Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Ideově i technicky je jedno z nejvíc fascinujících aut historie dílem Gordona Murrayho, asi nikdy by se ale nezapsalo do dějin tak moc, kdyby jeho design neměl na povel Peter Stevens. Právě on není dvakrát na větvi z kvality nového T.50 znovu od Murrayho.

Za autora McLarenu F1 je obecně považován Gordon Murray. A právem, byla to primárně jeho genialita a snaha stvořit nejen extrémně, ale i každodenně použitelné auto za lpění na na každém gramu jeho hmotnosti, která z vozu udělala to, čím je. Nebyl na to ale sám.

Přehlédnout jistě nesmíme ani Rona Dennise, strůjce úspěchu McLarenu, který projekt zafinancoval. F1 by nebyl tak mimořádný ani bez přispění Paula Roscheho, jednoho z nejlepších motorářů všech dob, který dal dohromady excelentní dvanáctiválcový agregát auta. Na ty si ještě svět v souvislosti s nejslavnějším silničním McLarenem občas ještě vzpomene, na designéra Petera Stevense už obvykle nikoli.

Přitom to byl on, kdo navrhl úžasně účelný exteriér i interiér vozu. Muž, který je podepsán i pod mnoha modely Subaru, MG nebo Lotusem Elan a Jaguarem XJR-15, přišel k projektu až později ve chvíli, kdy měl dostat McLaren F1 design vymyšlený přímo Murraym a ohromující opravdu nebyl. Stevens tak překopal celou řadu detailů, díky nimž auto lépe funguje i vypadá.

V posledních letech se tento muž věnuje hlavně designovému poradenství, stejně jako design také vyučuje. Před pár týdny si pak nenechal ujít dostaveníčko několika majitelů nového supersportu T.50, za kterým stojí jeho bývalý kolega, tedy Gordon Murray. Co však na akci viděl, to ho nenadchlo, nýbrž šokovalo, zvláště v kontextu s cenou vozu. A navzdory jeho dávnému přátelstvím s Gordonem M. se rozhodl to ventilovat veřejně.

„Co mě překvapilo nejvíc, to byly opravdu příšerné mezery mezi panely karoserie. Prosklený kryt motoru navazující na prosklenou střechu se lišil auto od auta. Mezery mezi většinou panelů, které se otevírají, byly tak široké, že šel vidět vnitřek auta. Když jsem pracoval pro Subaru, ptal jsem se jednoho postaršího technika, proč není jak štelovat dveře. Odpověděl mi: ‘Proč bychom něco takového měli dělat, když jsme auto postavili přesně podle vašich designových návrhů?’,“ uvedl Stevens. Tohle u GMA zjevně neumí.

K tomu dodal, že jakmile jeden z majitelů nastartoval motor, všichni byli zaujati pouze tímto divadlem a nekvalitě se nikdo nevěnoval, což považuje za smutný symbol doby - auto oslní na internetu pár konkrétními parametry nebo projevy a o potlesk má postaráno. Na akci byl přitom přítomen i již zmíněný Elan, tedy mnohem levnější auto. Ovšem v jeho případě nebylo po stránce kvality co kritizovat. A stejně tak se daleko lepším slícováním mohl pochlubit i malý a levný Ford StreetKa, který stojí padesátkrát méně než T.50. Pro Murrayho automobilku GMA se tedy opravdu nejedná o dobrou vizitku.

Zatímco ovšem Murray se ke kritice nevyjádřil, na jeho obranu přispěchali mnozí fanoušci. Podle nich byly vystavené vozy jen firemními prototypy, což by pochopitelně jistou nekvalitu vysvětlovalo i ospravedlnilo. Nepředpokládáme však, že by Stevens lhal, pokud by o nich mluvil jako o soukromých vozech. Dost možná tak GMA některým movitým zájemcům skutečně prodalo i předsériová auta, aby mohlo financovat výrobu těch sériových.

Právě toho neuchvátil GMA T.50, tedy ideový nástupce modelu F1. Nejenže je nenápaditý, podle Stevense je i nekvalitní. Foto: Gordon Murray Automotive

Zdroj: PeterStevensDesign@Instagram

Petr Prokopec