Autoforum

/

Foto: Fiat

Najet s jakýmkoli Fiatem tolik kilometrů je hrdinství samo o sobě. Pokud navíc před nějakým „uvědomělým” politikem zmíníte, že řídíte 18 let staré Punto, nejspíš mu přeběhne mráz po zádech. Pro přírodu přitom děláte skoro maximum možného.

Hmotnost je klíčovým aspektem v řadě ohledů lidského života. My se nicméně nebudeme zabývat tím, kolik kil zvedáte v posilovně či kolik jste shodili. Místo toho setrváme u oboru, který je nám nejblíž, tedy v automobilové branži. Tu v posledních letech řídí primárně politici, a protože zejména Brusel v posledních letech usiluje o to, aby Evropa kráčela v čele elektrické revoluce, dělá první poslední proto, aby v prodeji brzy nezůstala jiná než bateriová auta.

Politici tak nejprve rozhodli, že od roku 2035 dojde na faktický zákaz spalovacích aut (i když tu existuje naděje v podobě syntetických pohonných hmot). Následně si ale zřejmě uvědomili, že 12 let je pořád moc vzdálená budoucnost. Proto přišli také s řádně vykutáleným návrhem emisní normy Euro 7, která by ve svém současném znění smetla z povrchu zemského téměř jakkoli dostupnější spalovací auta. Taková Škoda hovoří o všech třech svých nejdostupnějších modelech.

Právě tento krok jasně demonstruje odtržení zákonodárců od reality. A také skutečnost, že o ochranu životního prostředí jim nejde ani v nejmenším. Pokud by chtěli něčemu pomoci, pak budou podporovat především smysluplnou evoluci, která dostane maximum moderních aut plnících dosažitelné emisní normy k maximu lidí. Tedy dovolí právě levným novým vozům zůstat v prodeji za co nejnižší ceny, aby jimi mohly být nahrazeny dekády staré vozy neplnící po stránce emisí a bezpečnosti prakticky žádné modernější regule. Děje se ale pravý opak, a tak normy podporují eliminaci dostupných nových vozů z řad těch malých a lehkých. A protežují několikatunová SUV s bateriovým pohonem za miliony. Co je tohle - s prominutím - za blbost?

Přesunout se nyní můžeme k Joostu Aartsovi, který se v roce 2010 rozhodl, že prodá svůj dieselový Citroën Xsara. Nahradil jej v té době pětiletým Fiatem Punto s méně než 73 tisíci najetými kilometry. Tento počet Aarts v mezičase takřka zpětinásobil, tachometr totiž ukazuje necelých 345 000 km. To je na Fiat úctyhodná porce, k jeho prodeji se však tento Nizozemec nechystá, i když občas prý mrkne po vozech jako 500X. Ovšem jen kvůli většímu prostoru pro rodinu.

I se dvěma dětmi a manželkou na palubě nicméně italský hatchback zvládá vše, co po něm Joost požaduje. Nepoužívá jej tedy pouze na denní dojíždění do práce, dvakrát ročně také tito „bludní Holanďané“ vyráží na zahraniční dovolenou. Jen 3 865 milimetrů dlouhý a 860 kg vážící auto tak opravdu slouží jako rodinné, což ale není až tak překvapivé. Třeba Škody 120 sice měřily více (4 200 mm), ovšem takový rozvor měly kratší (2 400 mm vs. 2 460 mm). A na dovolené jsme s nimi jezdili také.

Punto navíc ke svému pohonu užívá 1,2litrový benzinový čtyřválec naladěný na 60 koní. Zrychlení na stovku za 14,3 sekundy tedy sice nikoho neosloví, ovšem s maximálkou 155 km/h se letitý Fiat již blíží nejvyšší rychlosti aktuálních elektromobilů. Ty však zastiňuje svým ekologickým přínosem. Pohonné ústrojí si totiž řekne jen o 5,5 l/100 km, což odpovídá 136 gramům CO2 na kilometr. To jsou působivé hodnoty i nyní, Punto jich ale dosahuje již osmnáctým rokem, za které nemuselo být nahrazeno novým vozem.

Je pravdou, že za tu dobu bylo třeba mnohé vyměnit, od hřídele přes výfuk a chladič až po zadní tlumiče. Nicméně hnací ústrojí je původní, v případě převodovky pak došlo pouze na výměnu některé kabeláže. Nyní to ovšem srovnejte s tím, co je třeba nahradit u elektromobilů s tímtéž nájezdem - za 18 let by došlo k výměně baterií aspoň dvakrát, přitom právě ty životní prostředí zatěžují nejvíce. A to ani nemluvíme o tom, kolik energie - třebaže elektrické, ale stejně vyrobené dominantně z uhlí - by dvou- až třítunové elektrické SUV na svůj pohyb po statisíce km potřebovalo. Pokud je tu něco neekologického, pak je to protežovaný elektromobil.

Svět, ve kterém aktuálně žijeme, byl však již politickými rozhodnutími zdeformován až do té míry, že vyhrabat z hromady regulačního bahna pravdu je nesmírně obtížné. Malá auta jako Punto tedy míří do záhuby (přímo Punto ostatně už skončilo bez nástupce), některé značky zaměřené tímto směrem je pak snadno mohou následovat. Taková auta ale budou dál žít na silnicích. Aarts ostatně dodává, že jeho kousek s ním zůstane ještě hodně dlouho, totéž slýcháme stále častěji. Rodí se nám tu druhá Kuba, to už je nějakou chvíli zřejmé.

Zdroj: Auto Week

Petr Prokopec