Autoforum

/

Foto: Skanska Norge, tiskové materiály

Nejdelším tunelovým komplexem v Česku je nechvalně proslulá Blanka, kterou jste dost možná sami poznali. Jízda v ní může být dost monotónní, vedle průjezdu chystanou norskou stavbou to ale bude pořád čajíček. Přesto to bude o poznání snesitelnější zážitek než dosavadní alternativy.

Tunelový komplex Blanka u nás proslul hlavně svým zpožděním a prodražením. Původně měl být dokončen v roce 2011 a Prahu měl vyjít na 17,2 miliardy korun. Nicméně nakonec do něj auta zamířila až v roce 2015, přičemž celkové náklady se vyšplhaly na 43 miliard Kč. Rázem se tak stal symbolem trochu jiného tunelování. Vedení hlavního města navíc slibovalo, že tunel zlepší stav ovzduší, ovšem dva roky po jeho otevření bylo zjištěno, že naopak došlo na nárůst zplodin.

Přesto lze dnes na Blanku pohlížet pozitivně, bez ní by doprava v Praze skoro jistě zkolabovala - koneckonců od jejího otevření komplexem projelo přes 774 milionů aut. Na sebe navazující Brusnický, Dejvický a Bubenečský tunel přitom dosahují celkové délky 5 502 metrů, čímž se komplex stal nejdelším městským tunelem v Evropě. Pokud jej ovšem srovnáme s tím, který aktuálně budují Norové, byť mimo město, pak jde vlastně jen o tunýlek.

Skandinávská země se totiž rozhodla přepracovat 1 100 kilometrů dlouhou pobřežní dálnici E39 mezi Trondheimem a Kristiansandem. V současné době přitom tato cesta trvá 21 hodin a během ní musíte využít sedmi trajektů. Jakmile ovšem bude dokončeno nové řešení, bude řidičům stačit jen zhruba 10,5 až 11 hodin. A co je podstatné, trajekty budou zcela vypuštěny ze hry. Za tím stojí především tunel Rogfast, který se při délce zhruba 27 kilometrů stane nejdelším podmořským na světě. A není to jeho jediná pozoruhodnost, v nejhlubším bodě se bude nacházet přibližně 400 metrů pod hladinou, přičemž tubusy budou částečně plovoucí - nejde tedy jen o klasický hloubený tunel, ale zároveň i jakési obří trubky natažené mořem.

Celý odvážný záměr sebou přinesl nejednu komplikaci, v dané hloubce je totiž třeba počítat s tlakem takřka 40 barů. Jen pro srovnání - tlak v pneumatikách se běžně pohybuje okolo 2,3 baru, tlak vody v domácnostech mezi 3 a 5 bary a třeba tlak v kávovarech kolem 9 barů. Norové se tak během výstavby již dočkali průsaků slané vody, a to ještě předtím, než se dostali do hloubky 300 metrů. Přesto si jsou jisti úspěchem. Dokonce natolik, že stavbou týmů pověřili dva týmy, které pracují každý z jedné strany a potkat se mají uprostřed, přičemž počítají s odchylkou 5 centimetrů.

Norský parlament přitom tunel chválil v roce 2017 a na jeho dokončení mělo původně dojít na přelomu letošního a příštího roku. Se stavbou se pak začalo v lednu 2018, ovšem v říjnu 2019 byly práce přerušeny, neboť podobně jako u Blanky došlo k navýšení nákladů z 16,8 na 25 miliard norských korun (34,47 a 51,29 miliardy korun). Z českého úhlu pohledu je přitom těžké pochopit, nač si vlastně Norové stěžují, nakonec však na schválení projektu došlo a práce se znovu rozjely. Jen se citelně natáhnul termín dokončení, auta by totiž do tunelu měla vjet až v roce 2033.

Lze už jen dodat, že tunel budou tvořit dva tubusy, každý počítající se dvěma jízdními pruhy v jednom směru. Napojen pak bude i na ostrov Kvitsoy, a to s pomocí dvou kruhových objezdů. Rodí se nám tu tedy opravdu výjimečná stavba, která jistě bude stát za výlet. Jen bude s ohledem na vztah Norů k autům se spalovacím pohonem otázkou, zda do něj ve finále bude moci vjet cokoli jiného než elektromobily. A pokud ano, zda průjezd benzinových a obzvláště dieselových aut nebude nějak dramaticky zpoplatněn. Ostatně na zvýšené náklady bude třeba nějak vydělat.

Zdroj: Auto Week

Petr Prokopec