Autoforum

/

Foto: EU/EP Multimedia Center, tiskové materiály

Někteří se z toho radují. A v podstatě to je pozitivní zpráva, opravdu se ale budete radovat, když do vás únosce místo vyprázdnění zásobníku vpálí jen tři kulky? V této hloupé hře už nelze akceptovat jen úlevy, od počátku nesmyslné plánování neplánovatelného je třeba celé hodit do koše.

Evropská unie opět ukázala, jak vypadá moderní plánované hospodářství v praxi. Byrokraté sáhli do svých přísně střežených tabulek a s velkou pompou oznámili, že původní stoprocentní zákaz spalovacích motorů pro rok 2035 vlastně tak úplně stoprocentní nebude. Že vám to připomíná komunistické pětiletky, kdy se čísla cucala z prstu a realita se ohýbala podle toho, jak zrovna soudruzi potřebovali? Nejste sami.

Jak shrnuje Autocar, Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu podle očekávání odhlasoval, že se emise CO2 generované auty do dnes už mýty opředeného roku nemusí snížit o 100 %, ale postačí „jen” 87,5 %. Kde přesně úředníci k tomuto magickému číslu došli, netuší patrně ani oni sami. Proč zrovna 87,5 %? Proč ne 73 %? Nebo rovnou 4 %, což by možná lépe odpovídalo reálnému zájmu běžných evropských zákazníků o elektrická auta, když jim na ně stát předtím nesebere peníze z kapes na dotace?

Celé toto divadlo nápadně připomíná éru, kdy se věřilo, že poručíme větru i dešti. Brusel se léta chová, jako by mohl pouhým škrtem pera změnit fyzikální zákony, ekonomickou realitu a nákupní chování stovek milionů lidí. Na dosavadním vývoji je přitom jasně vidět, že tudy cesta nevede. Zákazníci odmítají hrát roli pokusných králíků v tomto obřím sociálně-inženýrském experimentu, automobilky krutě narážejí na limity drahých baterií i infrastruktury a celý evropský autoprůmysl se kvůli tomu dobrovolně střílí do vlastní nohy před smějící se čínskou konkurencí.

Aby toho bizáru nebylo málo, unie vymyslela další více či méně absurdní optimalizace. Pokud automobilka vyrobí malé elektroauto, nezapočítá se jí jen jako jedno prodané. Ano, modří už vědí, „superkredity” jsou zpátky jako comeback jednoho z nejtragikomičtějších instrumentů svého druhu.

Takové prodané auto se totiž v papírech úředníků rozmnoží, ale ne zase tak moc - bude se počítat jako 1,4 auta. Ano, čtete správně, jedna celá čtyři. Když nepomůže 87,5 procenta, dotace sem a nařízení tam, přijdou další kejkle s virtuálními odpustky uměle zvýhodňujícími „to správné”, jen aby jejich slavné plány na papíře nějak vycházely, i když nevychází. Když k tomu připočteme výjimky pro „zelenou ocel”, která nakonec zůstává ve hře, a výslovné povolení syntetických paliv jako bezemisního zdroje, zbývá z původního velkolepého plánu jen kulhající legislativní kočkopes.

Automobilky toto „změkčení” opatrně vítají jako závan zdravého rozumu, ale v reálu jde jen o to, že jim dozorci v unijním lágru o kousek povolili řetěz. Podstata problému zůstává stejná - Unie se dál snaží centrálně plánovat něco, co ze své podstaty plánovat nejde. Zůstáváme přesvědčeni, že ještě před rokem 2035 celý tento domeček z karet spadne. Do té doby mu budou dál podkopávány základy, vrchnost bude rozdávat rozumy a dál ohrožovat nejvýznamnější průmyslové odvětví kontinentu, aby náhodou neztratila tvář.

Zdroj: Autocar

Petr Miler