Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Už i ti méně bystří jsou dnes schopni vypustit z úst kapitulační fráze typu: „Zájem o elektrická auta v Evropě byl vytvořen uměle.” Jak? Někdy jedna mapa a pár konkrétních dat řekne víc než tisíc slov.

Nizozemský Autoblog to tento týden shrnul s upřímností, o kterou v uhlazených bruselských materiálech nezavadíte: „Čísla to dokazují, jsme tvrdě oškubáváni.” Mluví o tom, jak jsou motoristé v západní Evropě ničeni brutálním zdaněním spalovacích aut, pokud si dovolili vybrat vůz, který sami chtěli - ne ten, který jim vybrali jiní.

Ačkoli Nizozemci mají se svou extrémní registrační daní BPM jeden z nejtvrdších bičů na spalovací motory na světě, pohled na aktuální celoevropská data spojená s koupí a pětiletým provozem obyčejného Golfu TDI s pomocí mapy vystavené na Redditu, kterou najdete na konci článku, ukazuje, že tento fenomén dávno překročil hranice jedné země. Celá evropská mapa se mění v bojiště, kde jsou klasická benzinová a zejména naftová auta systematicky vytlačována z trhu nikoli přirozenou volbou zákazníků, ale brutální kombinací daní, emisních pokut a umělého omezování nabídky.

Konec jedné éry: Diesel na hraně vyhynutí

Ještě před dekádou byla nafta neotřesitelným králem evropských silnic. Dnes? Nejnovější statistiky Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) za první tři čtvrtletí roku 2026 působí jako jejich nekrolog:

• Naftové motory: Tržní podíl dieselů v Evropské unii se propadl na historické minimum 7 %. V řadě západoevropských zemí už se zastoupení dieselových motorů pohybuje v podstatě na hranici statistické chyby, a to aniž by fakticky ztratily cokoli na své přitažlivosti. Byly „vydaněny” z toho.

• Benzinové motory: Klasické zážehové vozy bez jakékoli elektrické berličky už také spadly na pouhých 21 % trhu. Ještě v roce 2025 přitom společně s ryzí naftou tvořily téměř 38 % všech prodejů, letos už dohromady nedají ani třetinu.

• Hybridy: Staly se novým útočištěm motoristů s podílem 36 %. Je to trochu matoucí pohled, neboť sem spadnout i všechny mild-hybridní diesely, ale přesto. Tak či onak nejde však o výsledek čehokoli jako nadšení z těchto technologií, ale o záchrannou brzdu automobilek - bez mild-hybridů a hybridů by výrobci nedokázali stlačit papírové emise CO2 a čelili by likvidačním pokutám.

• Elektromobily: Díky masivním dotacím, daňovým úlevám pro firmy a naopak brutálnímu zdanění spalovacích konkurentů vystoupaly na získání 23 % evropského trhu v době, kdy jejich globální prodeje váznou. Je to všechno pravé jako ňadra Dolly Buster.

Mapa evropského šílenství: Od daňové gilotiny po zoufalý odpor

Když se podíváme na onu mapu Evropy, je naprosto zřejmé, že „úspěch” elektromobility a pád spalovacích motorů přesně kopíruje míru státní represe a daňového zatížení.

1. Sever a Západ (Nizozemsko, Skandinávie, Francie, Německo): Zde vládne tvrdá ruka regulací, neviditelné ruce trhu usekli čtyři z pěti prstů. Nizozemsko trestá koupi každého spalovacího auta astronomickými daněmi, Francie zavedla tzv. malus (pokutu za emise), která dokáže cenu běžného rodinného či sportovního vozu se spalovacím motorem klidně zdvojnásobit. V Německu se v říjnu 2026 podíl klasických benzinových vozů smrskl na pouhých 15,1 % a nafty na 9,4 %. Firemní flotily jsou daňově nuceny přecházet na auta na baterky, což následně deformuje i trh s ojetinami se všemi negativními následky.

