Autoforum

/

Foto: Autohaus Fischer, publikováno se souhlasem

I v této době se dá koupit atraktivní ojeté auto za dobré peníze, jen je třeba s ohledem na aktuální situaci a lokální specifika vědět, co a kde je třeba hledat. Tohle auto někdo zoufale nevyužil, přesto jej pouští dál za peníze, za které mezi novými vozy nekoupíte nic kloudného.

Neobvyklé nabídky ojetin vznikají lecjak, nakonec ale většinu z nich spojuje jedno - někdo s autem zachází jinak než drtivá většina ostatních. A nemusí jít nutně o absolutní extrémy typu třicetiletého „sušení” vzácného Porsche nebo naopak jeho několik málo let trvající „drancování” stovkami tisíc kilometrů v běžném provozu. Stačí si koupit obyčejnou Škodu Octavia a jezdit s ní, jen hodně málo.

Přesně o takovém autě bude řeč dnes. Jde o Octavii Combi s motorem 2,0 TDI a manuální převodovku, tedy dieselového tahouna se 150 koňmi, který byl stvořen pro dlouhé cesty s vícero lidmi na palubě, jež nutně nemusí ani nudit. Řidičské auto to ale jen kvůli ručnímu řazení není, jde primárně o docela pohodlný vůz, který dokáže mnohasetkilometrové cesty zdolávat svižně, bez zbytečných zastávek a hlavně levně. Nejsme vyloženě fandové dieselů, pokud ale člověk pravidelně jezdí dálky a vysoké ceny paliv mu lezou do peněz, diesel se i při dnešních cenách nafty vyplatí.

Naprostá většina lidí či častěji firem si Octavie 2,0 TDI kupuje přesně pro takové zacházení a podle toho vypadá jejich nabídka. Narazit na vůz, který by už po pár letech neměl najeto přes 100 tisíc km, je vzácné. A když se podíváte na aktuální nabídku ojetých dieselů Škody Octavia starých okolo 10 let, obvykle nenajdete ani jedno auto, které by najelo byť jen desítky tisíc km. Ale výjimky se občas naskytnou - jednu takovou ukazují fotky níže.

Přes první registraci v roce 2015 má tahle Octavie Combi 2,0 TDI najeto jen 50 tisíc km, v průměru tak najíždělo něco málo přes 4 000 km ročně. To je skoro nic a není to přitom tak, že by s ním někdo najel 48 tisíc kilometrů a pak jej odložil. Vůz průběžně jezdil a oba dva jeho majitelé byli tak pečliví, že s ním navzdory minimální kilometráži absolvovali všechny předepsané prohlídky. O historii vozu nemá smysl pochybovat už proto. A i kdyby kdyby nemělo, vypadá bezvadně zvenčí, uvnitř, všude.

Výsledkem je tak zajímavá a vskutku neobvyklá nabídka - sen mnoha českých řidičů, po kterém se v bazarech často marně pachtí, když chtějí vůz s maximálně 100 tisíci km. Tady je na zlatém podnosu s poloviční kilometráží. Specifikace je to svérázná, ale ve výsledku ne úplně bídná - relativně drahý pohon 2,0 TDI, navigace, sedadla s vyhříváním, automatická klima... S tím půjde žít, jakkoli věci typu halogenová světla nutně překvapí.

Podobné detaily ale musíte u ojetiny přehlédnout, jinak si zavřete dveře ke skoro zázračné koupi, na dnešní dobu jistě. I když jde o obecně žádoucí auto, fakt, že je nabízeno v Německu v době, kdy tam nafta stojí asi milion korun za litr, poslal jeho aktuální cenu až na 14 200 Eur, tedy asi 340 tisíc Kč. Co za to dnes koupíte z nových aut? V podstatě nic, jen ty úplně nejlevnější vozy jako oholené Sandero a podobné speciality. Tady máte dodnes zánovní, velmi praktické rodinné auto s úsporným a přitom docela silným pohonem i použitelnou výbavou. V Německu se po něm lidé neslétnou, starší diesely tam nejsou v kurzu, v Česku by na ceně hned tak ztratit nemělo.

Zdroj: Autohaus Fischer GmbH@Mobile.de

Petr Miler