Autoforum

/

Foto: Fisker

A o to pikantnějšími se jeví být plány automobilky, jak se z patálií dostat. Ta o obtížně řešitelných problémech věděla už skoro před rokem, s téměř jen členy jedné rodiny v nejužším vedení ale dokázala hrát o život hodně dlouho.

Henrik Fisker se nepochybně zapíše do historie jako muž, který dokázal během relativně krátké doby založit hned dvě nové automobilky nesoucí jeho jméno. A obě dokázal poslat ke dnu. Jistě to není něco, čím by se chtěl chlubit, přesně tohle si ale můžeme říci poté, co firma pojmenovaná tentokrát prostě Fisker minulý týden po měsících trápení vyhlásila bankrot.

Navzdory rozšířenému přesvědčení laiků slovo „bankrot” nemusí znamenat úplný konec. Je to nepochybně negativní událost, je to kapitulace, je to konec svého druhu, je to vytažení bílé vlajky. Výsledkem krachu ale nutně nemusí být zánik společnosti s likvidací jejích aktiv, vše záleží na konkrétních okolnostech, za kterých je vyhlášen. Pokud firma dlouhodobě nedokáže být zisková a na obzoru není nic, co by to mohlo změnit, úplný konec to znamenat obvykle bude, firmy ale může do platební neschopnosti, ze které vyhlášení bankrotu obvykle pramení, jednorázová negativní událost, problematický závazek z dávné minulosti apod. V takovém případě je i pro věřitele obvykle lepší, když společnost bude v nějaké formě pokračovat dál, neboť to zkrátka povede k lepšímu uspokojení aspoň části jejich pohledávek.

O takový výsledek se nyní pokouší i Fisker, neboť bankrot vyhlásil v souladu s tzv. kapitolou 11, a cílem tedy má být určitá forma restrukturalizace. V tomto případě ale velmi pochybujeme o tom, že je něco takového vůbec možné, jak nyní postupně vyplouvá na povrch.

Vývoj situace ve společnosti detailně probírá TechCrunch, podle nějž firma věděla o vážných problémech už v srpnu roku 2023, přesto se tehdy tvářila, že se nic zvláštního neděje. A plánovala si růžovou budoucnost. Společnost se ale stala poněkud netransparentní entitou i kvůli tomu, že nejvyšší posty v managementu zastávali členové jedné rodiny. Finanční ředitelkou společnosti se stala manželka Henrika Fiskera Geeta, tou marketingovou pak jejich dcera Natasha. Jistě to automaticky neznamená, že nejde o lidi, kteří by nebyli adekvátními esy ve svých oborech, vyvolává to ale otazníky.

Tím pravým problémem nicméně je, že zatímco ochrana před věřiteli v souladu se zmíněnou „kapitolou 11” má společnosti dát šanci stabilizovat své aktivity, zatímco bude pracovat na reorganizaci či prodeji část aktiv ve snaze vrátit se mezi standardně fungující firmy, Fisker nic takového nedělá. A jeho největší nadějí na další fungování je prodej flotily asi 4 300 neprodaných modelů Ocean. Kdo by je ale nyní chtěl? Však i konkrétně jmenovaný zájemce se zdá být extrémně nevhodným kupcem.

Podle WSJ chce automobilka všechny skladové vozy prodat firmě American Lease, která se soustřeďuje hlavně na dodávky aut lidem jezdícím pro firmy Uber a Lyft. To by mohlo dávat smysl, ale ne v momentě, kdy jde o produkt firmy, která nemůže do budoucna slíbit existenci jakékoli poprodejní podpory, neboť zrovna to je pro lidií, které jejich auta doslova živí, extrémně důležité. A tyhle služby nefungují už teď.

Uběhla jen chvíle od vyhlášení bankrotu a majitelé přesto hlásí, že v rukou mají něco jako auta duchů. Pokud se na nich něco pokazí, nikdo u Fiskeru nezvedá telefony, nikdo nezajišťuje asistenční služby, nikdo nedodává díly, neposkytuje servisní služby, nedrží záruky. Přitom firma by pod ochranou podle „kapitoly 11” měla dál v těchto ohledech normálně fungovat. A to se zdaleka neděje.

Vše tedy směřuje k úplnému konci v podobě likvidace zbylých aktiv. Z existujících aut se pak dříve nebo později stanou drahé dekorace garáží či obýváků, neboť udržet je při životě bude velmi obtížné. A i pokud se to stane, spousta funkcí v nich jedním slovem stejně umře, stanou se z nich prakticky bezcenné prázdné skořápky. Nechceme být negativističtí, ale v tuto chvíli máme pocit, že pokud o Fiskeru znovu v budoucnu uvidíme, bude to v souvislosti s trestním stíháním Henrika Fiskera a jeho rodiny za uvádění investorů v omyl. Takto dnes situace skutečně působí.

Zdroje: TechCrunch, WSJ

Petr Miler