2. Střední a Východní Evropa: Země jako Česko, Polsko nebo Slovensko zůstávají posledními ostrůvky automobilového realismu, kde zákazníci stále preferují jim blízkou techniku s reálně neomezenou praktickou použitelností a rozumnou pořizovací i zůstatkovou cenou. Jenže i tady narážejí na zeď. Jednak jsou tu evropské páky (flotilové emise CO2 a pokuty s nimi spojené) a automobilky ignorující jejich preference. Nejde tu o to, že by lidé na východ od německých hranic spalovací auta nechtěli - automobilky je zkrátka přestaly vyrábět a nabízet.

3. Jih Evropy (Itálie, Španělsko): Zde naráží bruselské plány na menší lokální podporu a obecně nižší kupní sílu obyvatel. Lidé nemají peníze na drahé elektromobily, ale levné benzinové a naftové vozy z ceníků zmizely. Výsledkem je dramatické stárnutí vozového parku a krize na trhu ojetin, kdy ve Španělsku aktuálně poptávka po ojetých dieselech převyšuje jejich zmenšující se nabídku.

Jak se vyrábí „dobrovolný” přechod: Tři hlavní nástroje likvidace

Proč tedy z evropských silnic mizí auta, která fungovala sto let a splňovala všechny reálné potřeby řidičů? Důvodem není technologická převaha elektromobilů, ale promyšlený systém, který nedává zákazníkovi na výběr:

• Ekonomická poprava prostřednictvím pokut CO2: Automobilky v EU čelí pokutě 95 Eur za každý jeden gram CO2 nad stanovený limit u každého prodaného vozu. Výrobci tak raději zařízli malé dostupné benzinové modely a úsporné diesely, protože se jim je zkrátka nevyplatí prodávat.

• Zdanění místo dotací: Zatímco přímé dotace na elektromobily v mnoha zemích vyschly, vlády přešly k účinnější zbrani - extrémnímu zdanění spalovacích vozů (registrační poplatky, silniční daně podle emisí, mýtné a nízkoemisní zóny ve městech apod.). Elektromobil pak nevypadá výhodně proto, že by byl levný, ale proto, že jeho spalovací alternativa byla uměle zdražena do nesmyslných výšin.

• Deformace firemních flotil: Většinu nových aut v Evropě nekupují soukromníci, ale firmy. A právě firemní flotily jsou pod největší palbou daňových zvýhodnění pro bateriové vozy a penalizací za spalovací motory. Soukromý zákazník pak za tři roky na trhu ojetin nenajde nic jiného než vyřazené firemní elektromobily a hybridy, zatímco ojeté diesely v západní Evropě leží na skladech déle kvůli strachu ze zákazů vjezdu do měst.

Realita klepe na dveře, ale škody už byly napáchány

Ironií celé situace je, že i samotný Brusel začíná na podzim 2026 pod tlakem hroutícího se evropského autoprůmyslu a obav ze ztráty konkurenceschopnosti směrem k Číně opatrně couvat. Výbory Evropského parlamentu už projednaly zmírnění absolutního zákazu spalovacích motorů pro rok 2035 (mj. úpravou cíle snížení emisí ze 100 % na 87,5 %, ponechání prostoru pro syntetická paliva apod.).

Pro běžného motoristu je to ale slabá útěcha. Nabídka dostupných aut se spalovacími motory byla za poslední roky zdecimována, ceny nových vozů vystřelily do astronomických výšin a daňová zátěž v zemích jako Nizozemsko ukazuje, kam až jsou vlády ochotny zajít. Zákazník sice formálně stále má svobodu volby, v praxi je ale tlačen do kouta, kde si může vybrat jen mezi drahým elektromobilem, kompromisním hybridem, nebo předraženým spalovacím autem zatíženým ekologickými odpustky. Nejvyšší čas pro Brusel dát tomuto stavu nějaký „padnoucí” název. Co třeba „European Freedom of Car Choice 2035”? K tomu tak nějak míříme, podobně jako ke svobodě projevu s pomocí European Media Freedom Act...

Car taxes paid on an average VW Golf over 5 years [OC]
by u/Horg in dataisbeautiful

Zdroje: Autoblog.nl, Reddit, ACEA

Petr Miler