Autoforum

/

Foto: Jenoptik, tiskové materiály

Posedlost Švýcarů rychlostními limity popírá veškerý zdravý rozum. A v tomto případě jim nezastřela jen mysl. Nakonec se jim vrátila jako bumerang, ale stačilo málo a starší dám mohla „sedět”, i když prokazatelně neřídila.

Kolega říkává, že si o té či oné zemi můžete vždy předem udělat slušný obrázek už podle tamní konstrukce pravidel silničního provozu a způsobu jejich vymáhání. Přístup některých z nich je totiž tak absurdní, že svědčí o zřetelně omezeném smyslu pro realitu, neschopnosti držet si od věci zdravý odstup a respektovat princip proporcionality. Auto není zbraň, auto je auto. A pokud je nějaká země schopna vás za pouhou rychlejší jízdu za klidně velmi příhodných okolností trestat odnětím svobody, jako byste - a klidně s použitím stejně demagogické argumentace - běhali po náměstí s odjištěnou zbraní a stříleli na všechny strany, je třeba se jí obloukem vyhnout. Jinak si koledujete o malér, i když máte pocit, že jste ten slušný člověk, kterého zákony mají chránit.

Mezi takové země patří i Švýcarsko, které k této agendě přistupuje nesmírně dogmaticky a zabedněně. Své by o tom mohou vyprávět Hannelore a Roland Hippovi, dva němečtí důchodci, jejichž auto se v květnu 2022 ocitlo na silnicích právě této země, jak popisuje Schwäbische Zeitung. Ať už tehdy do Švýcarska jeli oni nebo ne, v následujících týdnech živí, zdraví a svobodní pobývali v Německu, než jim jednoho dne zaklepal na dveře pošťák.

Dostali dopis ze Švýcarska adresovaný Hannelore, podle nějž měl jí vlastněný vůz jet podle stacionárního radaru 93 km/h na osmdesátce. Po zohlednění tolerance 5 km/h tedy „někdo” měl zaplatit pokutu za jízdu 8 km/h přes limit. Budiž, to je ještě běžná praxe, v dopise ale chyběla důkazní fotografie, což se později ukázalo být jedním z pochybení úřadů. Jinak ve Švýcarsku platí podobně, vlastně skoro úplně stejně hloupá praxe jako u nás - pokud je auto přistiženo, jak jede rychleji, musíte jako majitel buď uvést, kdo jej řídil, nebo ponese odpovědnost majitel vozidla. K tomu však - znovu podobně jako u nás - musí úřady vynaložit alespoň nějaké úsilí, aby řidiče identifikovali.

Prostě není možné jen tak říci, že pokutu prostě zaplatí majitel, právě to se ale Švýcaři rozhodli udělat, protože překročení o 8 km/h jim za další úsilí obvykle nestojí. Většina lidí neznalých svých práv tak prostě zaplatí nebo někoho nahlásí, Rolandu Hipppovi je ale švýcarský konstrukt znám, a tak nechal Švýcary, ať se snaží. Na přímý dotaz, kdo auto řídil, nedokázal bez fotografie odpovědět - mohl to být on, mohla to být manželka, ale také někdo z přátel, kteří si vůz půjčují. Bez důkazní fotky tedy odmítl jak zaplatit pokutu, tak kohokoli nahlásit.

Švýcaři se v tu chvíli zachovali... jako Švýcaři a začali celý případ řešit soudní cestou ve snaze vymoci úhradu od majitele auta, tedy Hannelore Hipp. Je fascinující, že se vůbec někdo je ochoten vydat touto cestou kvůli pokutě za překročení rychlosti o 8 km/h, úřadům se ale dlouho nikdo nepostavil. Státní zastupitelství v Graubündenu tak zahájilo trestního stíhání Hannelore a německou dámu zažalovalo u tamnímu krajského soudu. Ten až skoro po roce tahanic nechal Hippovým ukázat důkazní fotografii, na níž je za volantem jasně vidět muž s knírkem, takže zadržována byla nejspíše proto, že evidentně nezachycuje od začátku stíhanou dámu, ale někoho jiného, koho se úřady měly snažit najít. Co na to soud? To se pomnějete.

I ve Švýcarsku zjevně ruka ruku myje, a tak ve svém rozsudku dospěl k závěru, že na fotografii je „jasně zachycena žena”. Hannelore Hipp tedy byla shledána vinnou, byly jí předepsány k úhradě veškeré náklady řízení ve výši 3 000 franků (asi 78 tisíc Kč) a pokuta za překročení rychlosti ve výši 720 franků (asi 18 700 Kč), alternativně pak jednodenní trest vězení. To je absurdita z tolika úhlů pohledu, až to tříská dveřmi.

Naštěstí je i soudní systém ve Švýcarsku dvoustupňový, a tak se Hippovi odvolali. „Nemůže to přece být tak, že moje žena bude odsouzena, když je na obrázku vidět, že rozhodně neseděla za volantem,” tvrdil racionálně u soudu s tím, že policie, úřady, státní zastupitelství i prvoinstanční soud zřetelně odflákli sovu práci, když se ani nebyli schopni podívat na fotku z radaru. A světe div se, kantonální soud v Graubündenu vše v prosinci 2023 uvedl na správnou míru.

Výsledkem byl šestistránkový (!) rozsudek, který pokáral všechny zúčastněné orgány, že automaticky předpokládaly, že vinu nese majitel vozidla a nevyvinuly ani nejmenší aktivitu ke zkoumání reálného stavu věci. Hannelore Hipp tak byla zproštěna viny a řízení bylo pravomocně zastaveno. Celkové náklady řízení se vyšplhaly na 6 220 franků (přes 161 tisíc Kč), které ponese kanton Graubünden. „Tolik peněz, a to vše kvůli příliš rychlé jízdě o osm kilometrů za hodinu?” kroutí nad věcí hlavou pan Hipp. A my kroutíme s ním, však kdo to všechno zaplatí? Policisté, úředníci, pracovníci státního zastupitelství ani soudci jistě ne...

Lidé s velkou vírou v podobné systémy možná řeknou: Však systém zafungoval, spravedlnosti bylo učiněno zadost! Ve výsledku ano, ale realita je jiná: Systém fatálně selhal, neboť skoro dva roky tahal po soudech nevinného člověka kvůli vlastním pochybením. A kolik lidí je ochotno investovat do bránění se pokutě za jízdu 8 km/h přes limit těmito prostředky? Zúčastnění na straně „státní moci” jsou si toho zatraceně dobře vědomi, stejně jako své nulové finanční odpovědnosti. A využívají své pozice přinejmenším k tomu, aby flákali svou práci a rozesílali složenky bez toho, aniž by si prošli byť jediný důkaz. Anebo možná i k tomu, aby zlovolně „týrali” ty, kteří od nich očekávají lepší práci.

Je to skutečně jen další důvod, proč byste se měli vyhnout Švýcarsku. Ono to v principu nebude v praxi jinde fungovat lépe, ale aspoň vás na konci podobného procesu, který Hippovi mohli klidně prohrát, nečeká vězení a extrémní pokuty...

Zdroj: Schwäbische Zeitung

Petr Miler