Autoforum

/

Foto: Ionity

Přijde nám to jako opačný extrém podobné zatvrzelosti, je ale pozoruhodné vidět, že něco takového je vůbec možné. Cílem je prý narovnat prostředí a ukázat, že dobíjení zdarma pro některé ve výsledku není zadarmo pro nikoho.

Není obědu zdarma, říká jedna stará moudrost. Pokud vám tedy někdo něco nabízí bez placení, je jasné, že za to dříve či později, přímo či nepřímo vy nebo někdo jiný zaplatit bude muset. Nabídky všemožných produktů a služeb nabízených s nulovou cenou jsou nejčastěji marketingovým nástrojem majícím vás přimět současně či později nakoupit něco za plnou cenu, získat si vaši dlouhodobou přízeň, přimět vás říci o nabídce firmy dalším, cokoli takového.

Není na tom automaticky nic špatného, jen je třeba uvědomovat si věc ve všech souvislostech - někdo onen „oběd” zkátka zaplatit musí. Platí to i v případě dobíjení elektromobilů „zdarma”, které je dnes nabízeno mnohými subjekty, ať už jde o restaurace či třeba obchodní centra. I v tomto za „plnou nádrž“ přímo nic neplatíte, cena takového dobíjení se ale promítne do cen toho, co si koupíte vy či ostatní. Asi s tím nemáme problém, je to prostě běžný marketingový nástroj mající přilákat zákazníky z řad majitelů elektroaut a podpořit „zelenou” image té či oné firmy. Některým ale takový postup přijde diskriminační, neboť za současného stavu věcí je jasné, že podobné dobíjení platí hlavně majitelé spalovacích aut, kteří z něj nic nemají.

Přesně to trápí politiky v hraničně spíše republikánské Severní Karolíně v USA, kteří rozhodně nepatří mezi podporovatele elektrické mobility. Přišli tak s novým návrhem zákona, který má podle nich prostředí narovnat. Firmám, které bezplatné dobíjení nabízí, by nařídil, aby na každou účtenku vytiskli informaci o ceně elektrické energie, kterou daný zákazník musel nepřímo zaplatit za dobíjení aut u provozovny. Majitelé spalovacích aut by tak viděli černé na bílém, kolik přispěli vlastníkům elektromobilů na jejich provoz.

Pokud tento zákon bude přijat, očekává se, že tento marketingový nástroj značně omezí, ne-li zcela zahubí. Lidé budou zvlášť nyní citliví na to, že na účtence mají byť jen pár centů za „tankování” někoho jiného. A i když někteří namítají, že omezení půjde obejít tak, že dobíjení nebude zcela zdarma, ale jen za 1 cent, pořád je to klacek pod kola elektrických aut - jakmile musí zákazník cokoli platit, řešit technický způsob úhrady atp., je to odrazující bez ohledu na to, zda jde o cent nebo dolar.

Politici se navíc rozhodli nezůstat pouze u tohoto způsobu narovnání. Zároveň požadují, že pokud někdo bude nabízet elektrickou energii zdarma, musí nabízet také tankování benzinu či motorové nafty zdarma. To už by byla poslední rána.

I když proti umělému zvýhodňování elektromobilů brojíme, tohle je podle nás popravdě trochu nesmysl jdoucí za naše přesvědčení o svobodném trhu. Pokud se někdo sám a bez dotací rozhodne takto lákat některé zákazníky na účet všech, je to jeho rozhodnutí a každý klient má právo se rozhodnout, zda jej za takových podmínek zachová přízeň, nebo dá přednos někomu jinému. Kdyby bylo nutné takto vykazovat všechny náklady na podobné výhody pro zákazníky, kde to skončí? Káva zdarma, toaleta zdarma, internet zdarma... Nic není reálně zdarma a účet za cokoli by musel mít kilometr.

Přesto je pozoruhodné, že takto smýšlející politici někde existují a mají v zastupitelských orgánech takový hlas, aby byl brán vážně. V Evropě o takových snad ani nevíme, přijít s podobným nápadem by se rovnalo politické sebevraždě.

Zdroj: Clean Technica

Petr Prokopec