Autoforum

/

Foto: Autocenter Sinan, publikováno se souhlasem

Uvážíme-li, kde dnes Opel je, se zdá být k nevíře, že takové auto mohl před pár dekádami prodávat po milionech kusů. Ale stalo se to, stejně jako platí, že se téměř 100 procent z nich rozpadlo na prach. Tahle Vectra A ale měla jediného majitele ročník 1930, který s ní skoro nejezdil.

Opel Vectra první generace je dnes už pomalu zapomenutý matador střední třídy z přelomu 80. a 90. let minulého století. Sedan a liftback debutovaly na podzim 1988 a vydržely v prodeji sedm let, během nichž se do historie zapsaly jako velmi nenápadné, relativně spolehlivé, především ale zoufale korodující automobily. První iterace označovaná jednoduše písmenem A zaujala neskutečných 2,5 milionu zákazníků (tolik sedanů a liftbacků - ani kombi tou dobou nebylo k dispozici - střední třídy dnes už za 7 let neprodá nikdo, nikde a nijak) hledajících odolnou techniku a uspokojivý poměr ceny a užitné hodnoty.

Ve Vectře ale našli tu pravou jen částečně. Jak už jsme zmínili, renomé německého stroje kazila rez rozšiřující se po každé zimě na další a další místa. Majitelé museli věnovat zvýšenou pozornost jízdám v solených oblastech, nejlepším řešením bylo vůbec nevyjíždět. Pohledem automobilisty hodně svérázným návodem se zjevně řídil dodnes první jediný majitel zlatavého sedanu z nejlepších let tohoto modelu - prodán byl v květnu roku 1992. Mohl si s ním užít své, ale dělal všechno, jen ne to - po 32 letech a 3 měsících vlastnictví jej jako stále první majitel prodává.

Možná si ze slov „sotvakdy vyjel” myslíte, že zvládl třeba 3 nebo 5 tisíc tisíce kilometrů za rok, i to by ale za 32 let dalo docela vysoký nájezd. On jezdil jen pár desítek kilometrů měsíčně a jeho Vectra má dodnes celkově najeto pouhých 23 tisíc kilometrů. V garáži tak stála asi 99,99 % času a není divu, že na sobě nemá jedinou známku koroze. Krásný stav stvrzují nejen pravidelné servisní prohlídky, ale i po dekády řádně absolvované STK. Všechny viditelně části vozu vypadají pořád velmi dobře, taková Vectra A už se v bazarech prostě nevídá a je tou bezpečně nejzachovalejší v současné nabídce.

Pod kapotou si místo našel velmi skromný, základní 1,6litrový benzínový čtyřválec o výkonu 55 kW (75 koní), což je dnes na vůz střední třídy neslýchané (je to samozřejmě neslýchaně málo), a to jde o výkonnější verzi tohoto motoru s nepřímým vstřikováním paliva. Převodovka je aspoň manuální pětistupňová, takže s hmotností 1 005 kg (vážně!) tohle auto nepojede zase tak špatně, jak si možná myslíte, ostatně i oficiální údaje o stovce za 14 sekund a maximálce 173 km/h nejsou nijak ostudné. Výbava GLS není tak bohatá, jako „bohatě” zní její název, ale střešní okno, centrál, rádio, posilovač řízení nebo fešácký šedý interiér jako z myšího kožíšku... No, prostě je to obraz přelomu 80. a 90. let se vším všudy.

Zcela výjimečný, skoro muzejní stav se zase tak moc nepromítá do požadované částky, byť 6 990 Eur (asi 175 tisíc Kč) není nic. Ale jsou to absolutně docela malé peníze na auto, které už koupíte dost možná jen jedno jediné, proto ho označíme za levné. Prodávající přesto dobře ví, že v rukou má sběratelský vůz ve stavu zánovního auta se servisní historií a pořád po prvním majiteli, a hovoří o něm s velkým nadšením. Pokud máte pocit, že po jeho koupi budete na stejné lodi, vyrazte do německého Heilbronu.

Zdroj: Autocenter Sinan@Mobile.de

Petr Miler