu, ale kdo něco takového má? Oněch 90 procent Norů? Jenže to vážně není celý svět, není to ostatně ani celá Evropa. A už vůbec to není Česko, kde nadpoloviční většina obyvatel žije v bytech ve všemožných typech bytových domů. O vlastní dobíjecí stanici, ideálně ve vyhřívané garáži, tak mohou jen snít, což jen zvyšuje závislost na infrastruktuře. A ta dostačující být ani nemůže, neboť vytvoření potřebného počtu dobíječek s potřebným výkonem, které by reálně nahradily současné benzinky, je naprostou utopií.

Podle nás pokrok prostě vypadá jinak. Anebo jen nejsme tak pokrokoví, abychom ho viděli i v tom, v čem není? Svůj názor si jako vždy udělejte sami.

Zdroj: Autoblog, The New York Times, AP

Petr Prokopec