Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když se řekne „auto na pravidelné zdolávání dlouhých vzdáleností”, Hyundai je jedna z těch posledních značek, které vás napadnou. Jak je ale vidno, moderní Hyundai zvládají i to.

Mám ještě v živé paměti, když se Hyundai v 90. letech začínalo pokoušet prosadit na českém trhu. Vtrhlo sem s dnes už nenabízeným modelem Pony a díky nízkým cenám dokázalo zaujmout i část firemní klientely. Jedna firma z oblasti IT tak Pony ve velkém nakoupila svým zaměstnancům, za pár let z nich ale neměla ani jedno - auta měla už při pěticiferných nájezdech takové problémy s trvanlivostí, že byl jejich další provoz ekonomicky neúnosný.

Od té doby uplynulo hodně vody a Hyundai se z okrajové korejské automobilky posunulo mezi největší výrobce aut na světě. I kvalita moderních vozů této značky je dnes na jiné úrovni, problematické pověsti se ale zbavuje obtížně a mnozí na vozy s nakloněným H ve znaku stále hledí skrz prsty. Že možná umí být hezké, jízdně zajímavé, dobře vybavené i pořád dostupné, ale zkrátka nevydrží. Neříkáme, že to tak není, dnes vám ale ukážeme auto, které takové předsudky rázně popírá.

Jde o u nás už neprodávaný model Elantra modelového roku 2013, který od svého zrodu najel více než 1,6 milionu kilometrů. Nespletli jsme se ani v jednom čísle, jde vážně jen o pět let starý vůz, který jezdí přes 320 tisíc km ročně a za tak krátkou dobu dosáhl celkové kilometráže, o které se naprosté většině aut nezdá ani po několika dekádách na světě. A pikantní je, že jej po celou tu dobu řídila žena.

Nejsme sexisté, něžné pohlaví si ale s roky strávenými za volantem čehokoli přirozeně nespojíte. Farrah Haines pracuje jako kurýr, v autě tráví skutečně celé dny a říká, že ji řízení baví - bez toho by asi takový zápřah nemohla vydržet. Pro práci využívá svou Elantru v sériovém provedení, kterou vylepšila pouze předním ochranným rámem kvůli možným střetům se zvěří. Autu moc nesluší, taková úprava ale dává smysl - srážka se zvířetem na silnici je v podstatě jen věcí pravděpodobnosti, nelze jí dokonale předejít. A když jezdíte v průměru asi 900 km denně včetně víkendů a svátků, je šance na takový střet dost vysoká.

S ohledem na výše zmíněné je zřejmé, že se pohybujeme na samé hranici toho, jak dokáže jeden člověk nějaké auto využívat, přesto právě Hyundai odolává takovému nasazení bez velkého zaváhání. Veškerá mechanika je původní a i když nevíme, co všechno na voze muselo být opravováno, je celkem jasné, že kdyby šlo jakkoli drahé položky, Farrah by si dávno pořídila jiný vůz - provozovat dále stejný za každou cenu by se jí nevyplatilo, stejně jako kdysi oné české firmě.

S osudem vozu i jeho majitelky nás seznámila sama automobilka, která se včas dozvěděla o stesku Farrah nad tím, že po „natočení” 999 999 mil (jsme v USA) už tachometr nebude ukazovat žádné jiné číslo a s jeho případným vynulováním dosavadní najetá kilometráž upadne v zapomnění. Automobilka tak vymyslela způsob, jak tuhle situaci vyřešit a všem, kteří by s Hyundai najeli tolik, umístí na přístrojovou desku zlatý emblém 1M před počítadlo kilometrů, který na dosavadní nájezd nedá zapomenout. Farrah pak dostala od automobilky i zvláštní podložku pod značku podtrhující náležitost jejího vozu do klubu „milionářů”. V tuto chvíli ale nevíme, jestli není jeho jediným a zakládajícím členem.

Tak či onak je to pozoruhodný příběh, 1,6 milionu km za 5 let jsme zatím neviděli ujet žádné osobní auto, natož to korejské. Pro majitelku je to pochopitelně životní automobilová láska, a tak nepřekvapí, že by s ní ráda zdolala takovou porci kilometrů ještě jednou. Kdyby se to podařilo, zvlášť během dalších pěti let, bylo by to něco naprosto mimořádného nejen na poměry Hyundai.

Petr Miler