Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vyhrál s ním všech sedm titulů mistra světa F1 a dnes platí za jednoho z jeho nejbližších přátel. Jistě i proto si Ross Brawn mohl dovolit říci alespoň něco o stavu „božského Michaela“.

Třetího ledna oslavil Michael Schumacher své padesáté narozeniny. Tak trochu jsme přitom doufali, že se poprvé po pěti letech od své nehody na lyžích ukáže na veřejnosti či alespoň zamává z televizních obrazovek, na takovou senzaci ale nedošlo. Místo toho byla média doslova zaplavena komentáři Schumiho přátel, spolupracovníků i soupeřů. Mezi nimi nechyběl ani Ross Brawn, který Michaelovi pomohl se ziskem všech sedmi titulů. Tyto dvě legendy se totiž neznají pouze z dob Ferrari.

V roce 1989 Brawn zamířil k Jaguaru, kde se jako designér podílel na stavbě závodního speciálu XJR-14. Ten se ukázal být neskutečně úspěšným, neboť v devatenácti závodech, jenž absolvoval v roce 1991, dosáhl na 11 vítězství v kvalifikaci, 11 nejrychlejších kol a 6 zlatých vavřínů. V době, kdy spolehlivost byla skoro až zakázaným slovem, šlo o něco neuvěřitelného. Brawn přitom nově uvedl, že nadvláda vozu mohla být ještě dominantnější, kdyby mu ovšem v cestě nestál jeden německý mladík.

„Řeknu vám to velmi upřímně, v roce 1991 měl náš mistrovský Jaguar pouze jedinou konkurenci, a to Michaela v Mercedesu, protože ostatní jezdci nebyli ani náhodou tak dobří,“ zavzpomínal Brawn na Schumiho počátky. Ty přitom neodpovídaly klasickému scénáři, kdy jezdci z nižších divizí mířili do F1 skrze Formuli 3000. Závodníkův manažer Willy Weber byl totiž toho názoru, že Michaela nejlépe připraví na budoucnost vytrvalostní závody, které se tehdy těšily nemalé mediální pozornosti.

Že se tento krok skutečně vyplatil, netřeba dodávat. Zejména i proto, že svými výkony v Mercedesu zaujal právě Brawna. „Sportovní vozy té doby byly sice rychlé, ale také nadmíru žíznivé - během závodu tak došlo na fáze, při kterých se šetřilo palivo. Jenže Michael dokázal jezdit úsporněji než všichni ostatní, a přitom jim ujížděl o parník. Naším jediným štěstím tak bylo, že Mercedes trval na stejných stintech všech jezdců. A díky tomu, že byl vystřídán, jsme dostali prostor k životu.“

Vlastně by nás proto nemělo překvapit, že jen pár týdnů poté, co Schumi absolvoval svůj první závod v F1 v barvách Jordanu, se s Brawnem sešel v jednom týmu. Tím byl Benetton, za který německý pilot stihl odjet ještě v roce 1991 pět závodů. Ani jeden sice nevyhrál, o sezónu později ale již všemu bylo jinak. V letech 1994 a 1995 pak rovnou dosáhl na titul, následně však přešel do Ferrari. Tam jej jen s několikaměsíčním zpožděním následoval Brawn. Oba se pak následně sešli v Mercedesu.

Kromě dlouholeté spolupráce ovšem Brawna se Schumacherem pojí i blízké přátelství. I z toho důvodu má Ross Brawn jako jeden z mála povolen přístup do Michaelova sídla ve švýcarském Glandu, které se po jeho nehodě změnilo pomalu v nedobytnou pevnost. Na rozdíl od Schumiho rodiny se pak o jeho zdravotním stavu rozhodl zcela nemlčet a konečně řekl alespoň něco.

Nečekejte žádné detailní informace, jeho odpověď na otázku týkající se kondice slavného jezdce ale bezesporu vlije fanouškům pořádnou porci naděje do žil. „Jsme optimističtí, že se v budoucnu najde řešení. Přijde čas, kdy se věci v případě Michaela pohnou kupředu,“ řekl Brawn v rozhovoru pro rádiovou stanici BBC 5. To není přehnané interpretovat jako informaci, že Schumi se skutečně uzdravuje a dříve nebo později se dostane do stavu, kdy se bude moci ukázat i na veřejnosti.

Více optimismu vám naservírovat bohužel nemůžeme, ještě jednou se tak vrátíme do minulosti. Konkrétně k určité formě psychologické války, jíž Schumi se svými soupeři hrál. Na další závod se totiž začal připravovat už ve chvíli, kdy dokončil ten předchozí. „Michael stál na pódiu s dalšími dvěma jezdci, kteří stěží zvládali stát. On tam ale křepčil energií, díky čemuž si ostatní začali myslet, že mají co do činění s nějakým monstrem,“ vzpomíná Brawn.

Sebedůvěra konkurence tím byla narušena již v zárodku, o víkend či dva později s ní tak Schumacher měl o poznání méně práce. I díky tomu je nadále držitelem celé řady rekordů, nikoliv jen v počtu titulů. Kupříkladu v roce 2002 se stal mistrem světa hned šest závodů před koncem sezóny. A o dvě léta později opanoval třináct z osmnácti závodů, stejně jako se dočkal pěti hattricků (vítězství v kvalifikaci, závodě a nejrychlejší kolo). Žádný z těchto zápisů - stejně jako mnoho dalších - dosud nikdo nevyrovnal.

Zdroj: BBC 5

Petr Prokopec