Autoforum

/

Foto: Pixabay, CC0 Public Domain

Neustále rostoucí počet instalovaných měření rychlosti, které stále nepokrytěji nesledují nic jiného než nachytat řidiče na švestkách při banálních prohřešcích, zas jednou narazil na konec své cesty. V dalším státě s nimi udělali krátký proces a zkusí na zmírnění rychlosti na smysluplných místech jít jinak.

Nevíme, proč to tak musí být, ale zdá se, že lidská společnost je odsouzena k fungování v rámci jakéhosi „odezdikezdismu”. Ačkoli je z některých kroků naprosto zřejmé, kam vedou, přesto se musí stát, že po vytyčené cestě dojdeme až na její nevyhnutelný konec, kde se teprve v šoku z neblahých následků odrazíme ke zdi k lepšímu postupu.

Jednotliví lidé takto nejednají, jen blázen dojde po lávce vedoucí přesně nad Macochu až na její konec, aby se přesvědčil, že skutečně spadne - prostě to vidíme a otočíme se včas, pokud opravdu nechceme dolů. Společnost ne, ta pojede po stejné trase až na hranici sebezničení, což dnes vidíme i na roky trvající neochotě zastavit zjevně sebezničující zelený socialismus stále intenzivněji svírající většinu Evropy.

Tohle je složitá materie, jsou ale i banálnější příklady téhož. Zjevně nefunkčním konceptem je také snaha o omezování rychlosti aut na silnicích s pomocí záplavy skrytých stacionárních měření, kolem kterých vlastně můžete projet, jak se vám zlíbí, maximálně později zaplatíte nějakou pokutu. Někomu takové placení vadí, jinému ani ne, v obou případech to ale neřeší nic, neboť lidé kolem takových míst budou jezdit dál stejně, dokud se o nich nedozví. A protože se o nich dozví o pár měsíců později, což je tak akorát naštve, nezmění (k lepšímu...) stejně nic.

Na každý pád jen o ten typ prostředku, jehož smyslem se dříve nebo později stane pouze onen výběr peněz, neboť jde o jeho jediný nepochybný efekt a projev funkčnosti. A protože pod palcem jej budou mít jako vždy nesoudní lidé, budou tak dlouho chodit se džbánem pro vodu, až jim někdo ten džbán rozseká na hadry. Viděli jsme to svého času i u nás, kde řádil Crum Patch Team, Itálie měla svého Fleximana a v Británii se z toho stal skoro národní sport. A nedávno se přidali jindy spořádaní Kanaďané.

Prostě toho bylo moc, přišel náraz do zdi a co pak? Politici se chytili za nos, někdy se je začali bát o svou přízeň, v každém případě něco změnili. Ono toho není třeba zase tak moc, ale protože ode zdi se míří obvykle zase ke zdi, jen jiné, nezřídka to bývá panická reakce. Plošné vypnutí všeho nevyjímaje.

Pokud se v poslední době skloňovalo vypínání nesmyslně, často velmi nestoudně instalovaných pevných měření rychlosti, bylo to v souvislosti s Itálií, kde s nimi bojuje tamní ministra dopravy, teď je došla řadu na už zmíněnou Kanadu. Konkrétně na provincii Ontario, což je ale srdce Kanady, žije tam asi 40 procent všech obyvatel. Právě v Ontariu po sérii útoků na měřiče rychlosti oznámili, že tato zařízení jen okrádají řidiče a do dvou týdnů je všechna do jednoho odstraní, jak informují CBC News.

V řidičích tyto bedny u silnic po léta vyvolávaly spoustu hněvu a jejich kritici opakovaně tvrdili, že slouží jen ke zvyšování příjmů provincie než ke zvyšování bezpečnosti kohokoli. Bylo to ale až neskutečných 800 (!) zdemolovaných radarů za první tři letošní kvartály, které přiměly i ontarijského premiéra Douga Ford přiznat, že radary jen rýžují peníze a nemohou dál existovat. Ve čtvrtek tak proběhlo hlasování, kterým byla schválena nová legislativa zakazující stacionární radary en bloc a slibující jejich odstranění ze silnic do dvou týdnů .

Jejich místo zaujmou jiná opatření na zklidnění dopravy, včetně zpomalovacích prahů, kruhových objezdů a značek upozorňující na konkrétní místa. Ani řadě těchto opatření nebýváme nakloněni, preferujeme budování staré dobré osobní odpovědnosti, pořád ale dávají větší smysl než jen zpětné plácání řidičů přes prsty. Od Ontaria je to jistě odvážný krok, neboť místo řešení, které peníze generuje, volí to, jež peníze stojí. Až čas ukáže, jak s ním Ontario pochodí v každém jednotlivém ohledu, první slibný krok byl ale vykonán.

Zdroj: CBC News

Petr Miler