Autoforum

/

Foto: Europa EU/EC - Audiovisual Service, tiskové materiály

Tato dáma má na prvním místě ve svých „šesti hlavních ambicích pro Evropu” pro své aktuální funkční období uvedena slova „evropská Zelená dohoda”. A nyní má být tím, kdo pohřbí elektromobily? A kritizuje ji za to ekonom? „Jsou to paradoxy, co?” řekl by asi Václav Havel.

Nevíme, jestli se Ursula von der Leyen v mládí učila hrobařem, její oficiální životopis z ní dělá spíš nepraktikující gynekoložku. Automobilový expert a německý profesor ekonomie Ferdinand Dudenhöffer jí ale nyní se vší vážností přisuzuje první zmíněnou roli. Proč? Snad proto, že svými zelenými ambicemi posílá EU níž a níž na žebříčku konkurenceschopnosti významných světových ekonomik? Ne, naopak, protože pro jednou je pod tíhou sílícího společenského odporu nucena udělat něco, by ekonomickým zájmům Evropy alespoň trochu prospělo.

Nečekejte žádnou revoluci, na tu je pořád brzy, bavíme se tu jen o změnách parametrů v principu pořád stejné ideologie. Jak jsme vás nedávno informovali, Evropská komise tváří v tvář realitě a blížícím se volbám přemýšlí, jak nedat do rukou konkurenčním politickým silám mocnou zbraň v podobě jasného odporu k zákazu spalovacích motorů v EU od roku 2035, a tak chce právě pod vedením paní von der Leyen sama tuto agendu zrušit dřív, než bude tak jako tak muset. Dudenhöffer by mohl být rád, neboť je to ve výsledku závan racionality a demokracie, tzv. automobilový papež se ale zas jednou odkopal jako někdo, kdo primárně lobbuje za elektrická auta.

Ve svém sloupku v německém Sternu je tak k předsedkyni Evropské komise extrémně kritický. A to právě proto, že má skutečně ještě před volbami ohlásit přinejmenším budoucí zrušení plánovaného zákazu spalovacích motorů. Za to ji Dudenhöffer označil za „hrobaře elektromobilů”, třebaže to byla do značné míry právě ona a její „zelená” agenda, která dovolila elektrickým autům vystoupat jakkoli výše v imaginárním žebříčku důležitosti.

Dle Dudenhöffera přinesou změny plánů EU „ohromně zastaralou roli v klimatické politice” a za vše viní právě paní von der Leyen. Jeho další slova jsou skoro legrační, ona dáma se prý dosud těšila „roli ženského Elona Muska pro Evropu, která silně posouvá elektromobilitu kupředu” a teď se chce přesunout na opačnou stranu. To postrádá smysl pro realitu - Teslu ani Elona Muska nemusíme milovat, ale je třeba ho respektovat za to, že přišel s produkty, které lidi dokážou oslovit, jakkoli elektrický pohon není tím, co by se za to v prvé řadě zasloužilo - to nyní vidí konkurenční výrobci. Co ale vedle toho dokázala von der Leyen? Diktovat automobilkám, co mají dělat? A ty nyní sekají jedno „compliance car” (auto mající za cíl vyhovět politickým požadavkům) za druhým, která se setkávají jen s velmi vlažný přijetím od zákazníků? Ta analogie je hloupá.

V jedné věci má ale „automobilový papež” pravdu - von der Leyen otočila kvůli nadcházejícím evropským volbám ve snaze nepřijít o svou práci. Vzhledem k tomu, že tato dáma jde do voleb jako jednička kandidátky Evropské lidové strany, jsou její šance nemalé, pokud se k ní lid neobrátí zády. A sama evidentně dobře ví, jak moc je zákaz spalovacích aut nepopulární, dokonce i konzervativní členové stejné strany (či spíše politického uskupení) mají k zákazu negativní postoj.

Von der Leyen si tak podle Dudenhöffera již začala vytvářet prostor pro odvrácení zákazu spalovacích motorů a v kruzích EU nechává kolovat podle něj nepravdivá fakta a tabulky, které mají ukázat, že „elektromobily vypouštějí více skleníkových plynů než diesel nebo benzínové motory”. Ve výsledku tak podle něj „EU zaútočí na elektromobily”, kvůli čemuž se „von der Leyen stává jejich hrobníkem”, říká profesor D.

Přeberte si řečené, jak chcete, my máme pocit, že jeho sloupek je schopen leda naštvat všechny. Odpůrce nařizování elektromobilů si jistě nezíská, protože po něm volá. A jeho zastánce též ne, když kope do jedné z dosud největších agitátorek. Je navíc otázkou, co si dotyčná reálně myslí - sám Dudenhöffer naznačuje, že si pár měsíců před volbami jen uvědomila křehkost své pozice v pořád demokratickém zřízení. A za pár měsíců si stejně bude dělat, co chce.

Zdroj: Stern

Petr Miler