Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Pro Volkswagen dělá on, stejně jako u „lidového vozu” pracoval jeho otec i děda. A maká pro něj také jeho syn. Jak nyní uvádí, nebylo nic, co si rodina díky štědrým zaměstnaneckým benefitům nemohla dovolit. S velkorysostí je ale nyní konec, což bude bolet.

Firma Lehman Brothers byla založena již v roce 1850, o 158 let později pak šlo o čtvrtou největší investiční banku ve Spojených státech. Celosvětově pro ni pracovalo 25 tisíc zaměstnanců, měsíčně pak lidem a firmám půjčovala až 50 miliard dolarů (cca 1,1 bilionu korun). Nikdo si tak ani nedokázal představit, že by tento finanční gigant měl skončit. Jenže v roce 2008 se ukázalo, že Lehmann má rozpůjčováno zhruba 680 miliard USD (necelých 15,5 bilionu Kč), ovšem z této sumy je zajištěno jen 22,5 miliardy USD (asi 510 miliard Kč).

Prakticky přesně před šestnácti lety tak společnost Lehman Brothers zbankrotovala, což vedlo ke startu globální finanční krize. Ukázalo se tedy, že pořekadlo „příliš velký na to, aby padl“ nemá reálnou oporu a kosa může padnout na každého. Hlavně na realitním trhu tak došlo k obrovským změnám, dopad však krize měla i na automobilový sektor. Z pohledu novinářského to bylo jasně patrné na tiskových konferencích, kdy dříve velkorysé dárky jako mobily nahradily propisky nebo také nic.

Čím víc se však krize vzdalovala, tím více se vracela do hry velkorysost. A spolu s ní také špatná rozhodnutí, se kterými se plíživě začaly blížit také problémy. Bomba ovšem vybuchla teprve nedávno, a sice ve Wolfsburgu. Volkswagen totiž oznámil, že má rok či dva na odvrácení pádu. A proto si již nemůže dovolit být tak štědrý. Místo toho automobilka zrušila program „jistoty zaměstnání“, který byl výsledkem jednání s odbory a lidem garantoval práci pomalu až do konce dekády.

Mimo to je ale již prakticky jisté, že VW bude muset zavřít také některé z továren, což se v domovině značky za celou její historii ještě nestalo. Důvod je pochopitelně jediný - stejně jako Lehman Brothers zkoušel vystoupat na vrchol s pomocí oněch nezajištěných půjček, neboť honil hlavně objemy, tak VW hazardně vsadil na elektromobilitu, která ovšem byla žádána politiky a nikoli lidmi. A protože šlo o střelu těžce mimo terč, ocitl se na hraně propasti.

Protože je VW daleko větším hráčem pro německou ekonomiku, dá se předpokládat, že tamní vláda jej padnout nenechá. Zcela jistě se ale budou dramaticky měnit zaměstnanecké poměry. Dosud totiž automobilka byla zaměstnavatelem snů, jak kolegům z Focusu řekl Luigi Catapano, který pro pracuje už 25 let. Jeho rodina pak s „lidovým vozem“ doslova srostla, neboť ve Wolfsburgu našel lukrativní místo i jeho děda a otec, stejně jako syn. A nebýt stávající situace, asi by došlo i na pátou generaci.

„V roce 1976 přijel můj otec navštívit příbuzné do Wolfsburgu a vydělat si trochu peněz. Nakonec skončil ve službách VW po dlouhých 40 let. Táta věděl, že na běžných směnách si víc peněz nevydělá. Proto se okamžitě přihlásil na ty noční a zakrátko jsme si mohli dovolit větší byt,“ říká Luigi s tím, že rodina jezdila každoročně na šest týdnů do italské Neapole. Lístky na vlak, který vypravoval VW, byly přitom pomalu zdarma. „Mohli jsme si dovolit úplně všechno,“ říká.

Benefity automobilky ostatně Luigi následně poznal na vlastní kůži. „Když jsem pro VW pracoval 10 let, dostal jsem den dovolené navíc. Když se jednalo o 25 let, šlo již o dva dny a má měsíční gáže se zdvojnásobila,“ vzpomíná. I proto ostatně vždy chtěl pro VW pracovat, dostat se na výplatní listinu značky však nebylo snadné. Luigi proto nejprve zamířil k firmě Aldi, kde nabíral zkušenosti. Když se pak VW ozval, zajásal, neboť „jsem si měl vydělat víc a pracovat mnohem míň“.

Automobilka si tak hlavně ve své domovině žila nad poměry, mohla si to ovšem dovolit. Z velké části i díky čínskému trhu, kde byla absolutní jedničkou. Touto závislostí si však automobilka začala zadělávat na problémy. Ty pak ještě umocnily chybná manažerská rozhodnutí, hlavně pak sázka na elektrickou rodinu ID, která je až příliš členitá s ohledem na to, jak mizerně se prodává. Mimo to si ale Luigi stěžuje i na konec dotací, přičemž řešením krize má být jejich návrat.

Něco takového ale povede maximálně k odložení problému, který navíc bude dál bobtnat. Ostatně je to totéž, jako kdyby američtí politici před šestnácti lety napěchovali do Lehman Brothers další miliardy, aby mohla nadále půjčovat lidem pomalu na dobré slovo. Ano, na nějakou chvíli by ji to jistě nad vodou udrželo. Jenže pak by stejně šla pod vodu, navíc daleko rychleji a hlouběji, neboť na krku by jí visel mnohem větší kámen.

VW tak vlastně nyní nemá jinou možnost než skutečně ukončit rozhazování peněz plnými hrstmi na všechny strany. Ano, bude to bolet, přičemž lidé jako Luigi si náhle již nebudou moci dovolit vše, tedy pokud kupříkladu nezvednou kotvy a nezamíří někam, kde ale pro stejné peníze, jaké brali dřív, budou muset pracovat daleko víc. Není divu, že by chtěl staré časy zpátky, za takových okolností by tu ale za pár let vážně žádný VW být nemusel.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec