Autoforum

/

Foto: BMW

Kdysi neohrožení vládci svých automobilových teritorií se po letech života ze své vlastní minulosti musí smířit s tím, že je mainstream nejen vyrovnává, ale klidně i překonává.

Před několika málo dny jsme si posvítili na výsledky ankety Driver Power, za kterou stojí britský magazín Auto Express. Ten tradičně nevychází z výsledků technických kontrol či vlastních zkušeností, nýbrž dává hlas lidu. Jednotlivá hodnocení tedy pochází přímo od majitelů, což má svá pozitiva i negativa, jedno zjištění se ale stalo zcela nezpochybnitelným - zejména německé prémiové značky už ani jejich majitelé nehodnotí tak, aby se dostaly aspoň mezi 10 nejlepších výrobců.

Takové zjištění může být pro nezasvěcené překvapivé, však značky jako Audi, BMW či Mercedes-Benz byly po dekády spojovány s něčím navíc. Před 20 léty jste si mohli koupit skoro jakékoli BMW a dostali jste nejrychlejší auto svého segmentu s vysoce kvalitní technikou i interiérem, i na nejlevnějších modelech jako 316ti se dalo najít něco... prémiového. Lidé tak v jejich případě docela ochotně platili více než třeba za Škodu či Volkswagen, ono „navíc” se ale postupem času začalo vytrácet.

Jistě, své vykonali regulátoři, kteří třeba z motorů, kterým bylo vyhlášené BMW, udělalo neexistující věc. Ale nelze všechno svést jen na to - prémiová auta se stala v honbě za objemem produkce levnějšími, ale také méně kvalitními, nabízí méně kvalitní jízdu, menší trvanlivost a od dealerů už nemůžete počítat s takovou péčí. Ve výsledku tak vytváří v zákaznících horší dojem a byť někteří si toho všimli v roce 2007, jiní v roce 2017 a další třeba až letos, zastřít fakt, že „prémiovky” žijí spíše ze své minulosti pověsti než dobré současnosti, prostě víc a víc šlo. Zvlášť když mainstream se posunul vzhůru, pravda i cenově.

Důsledky naznačují už výsledky oné ankety, nejde ale jen o britský pohled. Německý Auto Bild nově poslal do srovnávacího testu BMW X1, Mazdu CX-5 a Volkswagen Tiguan. Pokud by se přitom takové klání uskutečnilo ještě před několika lety, zástupce mnichovské automobilky by automaticky i fakticky zamířil na vrchol. Jenže nyní si o zlatu může nechat pouze zdát, s nemalým náskokem mu jej vyfouknul „lidový vůz“. Japonec pak sice skončil až jako poslední, i on však má pár fíglů, jimž by se mnichovští mohli naučit.

BMW přitom X1 osadilo dvoulitrovým dieselovým motorem, který dává k dobru 190 koní. Je tak o šest koní výkonnější než 2,2litrová jednotka Mazdy, přičemž navíc má k dispozici vícestupňový automat. Ovšem jelikož bavorská automobilka požadovala od motoru sportovní naturel, dočkáte se horšího vokálního projevu. Pokud si pak navíc X1 stoupne na startovní čáru s Tiguanem, jehož dvoulitr produkuje dokonce 200 koní, bude mu prakticky ihned hledět na záda.

Neznamená to pochopitelně, že by ústrojí BMW bylo vyloženě špatné. Ostatně v rámci jízdní dynamiky X1 vlastně neselhává. Vytyčené trajektorie se drží jako lovecký pes, který chytl stopu, přičemž z celé trojice má k dispozici také nejlepší brzdy a nejlepší řízení. Nicméně podvozek je i vinou runflatových pneumatik příliš tvrdý a hlučný, což narušuje komfort, který si v SUV přece jen chcete užívat více než jízdního projevu na okreskách, kterému ve výsledku zmíněné pneu také nepomáhají, pokud není povrch alespoň trochu kvalitní.

BMW tak nakonec získalo 553 bodů z 800 možných, zatímco VW jich má na svém kontě 571. Ovšem také v jeho případě tu máme prostor pro kritiku. Převodovka DSG totiž není tak jemná jako konvenční automaty soupeřů. Kromě toho obrazovka multimédií nepatří mezi nejrychlejší, zatímco palubní menu je poměrně zmatené. Řada plechů pod kapotou pak navíc dostala pouze základní barvu, čímž působí poměrně lacině.

Přesto všechno ale Tiguan jako celek dokáže okouzlit citelně více než X1, působí propracovaněji a promyšleněji, podobně jako dříve BMW. Řada lidí tak již nevnímá rozdíl mezi mainstreamem a prémií, nýbrž v obou vozech vidí německá SUV. S toutéž reputací ovšem nemůže být spojována Mazda.

U ní došlo na zásadnější, patrnější nedostatky. Když se totiž zadíváte pod palubní desku, zjistíte, že kobereček nesahá až tak vysoko a tak odhaluje řízení a izolaci. Mimo to nepůsobí zrovna výkonně, s 59 procenty hmotnosti na předku pak navíc má nemalé sklony k nedotáčivosti. O řidičský ideál se tedy nejedná, o vrchol luxusu pak také ne. Na druhou stranu tu ovšem máme vítanou jednoduchost, kdy v podstatě jen nasednete a jedete, aniž byste se museli zabývat třeba volbou ideálního jízdního režimu. Mimo to si pak musíte připravit i méně peněz, což je stále silný argument.

Suma sumárum tak všechny tři vozy mají co říci, zvláště proto, že jsou vlastně velmi blízko u sebe. Každý sice dokáže nějak okouzlit, ovšem někdejší dominance prémiové značky je zjevně minulostí tak moc, že to ani Němci, kteří byli vždy Audi, BMW a Mercedesu naklonění, nemohou nevidět. I z toho důvodu by se vlastně výrobci jako BMW měli obávat elektromobility. S elektrickým pohonem totiž může jejich někdejší náskok vymizet úplně.

BMW X1 již nepatří automaticky zlato, místo toho se mnichovské SUV musí spokojit s druhou příčkou. Za více peněz už totiž nenabízí více muziky, problémem je hlavně kvalita jízdy. Foto: BMW

Mazda CX-5 sice skončila až třetí, stále však má co nabídnout. A co do zvukového projevu motoru by se u ní mohli učit i mnichovští. Foto: Mazda

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec