Autoforum

/

Foto: IG Metall, tiskové materiály

Německý automobilový průmysl vsadil na špatného koně. To se nakonec může stát, hlavní problém je v tom, že si to odmítá přiznat. A jeho situace bude jen horší kvůli tomu, že evropská ani čínská konkurence není tak zabedněná. Přitom bankroty a propouštění bolí už teď.

Bylo od začátku komické myslet si, že nová forma centrálního řízení hospodářství skrze nařizování konkrétních řešeních různých věcí, mj. pohonu aut, přinese prosperitu a víc pracovních míst. Nikdy se to nestalo a ani tentokrát se to nestane. Že o tom snili politici, až tak nepřekvapí, když se podíváme, co a jak jsou také schopní dělat. Zklamáním je hlavně jednání firem, které z věci měly mít víc rozumu stejně jako mnozí z těch, kteří pro ně dříve pracovali. Ale neměly. A co je nejhorší, ani teď ho povětšinou nemají.

Výjimky existují, v Německu jich ale moc nenajdeme a podle toho to s tamními automobilkami vypadá. Je obtížné si vysvětlit tu zatvrzelost, vedení firem snad musí v prostředí stále více omezovaného šíření informací žít v domněnce naplňování vlastních iluzí, které je rozprášeno až reálnými ekonomickými výsledky. Ani ty ale nepřináší víc než menší změny směru. Automobilky se na každý pád zatím drží nad vodou, třebaže za cenu úspor na nesprávných místech a spousty zrušených pracovních míst. To ale není celý obrázek.

Razantněji problémy dopadají na mnohé německé dodavatele automobilek, kteří krachují a propouští ve velkém. Smutný osud podle analytiků hrozí hned pětině z nich a z obliga nejsou ani ti velcí, jak se nechal slyšet šéf odborářů Bosche v původně interním materiálu, který ven vynesli kolegové z Focusu

Ani u předsedy odborové rady firmy Franka Sella už nemá elektromobilita zastání, protože vidí, co snaha ohnout trh ve prospěch elektrických aut způsobuje. „Nikdy jsem neviděl plakat tolik lidí,“ uvedl s tím, že přechod od spalovacího pohonu k tomu elektrickému měl být „sociální, ekologický a ekonomický“. Jenže není ani ekologický, ani ekonomický a sám Sell na něm nevidí „vůbec nic sociálně odpovědného“. Bosch se totiž chystá propustit 22 tisíc lidí, z nichž někteří pro firmu pracovali dlouhé dekády. Smutek je tedy na místě.

Sell si jako člen kontrolních orgánů firmy (je z titulu své pozice dokonce místopředsedou dozorčí rady) sype popel na hlavu a zmiňuje, že samotná společnost pochybila v mnoha ohledech. Taková upřímnost se dnes v automobilové branži moc často nevidí. Šéf odborové rady by ovšem byl rád, kdyby na stejnou vlnu najeli také manažeři a politici. Zvlášť když vidí, že někdejší předpoklady zůstávají nenaplněny. A čím víc se bude kára pohybovat předurčeným směrem, tím spíš se bude rozpadat. Výsledkem podle jeho slov bude „šílené množství bankrotů“.

„Žádný normální člověk nechápe, proč od těchto cílů ještě nebylo upuštěno. Je naprosto nerealistické, abychom si řekli, že jeden model skončí 31. prosince 2024 a jakmile hodiny odbijí půlnoc, začne platit druhý,“ říká dále Sell. Bosch se aktuálně přiklání k názoru, že pouze třetina aut bude mít v roce 2035 bateriový pohon. Zbytek registrací ale bude spojen se spalovací technikou, která se z poloviny opře o hybridní berličku.

Pokud tedy Brusel bude trvat na své zelené misi, bude tím místní firmy tlačit k tomu, aby primárně dělaly něco, co míjí dvě třetiny globálního trhu. O tu jednu třetinu se navíc budou rvát s Číňany, kterým dnes nedokážou cenově konkurovat. Říše středu je navíc v případě elektromobility „o dva až tři roky před námi,“ jak dále upřesňuje Sell. Navíc se momentálně daleko víc než dosud soustředí i na benzinové i dieselové motory, které místní firmy z většiny opouští.

Znovu ale musíme podotknout, že s výjimkou Stellantisu a částečně i BMW tu politikům nikdo razantně neodporuje. Tváříme se, jako by vše šlo skvěle a podle plánu, i když realitou je pravý opak. Co si ukuchtíme v Evropě, je pak stále více irelevantní, neboť následkem místní „skanzenizace” pod tíhou přemíry regulací je globální nekonkurenceschopnost. Proto jsou také Číňané čím dál silnější.

Současný vývoj tak vede starý kontinent podle Sella do záhuby. „Musíte totiž své produkty nabízet za čínské ceny, nebo jste ze hry venku,“ dodává šéf odborové rady. Něco takového ale za nastalé situace není možné, však nejsme schopni levně generovat ani základní energie. A kdo ví, jestli zanedlouho ještě vůbec budeme nějaké mít. Pro nás je nemožné to nevidět už roky, někteří prozřeli aspoň teď. Obáváme se ale, že ti, kteří mají v rukou moc, se budou dál tvářit, že nic nevidí a neslyší, aby si dotáhli své pohodlné životy do hezkého konce. Bez ohledu na to, kam se budou vyvíjet ty naše.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec