Autoforum

/

Foto: Broad Arrow Auctions, tiskové materiály

Dvě různé aukce nikdy nedojdou ke stejnému výsledku a drobný rozdíl v ceně - zde klidně pár milionů korun - by nikoho nepřekvapil. Tady se ale bavíme o skoro 0,17 miliardy Kč prakticky za nic, za drobné rozdíly v nájezdu a specifikaci. Jsou bohatí sběratelé už úplně mimo?

Nedávno jsme vás informovali o tom, že unikátní zelené Ferrari Daytona SP3 z roku 2025 - model, který si do své garáže pořídil i čtyřnásobný mistr světa Formule 1 Max Verstappen - změnilo majitele za šílených 18,54 milionu dolarů. V přepočtu jde o zhruba 410 milionů korun. Za auto, které jako nové stálo kolem 50 milionů Kč, to je zhodnocení, o kterém se nesní ani těm nejodvážnějším spekulantům na burze.

Jenže jak upozorňují kolegové z Motor1, celá tahle aukční groteska má ještě pikantnější pokračování. Přesně v ten samý den - 31. října 2026 - totiž nešlo pod kladívko jen ono zelené kupé v americkém Las Vegas. Na druhé straně Atlantiku, v britském Londýně, se dražil další exemplář téhož vozu. Výsledek? Propastný rozdíl v ceně, skoro 170 milionů korun.

Stejný dvanáctiválec, úplně jiný svět

Na papíře jde přitom skutečně o téměř identické stroje. Oba vozy patří do přísně limitované série Icona, ze které v Maranellu vyrobili jen 599 klientských kusů (plus jeden charitativní navíc). Pod zadní kapotou obou aut trůní atmosférický 6,5litrový dvanáctiválec bez jakékoli elektrifikace, který na zadní kola posílá 840 koní. Z nuly na stovku vystřelí pod tři sekundy a rozjedou se až na 340 km/h.

Proč tedy jeden kupec u aukční síně Broad Arrow Auctions v Las Vegas vytáhl z kapsy 18,54 milionu dolarů, zatímco jiný u konkurenční RM Sotheby's v Londýně zaplatil „jen” 8,16 milionu liber, tedy asi 240 milionů Kč?

Odpověď dokonale ilustruje zvrácenou psychologii dnešních nejbohatších sběratelů. Ti už si nekupují auta na ježdění, ale sterilní investiční artefakty v celofánu. Ačkoli „automobilová realita” obou vozů je prakticky totožná, sběratelská je odlišná.

• Americký „jednorožec” bez poskvrny. Exemplář dražený v Las Vegas měl na tachometru pouhých 81 mil (asi 130 km). Byl to v podstatě nejetý vůz od prvního majitele, navíc v zakázkovém zeleném laku Verde Francesca, za který si původní kupec připlatil přes 42 tisíc dolarů. Pro sběratele je to svatý grál grál svého druhu - nikdo v autě neseděl, nikdo mu nešlápl na krk, je to v podstatě nový kus umění.

• Londýnská „ojetina” z novinářských testů. Žlutý vůz v barvě Giallo Triplo Strato prodávaný v Londýně má jiný životopis. Automobilka si ho po výrobě v roce 2022 nechala jako vývojový a novinářský kus. Na tachometru mu svítí 2 948 mil (skoro 4 750 km) a za jeho volantem se vystřídalo i několik motoristických novinářů - od redaktorů Car and Driver a Road & Track až po štáb pořadu Top Gear.

Nežijeme na Marsu, tyto rozdíly nejsou ničím a určitý rozdíl v ceně ospravedlňují. Ale skoro 170 milionů? Proboha...

Výhodná koupě, nebo velký a větší nesmysl?

Zatímco u běžných historických vozů slavná minulost a účast v televizních pořadech cenu šroubují do nebes, u moderních hyperaut platí pravý opak. Skutečnost, že s autem někdo reálně jezdil - a nedej bože ho testoval na okruzích v Le Mans nebo Spa-Francorchamps - srazila jeho hodnotu o astronomických 168 milionů korun oproti nejetému kusu.

Nabízí se tak klasická otázka, na kterou si musí každý odpovědět sám podle stavu svého bankovního konta. Udělal kupec v Londýně životní obchod, protože získal stejné auto, stejný dvanáctiválec a ještě k tomu slavnou historii za „zlomek ceny”? Nebo se jen díváme na dva různé odstíny téhož šílenství, kdy je 240 milionů za ojeté Ferrari absurdně moc, ale 410 milionů za to samé v zelené barvě už hraničí se ztrátou soudnosti?

Jisté je jen jedno. Pokud si chcete Daytonu SP3 skutečně užít za volantem a poslouchat ječící dvanáctiválec bez strachu, že každým najetým kilometrem pálíte miliony korun, londýnský kupec na tom byl vlastně mnohem líp. Jeho auto už totiž „kaňku” v podobě najetých kilometrů dávno má...

Zdroj: Motor1

Jiří Míka