Autoforum

/

Foto: Ford

Trh nových aut opustilo s nepořízenou a ani jako ojetina nepatří mezi vozy, pro které by se do bazarů hrnuly masy. Není to ale tím, že by bylo špatné, jen není „in”. Ale co za problém to znamená pro racionálně uvažujícího kupce?

Automobilky v posledních letech preferují hlavně SUV a s nimi jakkoli spřízněné crossovery. Kolikrát nejde o nic jiného než přidání zvýšené stavby a pár ochranných prvků konvenčním hatchbackům a kombíkům, což stačí ke zlákání zákazníků toužících po něčem „in”, kteří jsou najednou ochotni platit za prakticky stejné auto o poznání vyšší částky. Nejde o zcela novou praxi, něco podobného jsme tu měli již před dvěma dekádami. Tehdy ovšem v Evropě byly v kurzu dnes vymírající MPV. Tedy rodinné stěhováky, do nichž jste kromě celé rodiny mohli naložit ještě půlku domu, a stále vám zbýval prostor pro něco navíc.

Jak už jsme zmínili, empévéčka dnes nejsou v kursu a stále prodávané nové modely této třídy by šlo spočítat na prstech dvou rukou, pokud by nestačila jen jedna. Na jejich faktické atraktivitě to ale nic nezměnilo, jsou to pořád velmi univerzální stroje, za současných nálad o ně ale málokdo stojí. V showroomech s novými vozy už vám to moc nepomůže, neboť téměř není z čeho brát, v bazarech ale můžete MPV vybírat za o to nižší ceny.

Jedním z nejpovedenějších zástupců této třídy byl a je Ford C-Max, který v první generaci ještě hlásil příslušnost k modelové rodině Focus. S tímto vozem sdílel i platformu C1, což se ukázalo být klíčovým rozhodnutím. Modrý ovál byl totiž na počátku milénia znám svou „svatou trojicí“, tedy povedeným řízením, řazením a podvozkem. C-Max tak byl navzdory své 1,6metrové výšce a zvednutému těžišti překvapivě dobře ovladatelný a jeho volantem si šlo užít i nějakou tu zábavu.

Když se o šest let později v roce 2009 ukázala druhá generace, na první pohled to vypadalo na zopakování úspěchu. Opětovně tu byla platforma sdílená s Fordem Focus, byť do názvu se již odkaz na jeden z bestsellerů automobilky nedostal. Místo toho modrý ovál prodloužil rozvor, a aby toho nebylo málo, rovnou přišel i s ještě delší variantou Grand C-Max. Zákazníci pak mohli počítat i s větší rozmanitostí pohonných jednotek, jež výkony pokrývaly pásmo od 85 do 182 koní.

Velký úspěch z toho ale už nebyl, automobilce začala krást zákazníky zmíněná SUV. Kromě toho byl sice nový C-Max pohlednější než jeho předchůdce, ovšem za volantem už moc potěšit nedokázal. Prodeje tak začaly soustavně klesat, což nakonec Ford vedlo k ukončení výroby bez nástupce už v roce 2019. Pokud tedy o C-Max máte zájem, hledat můžete už jen v autobazarech nejméně čtyři roky staré vozy. S těmi jsou jako u každé ojetiny spojená jistá rizika, a tak si je projděme.

Na úvod musíme zmínit, že třeba v rámci TÜV Reportu 2023 si MPV modrého oválu vede překvapivě velmi dobře, je to jedno z nejspolehlivějších rodinných aut vůbec, zvláště pak vzhledem k nájezdu. Už čtyř- až pětileté vozy se pohybují v nadprůměru (48. místo absolutně a jedna ze špiček MPV a jim podobných vozů) a čím dále do historie zamíříte, tím vyšší spolehlivost ve srovnání s ostatními vozy můžete očekávat. I deseti- až jedenáctileté kousky patří s 37. místem absolutně mezi nejlepší, navíc s jedním z nejvyšších průměrných nájezdů vůbec (172 tisíc km).

Na co je přesto třeba dávat pozor? U první generace byste se rovnou měli vyvarovat motorů 1,6 TDCi, dvoulitry jsou nejen výkonnější, ale i spolehlivější. Neznamená to ovšem, že jsou zcela bezproblémové - dojít může na defekt turba, váhy vzduchu, tlakových senzorů či zanesení filtrů pevných částic. Kromě toho se rovnou připravte na výměnu výfuku, pokud to již neudělal předchozí majitel. A je rovněž možné, že budete muset pořídit i novou kontrolní jednotku.

Přesunout se můžeme k podvozku, kde značná kritika míří k zavěšení. Nová generace s tím již problémy nemá, na druhou stranu ale u ní odcházejí převodovky, stejně jako spojka či setrvačník. Mimo to dochází ke skřípání dveří, náhlému odpojení baterie, rosení světel nebo nelogické vzkazy palubního systému. A aby toho nebylo málo, potíže bývají i s čelními světly.

Máme tu tedy sice slušný výčet nedostatků, ovšem zároveň lze zmínit i mnohá pozitiva. V případě tlumičů, pružin a brzd výtky prakticky neexistují, záviset v tomto ohledu tak vlastně bude jen na konkrétním nájezdu a péči předchozího majitele. Totéž pak vlastně platí také o korozi, obávat se ovšem nemusíte ani úniku oleje nebo haprujícího řízení. Pokud tedy vyhlédnutý kousek dobře prověříte, vyjdou vás opravy na minimum.

Tím se dostáváme k cenám, které jsou opravdu lidové. U první generace startují již okolo 15 tisíc korun, to je pakatel, u druhé zhruba na 90 tisících. I to je velmi málo na maximálně 10 let staré vozy. Pokud nicméně toužíte po pěkných kouscích, je třeba aspoň 120 tisíc Kč, kombinace vyššího výkonu, nájezdu do 100 tisíc km a dokonalé servisní historie si vyžádá cca 190 tisíc Kč. To nejsou vůbec velké peníze, uvážíme-li, jak široce použitelné a statisticky spolehlivé auto dostanete. A za prakticky stejné sumy můžete koukat i po větším Fordu Grand C-Max, větší rozvor (2 648 mm versus 2 788 mm) už větší rozdíly neznamená. To z C-Maxu dělá jednu z nejzajímavějších voleb svého druhu, nakonec i právě proto, že pro MPV se dnes do bazarů nežene skoro nikdo.

Zdroje: TÜV, Auto Bild

Petr Prokopec