Autoforum

/

Foto: Alfa Romeo

Alfa Romeo se trápí tak dlouho, že už skoro nebudou žít pamětníci, kteří by ještě zažili její opravdu dobré časy. V jedné ze svých ér ale dala za vznik řadě emotivních aut, mezi která patřil i model 147. Je to snadno 20 let stará historie, přesto si někdo teď a tady užívá úplně nového kousku.

Pamatujete, když jste se ještě těšili na to, s čím novým přijdou automobilky v následujících měsících a letech? Ve vašem vlastním zájmu doufáme, že ne, neboť tyto vzpomínky jsou dnes jen zdrojem skepse a deziluze z toho, co se nyní děje. Je to trochu depresivní, ale na nová auta už se těší pomalu jen jen masochisté, kteří mají rádi, když dostanou bičem ránu nebo dvě navíc. S tím, jak nové vozy nejsou vyvíjeny s cílem nabídnout co nejlepší technická řešení, která ohromí maximum zákazníků, ale s cílem vyhovět maximum normovaných požadavků a pak doufat, že lidi neotráví tak, aby se k nim obrátili zády, dostáváme relativně stále míň za stále víc.

Jedním z dopadů tohoto stavu je rostoucí obliba youngtimerů, oldtimerů, ojetin, prostě starších aut všeho druhu. Někteří tomu dnes budou mít problém věřit, ale ještě před nějakými 20 roky bylo krajně neobvyklé, aby se sebelepší nové auto po pár letech neprodávalo za zlomek své původní ceny, protože prostě přišlo něco lepšího, nebo aspoň lidé čekali, že se to stane. Vozy jako BMW M3 E46 se ještě tak kolem roku 2010 prodávaly za ceny okolo 600 tisíc Kč ve stavu zánovních strojů. A majitelé byli rádi, že se jich zbavili. Dnes za 600 tisíc nekoupíte M3 E46 pomalu žádnou, i když bude o dalších 15 let starší a klidně skoro na kaši. Srovnatelné exempláře budou stát okolo 2 milionů Kč.

Dopadem tohoto vývoje je také to, že dealeři nových aut nemají problém „sušit” na skladě dávno neprodávané vozy. Proč? Protože už to není potenciální finanční průšvih, ale právě naopak. Můžete takto schovat klidně „tupou” obyčejnou škodovku, a přesto se po pár letech najde někdo, pro koho bude pokladem nové auto bez omezovače rychlosti a připomínače nezapnutých pásů, který nejprve odpálí světlice, pak zavolá policii a nakonec vás na první křižovatce dekapituje jako kritický zdroj ohrožení. Prostě to tak je a prodejní statistiky tento fenomén jasně dokladují.

Ale co je komu po Škodách Rapid či Roomster, že? Při pohledu na aktuální lednové statistiky prodejů modelů aut v Evropě od Data Force vidíme zajímavější „špeky”. A mezi nimi jednu skutečně úsměvnou věc - nově prodanou Alfu Romeo 147. Ne, nezapomněli jste s vytřít „pospalky” (říká se tomu ospalky, ale změňme to, máte to v očích po spaní, ne z ospalosti...), čtete to dobře - Alfu sto čtyřicet sedm.

Tohle auto se nedělá už 15 let a tajně doufáme, že oním nově prodaným kusem je verze GTA, která se nedělá dokonce už 20 let. Upřímně řečeno, ve své době byla Alfa 147 prostě Alfa, emoce lákající auto, které se vám během pár let rozpadlo před očima, ale pro jeho extatičnost jste mu leccos odpustili. A GTA byl vrchol, stroj s legendárním motorem 3,2 V6 Busso o 247 koních s rozšířeným bodykitem, krásnými koly a sexy interiérem, který vám vaši knedlíky ze svíčkové naducanou pozáď vystřelil na stovku za 6,3 sekundy a roztáhl ji až na 246 km/h za zvuku árie, před kterou obrátil koutky úst k zemi i Luciano Pavarotti.

Bylo to auto s plusy i minusy, ale byla s ním legrace. A upřímně, legrace byla i s obyčejnou Alfou 147 1,6 Twin Spark, protože ji někdo tehdy dělal tak, aby s ní legrace byla. Dnes automobilky dělají podobné vozy snad jen s cílem vyvolat ve vás docela jiné emoce - vytočit vás až doběla.

Takže závidíme. Ale americky, ne česky - chtěli bychom to taky, nechceme, aby se někomu tohle auto rozpadlo, což se zvlášť po 15 až 20 letech stání v showroomu dříve nebo později nevyhnutelně stalo. Vím, že to velký Karel G. zpíval jako ironicky, přesto si už při pohledu na přiložené fotky musím notovat: „Když jsem já byl tenkrát kluk, to žily písně dýl a sladší měly zvuk...” Zpátečnictví? A vy víte o někom, kdo vám dnes prodá nový kompakt s atmosféricky plněnou V6 a manuálním řazením? Tyhle věci jsou pryč bez ohledu na to, že by se dál prodávaly - chtěné jsou dál, jediný rozdíl je v tom, že je přímo či nepřímo zakázáno je nabízet...

Zdroje: Data Force, Autoforum.cz

Petr Miler