Autoforum

/

Foto: Dresdner Klassiker Handel, publikováno se souhlasem

Spousta lidí si při pohledu na tento vůz pomyslí, že jde o nějakou domácí stavbu, recesi nebo nanejvýš tovární prototyp. Omyl, je to sériově vyráběný vůz, který se v ČSSR vůbec neprodával. Jedno z mála vyrobených aut se dá koupit, nikdo ho ale nechce už skoro dva roky.

Člověk nemusí být až tak starý, aby pamatoval éru komunistických Škod 742, ostatně něčím docela běžným byly na českých silnicích ještě před nějakými 20 léty. Pokud je vám alespoň mezi 30 a 40 roky, je skoro nemožné, abyste je nepoznali alespoň jako děti coby spolujezdci. Tyto vozy má většina lidí zafixované jako modely 120 L, protože právě ty byly těmi nejtypičtějšími, také jim spousta lidí říká „stodvacítky”, i když šlo jen o jeden z řady typů. Rovnější mezi rovnými nebo váženější zahraniční zákazníci si ovšem mohli dopřát o dost víc.

Že tu od poloviny 80. let byl model 130 s motorem 1,3 o výkonu 43 kW (58 koní), ještě dost lidí zaznamenalo, na samém sklonku éry těchto vozů ale přišlo něco ještě zajímavějšího - modely 135 a 136. Zejména ten druhý si znalejší ještě spojí s kupé Rapid, Škody 135 a 136 ve vrcholné výbavě GL se ale dělaly i jako sedany. A zahlédnout nějaký v ČR bylo a je skoro nemožné.

Tahle auta mířila primárně na export, v případě verze 135 výlučně, neboť byla jako jediná z řady 742 připravena spalovat bezolovnatý benzin. Obě varianty pak byly tím nejlepším, co tehdy šlo či u nás spíše koupit. Vlastně ani moc nešlo o variaci na Škodu 105 nebo 120, tohle auto je spíše čtyřdveřový Rapid, nakonec vidíme i přístrojovou desku, volant nebo řadičku z tohoto modelu.

Především to ale znamenalo shodnou techniku, tedy v prvé řadě motor do značné míry stejný s tím, který později poháněl i Škody Favorit, Felicia a po větších úpravách i Fabie 1,4 a dokonce také ojedinělé základní provedení Octavie 1,4 - vážně, byl to ale nevídaný propadák. A už ten dělal z vozu o dost jiné auto - jemnější a tišší chod, osmikanálová hlava válců usnadňující mimo jiné studené starty posouvaly Škodu 742 o třídu výš.

Znovu 58koňový motor v tom ale nebyl sám - víceprvková zadní náprava (s dvojicí vlečených ramen navíc) ponechávala vozu více stability za všech okolností, pětistupňová převodovka dovolovala vozu relativně tiše a úsporně cestovat i v nějakých 150 km/h, o tom jste si mohli ve stodvacítce nechat jen zdát. A o interiéru se spoustou věcí z měkčených plastů už byla řeč, to vše činilo z verze 135 o dost zajímavější volbu.

Samozřejmě, západ byl jinde, ale i tam se našli lidé, kteří si jeden z těchto posledních výkřiků evoluce Škody 1000 MB (tak to ve své podstatě bylo) koupili. Vidět nějaký v prodeji, zvlášť v pěkném stavu, je skoro nemožné, na vlastní oči jsem v životě zahlédl snad dvě auta. Jedna ze vzácných 135 GL je ale na prodej u specialisty na klasická auta v německých Drážďanech, nedá se ale říci, že by s ní prodejce udělal terno.

Poprvé jsme si ji všimli už zkraje roku 2021, dnes, na sklonku roku 2022 je ale pořád k dispozici. Těžko říci, proč si nenašla kupce, pro sběratele starých škodovek to musí být jeden ze svatých grálů sklonku komunistické éry, auto, které může dodnes přežívat snadno v pár desítkách či nanejvýš stovkách exemplářů po celém světě. Možná je problém v tom, že nejde o žádnou voňavku z dědovy garáže, není to ani dokonale originální vůz, ale „jen” málo jetý stroj s 92 tisíci km po jisté renovaci. Vypadá pěkně, ale prostě ne perfektně, jakkoli koroze se mu prý téměř zcela vyhýbá.

Hlavní problémem bude asi cena. Je sice hezké mít doma vzácný pohled zpět na to, jsme za komunismu mít nemohli a jiní ano, skvělé auto už ani ale ani zmíněné poslední impulsy ze Škody 135 GL neudělaly. Za 100 nebo 150 tisíc by se možná kupec našel, ale za 10 500 euro, tedy asi 255 tisíc Kč? To je prostě moc peněz a prodejce navzdory nezájmu odmítá slevit byť jen haléř. Navíc bychom řekli, že vůz neprodává s dostatečnou láskou - mezi klenoty typu dobových Porsche 911 se 135 GL asi dostatečně nevyjímá, a tak ji ani nepropaguje. Škoda, chce se zde říci více než jindy. Říká se ale, že každé zboží má svého kupce, tak snad jedno dojde i na tento svérázný, dnes už skoro zapomenutý československý klenot.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler