Autoforum

/

Foto: Greg Barnett

Říká se, že svět je malý a některé příběhy toto rčení dokonale potvrzují. Však jak pravděpodobné je, že v prodeji náhodou narazíte na 42 let staré auto, jedno z moha takových, které používal váš otec a který jste osobně jako malý poznali?

Zdá se to skoro nemožné, ale britský policista v důchodu Greg Barnett se na vlastní kůži přesvědčil, že to možné je. Před nedávnem se totiž rozhodl koupit ojetý vůz a vydal se na internet procházet různé inzertní weby. Na eBay si jeho pozornost získal Vauxhall VX90 z roku 1978, nikoli však proto, že by zrovna po takovém autě pásl - vůz mu připomínal auto jeho zesnulého otce Barrieho, který byl řidičským instruktorem policejního sboru v Durhamu. Britský sedan přitom neužíval jen pro cesty do práce, ale také ke školení na kluzné ploše.

Své si s vozem užil i Greg jako dítě, což dokumentuje jednou dobou fotografií. Vůz ale byl pochopitelně postupem času vyřazen z policejní flotily a letos se dostal až do Wellsu v Somersetu. Poslední majitel Nathan Willmott se k němu dostal až ve chvíli, kdy byl zcela nepojízdný, do hry však znovu zasáhl osud. Evropa zrovna v ten moment začala čelit koronaviru, který rovněž v Británii vyústil mnohé restrikce. A těch Willmott využil k renovaci vozu.

Nathan uvádí, že pracemi strávil mnoho pozdních večerů i časných ran. „Jakmile jsem dokončil renovaci, dal jsem na internet inzerát, abych viděl, zda je o něj zájem - a ten objevil Greg,“ říká nyní již bývalý majitel. A dodává, že „jde o jediný britský policejní vůz svého druhu, který se dochoval“, což jen ukazuje, o jako obrovskou náhodu jde. Barnettovi jej nakonec prodal „zpět” za 9 000 liber (cca 260 tisíc korun). To je docela vysoká suma, obvykle se totiž ojeté Vauxhally VX90 z roku 1978 prodávají za polovinu či třetinu dané sumy, tohle je ale vážně unikát.

Dá se navíc předpokládat, že pro Grega peníze v onen moment nehráli roli. Zvláště když Nathan během renovace objevil za palubní deskou složené účty za benzín, na kterých byl i podpis zesnulého Berrieho Barnetta. Je tak pochopitelné, že jej Greg vítá jako ztraceného syna, se kterým dorazila celá řada vzpomínek. Ty chce přitom uchovat při životě, proto s vozem hodlá objíždět přehlídky klasických vozů. Zároveň doufá, že naváže i kontakt s policejním oddělením v Durhamu.

Co všechno si auto v mezičase užilo, není zcela jasné. Dle registru měl vůz za celou dobu formálně pouze jediného majitele, a to právě policejní oddělení v Durhamu, pro které Barnett starší pracoval, i když fakticky jich muselo být více. Nezměnil na tom nic ani muž, který vůz zrenovoval, a tak Greg bude dle technického průkazu teprve druhým vlastníkem v pořadí, který jej přihlásí do provozu. I to samozřejmě navyšuje hodnotu letitého Vauxhallu, a to jak tu faktickou, tak i tu sentimentální.

Zdroj: Birmingham Live

Petr Prokopec