Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Škoda od revoluce přistupuje ke své nabídce aut s citem a je znát, ze svým zákazníkům rozumí. Není ale úspěšných pokusů bez omylů a toho snad největšího se dopustila na sklonku 90. let.

Třebaže se Škoda od převzetí koncernem Volkswagen pustila se svými novinkami několikrát na tenký led, obvykle z ožehavé situace vybruslila se zdviženou hlavou. Je jedno, jestli vzpomeneme model Superb jako takový, podivnou druhou generaci Fabie nebo experimentování s designem třetí generace Octavie, vždy to pro ni dopadlo až překvapivě dobře. Paradoxem je, že některé kroky, které se zprvu nezdály být až tak odvážné, přinesly nakonec mnohem větší potíže a automobilka na ně dodnes nevzpomíná ráda.

Jeden z takových se odehrál v roce 1998. Škoda, tehdy pořád s jediným skutečně moderním modelem v nabídce, chtěla nabídnout vůz, který by přetáhl kupce vysokých specifikací stále nabízené Felicie k podstatně dražší Octavii. Mladoboleslavské tak napadlo stvořit specifikaci, kterou by bylo možné nabízet za cenu blízké právě dožívajícímu nástupci Favoritu.

Vznikla tak ultra-oholená verze, která nejenže neměla žádnou komfortní výbavu, nedostala dokonce ani takové věci jako boční otěrové lišty. Nedostala prostě nic, co nebylo nezbytně nutné pro její provozování nenáročným uživatelem a leccos o ní napovídala i použité pneumatiky 175/80 na 14" kolech. Ten největší „klenot” ale měla pod kapotou.

V rámci minimalizace ceny škodováky napadlo nacpat do Octavie motor, který měl kořeny už v 60. letech 20. století a konkrétním provedením měl velmi blízko tomu, který nejvíce proslavil Favorit a později Felicie. Konstruktérům nelze upřít snahu, agregát s rozvodem OHV dále modernizovali. Delším zdvihem zvýšili jeho objem na 1 289 na 1 397 cm3, přidali nové písty, hydraulické vymezování vůle ventilů, novou klikovku a pochopitelně řídicí elektroniku. Voila, vznikl „nový” motor s obchodním označením 1,4 MPI a výkonem 44 kW (60 koní).

Aby jím bylo možné osadit Octavii, bylo dále nutné použít pětistupňovou převodovku z Felicie, která též musela být fyzicky přepracována a její převody byly pro použití ve větším autě zkráceny. Aby si rozuměla s motorem a předpokládaným využitím auta co nejlépe, byla pohonná jednotka naladěna tak, aby fungovala spíše v nižších a středních otáčkách.

Vynechali jsme některé titěrné detaily, i tak je ze zmíněného jasné, že s vývojem takové verze musela být spousta práce. Škodovka si od ní tedy nutně hodně slibovala, v roce 1998 nebyla Octavie žádný prodejní hit a našla si v celé Evropě jen 61 tisíc kupců - tolik dnes automobilka prodá za tři měsíce. Nová, levná základní verze měla prodeje nakopnout, firma se ale dočkala pravého opaku.

I když bylo auto s tímto motorem díky zbavení všech „zbytečností” pozoruhodně lehké (1 160 kg), nejelo. Měl jsem s Octavií 1,4 MPI tu čest ještě v době, kdy 60 koní nemuselo být v kompaktním autě nutně neakceptovatelným výkonem, jízda s ní byla utrpení. Při ježdění ve městě a okolí to ještě šlo, jakmile jste se ale měli pohybovat dálničním tempem, dynamika auta byla nepřijatelně mdlá, i když jste vůz řídili sami. S rostoucí zátěží pak dynamické schopnosti Octavie 1,4 MPI klesaly geometrickou řadou.

Oficiální údaje hovořící o akceleraci na stovku za 18,5 sekundy a maximální rychlosti 155 km/h jsou mizerné, snad ale ani nevykreslují bídu reality, kterou jste za volantem zažívali. I když se tedy tohle auto prodávalo od roku 1990 ve verzi LX za 336 900 Kč, což byla opravdu zajímavá cena, nekupoval jej téměř nikdo. A ti, kdo ho přece jen koupili, jej dále doporučili snad leda svým tchyním.

Škoda tuto variantu ponechala v nabídce do roku 2000, kdy se rozjely prodeje první Fabie (mimochodem dostupné s velmi podobným motorem) a ještě před faceliftem v roce 2001 ji bez fanfár pohřbila. Kolik se jí přesně prodalo, nevíme, s ohledem na její raritnost v bazarech i na silnicích kdykoli během posledních 22 let i minimální ochotě automobilky o ní mluvit to ale muselo být velmi málo. Byl to zkrátka propadák, který se u Škody nevídá.

Jakkoli to na konec 90. let může zní zvláštně, zákazníci Octavie už tehdy nestáli o „lepší Felicii”, chtěli něco úplně jiného. Nízké hodnotě - třebaže za velmi malé peníze - řekli jednoduše ne. Škoda přesto něco podobného později se stejným výsledkem zopakovala v případě Fabie Junior, to už je ale trochu jiný příběh...

Petr Miler